LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Peter V. Brett

Válka za bílého dne

série: Démonská série
díl v sérii: 3

Kategorie: fantasy - postkatastrofická

originální název: The Daylight War
originál vyšel: 02/2013

vydání: Triton (web) 2013

odkazy: 2x [recenze], 1x [ukázka]

Komentáře:

Vlask  | **** 16.06.2013 02:42

Není to špatné, ale jako u většiny prostředních dílů velkých sérií to trpí slabým celkovým posunem děje. Kniha je rozsekaná na 3 dějové linie (jedna navíc zabírá minulost jedné podstatné postavy) a celkově se tak moc daleko nedostanete. Jsou tu sice „epické“ bitvy, ale každému je jasné, že to opravdu podstatné se dozvíme až v příštích dílech. Navíc je kniha z hlediska čtenáře opravdu škaredě utnutá uprostřed opravdu důležité akce (skoro jako kdyby ani autor už nevědel, jak to celé rozseknout a tak to raději ukončil).

pííís  | **1/2 15.07.2013 22:44

Na tohle pokračování jsem se těšil mnoho měsíců dopředu, protože první dva díly se mi líbily hodně, ale třetí díl je prostě ,(pro mě), jedno velké zklamání. Flashbacky naprosto zbytečné, některé pasáže mi připomínaly nějakou stupidní telenovelu, děj se nikam neposunul. Válka za bílého dne – název je naprosto zavádějící. A konec to je jedna velká tragédie. Po tomhle dílu ani nevím jestli bude chuť do koupě těch následujících.

SONP  | *** 14.08.2013 18:13

Z prvních dvou (a zejména z druhého) dílů této série jsem byl nadšen, a tak jsem po dílu třetím sáhl takřka ihned poté, co se objevil na pultech. Tento díl (po výtečném úvodu s minulostí Inevery, který jsem zhltl jedním dechem) se však zhruba před polovinou dostal do fáze, kdy se děj natolik zpomalil a rozmělnil, že jsem skoro úplně ztratil chuť knihu číst. Příběh byl bez napětí (byl-li vůbec jaký), postavy (zejména z linie Arlena, Rojera a spol.) se chovaly tak, že mi jejich osud byl lhostejný. Celkově kvalita „pseudoarabské“ krasijské linie převýšila ty ostatní – jakmile skončila a autor přešel k liniím ostatním, šel prožitek rapidně ke dnu. A lze jen souhlasit s ostatními čtenáři v tom, že kniha nemá žádný konec, byť aspoň dílčí. Pro mě jedno z největších zklamání v sériích vůbec, nicméně mám obavu, že jakmile vyjde další díl, že mi autor vytáhne z kapsy dalších pár stovek a stejně si ho přečtu. Už mi ovšem současná záliba (nejen fantasy) autorů v sériích začíná lézt krkem.

snop  | ***1/2 14.07.2015 09:07

Hodnotím celou dosavadní trilogii:

Je to celkem čtivé, navíc naštěstí lze vidět, kam celá věc směřuje, takže Brettovi věřím, že to dopíše (na rozdíl od Martina). Celý příběh je tradiční, všechny postavy jsme už někde viděli (např. Jordan – Arlen je Rand al'Thor, Rojer je Matrim Cauthon). Zajímavé jsou dva aspekty: aby se autor vyhnul tomu, že bude muset buď oslabovat hrdiny, nebo zesilovat Nepřítele (zde démoni vylézající z jádra Země), opakovaně se vrací do minulosti a vypráví dětství nových a nových postav (z vedlejších postav se tak stávají vypravěči). Tím je mu umožněno vlastně znovu a znovu vyprávět ten samý příběh dospívání, šikany, nesnází, získávání moci. Výsledkem pak je, že některé události vidíme z různých pohledů až třikrát, s různými informacemi a tedy s různým vyzněním.

Druhý nápad, který sérii odlišuje od jí podobných, je, že Osvoboditelé jsou reálně dva: když to hodně zjednoduším, tak řekněme „křesťanský“ a „muslimský“ (resp. evropský a arabský). Je jasné, k čemu to směřuje, ale je (a bude) zajímavé sledovat, jak to k tomu dojde.

Asi má smysl se ještě zmínit o světě: jde fakticky o postapo, s náběhem na tvrzení, že je to naše Země, kde se příběh odehrává. Apokalypsu zajistili démoni, kteří se najednu začali rojit v noci všude a jen (znovunalezená) magie je dokáže odrazit. To znamená, že reálně máme kolem sebe meč a magii, ale občas a v knihovnách lze narazit na výdobytky starého světa ([b]eton,[e]lek­trika).

Dvě chyby lze stejně nalézt. První souvisí s volbou řešit problém zesilování hrdinů výše uvedeným způsobem pomocí přidávání, resp. zpětného prokreslování postav. To znamená, že se nám postavy množí na hranici únostnosti, stejně jako počet linií.

Druhá chyba souvisí se samotným světem – je zjevné, že když autor psal první díl, neměl skoro nic rozmyšleno a prostě to tak nějak smolil. Bohužel, jak začal zjišťovat, že to taky bude muset dokončit (a zprvu plánoval pouze trilogii, nyní pentalogii, bůh ví, kam ho až peníze zavanou), a tak pro účely děje potřebova pozměňovat pravidla světa sem a tam. Najednou dokonce víme, jak vypadají „chrany“, tedy magicky aktivní runy. Zprvu jsme si mohli myslet, že to bude (z hlediska „znovunalezení prastarých grimoárů“ a teorii, že jde o postapo Zemi) nějaká zprzněná hebrejština nebo tak. Ale to by nefungovalo, takže nyní máme čistě magické runy. Zprvu každý „chranil“ svůj dům, ale to by nefungovalo (protože by furt museli hrdinové s někým bojovat), takže se vymyslely „velechrany“. A tak dále a tak podobně.

Ale jinak velmi dobrá kniha.

knedle  | **** 24.12.2015 23:46

Furt dobrý. Jako stejnej problém jako u minulého dílu: tentokrát nám autor dává vývoj Inevery, což mě fakt vlastně moc nezajímalo. Ovšem dalších pár dílků skládačky světa a také dějů minulých jsme tím získali, takže jsem to vzal na milost.

Jenom mě začíná vadit, že autor nemá jediný „jednoduchý“ vztah – bylo by to osvěžující mít tam někoho, kdo nemá v rámci jiné osoby nějaké postranní úmysly. Většinou vítám spletitost, ale tady je z toho chobotnice, až do tvaru většinou všichni proti všem…

Jdu na čtvrtý díl!

Methat  | *** 07.03.2017 14:38

Sklamanie. Aj keď sa to čítalo dobre, už sme to tu raz mali. Podobne ako druhá kniha začína minulosťou Jardira, tretia je o Inevere. Je to minulosť, ktorú sme tu už raz mali, len z pohľadu inej osoby. Zase sa niečo nové dozvieme o krasijských zvykoch a ako sa vyrezávajú kocky a čo pre to musia holky obetovať.

Na začiatku sa krátko mihne Arlen s Rennou (100 strán), no potom je to vata. Celý dej sa príliš vlečie – Kotlina a Krasijci sa chystajú na vojnu proti démonom, no tá je nakoniec nesladká-neslaná… Typický výplňový diel napísaný „aby bol“ a aby autor dostal zaplatené. Arlen opäť ťahá knihu dopredu – sledovať vývoj jeho moci je neuveriteľný. V knihe bolo príliš erotiky a nadržanosti – diel od dielu tam toho je viac. A koniec bol narýchlo napísaný – záverečný súboj by si zaslúžil väčšiu pozornosť.

Z posledného dielu som trochu skeptický a neviem, či sa autorovi podarí dôstojne ukončiť tento príbeh. Nechám sa prekvapiť.

Madam Brbla  | ***1/2 23.02.2019 10:19

Pokud vám u minulého dílu nedala spát otázka, proč je Inevera taková manipulativní mrcha, ve „Válce za bílého dne“ se dočkáte odpovědí. Osobně jsem čekala o něco drsnější příběh, Jardir teda dostával mnohem horší čočku, ale ani výcvik nejambicióznější z krasijských žen pro mě nebyl nudný.
Důvody ke kritice se však najdou, začnu s těmi nejpalčivějšími: charaktery. Měla jsem docela ráda poněkud nevrlého solitéra Tetovaného, ovšem ten lidumilný Jesus Christ Superman (s ultimátními schopnostmi, co by Ježíška i Clarka Kenta přiměly závistivě oskřípat ze zubů sklovinu a kamsi se v depresích odplížit) mé sympatie poztrácel. Jeho cukrování s divoženkou Rennou bylo natolik emo, že jsem měla obsedantní nutkání strkat prst do krku. To neustálé „miluji tě, Arlene Sedláku“ a „miluji tě, Renno Sedlákova“ bylo díky častému opakování vážně k zblití. Kdysi nedotknutelná Leesha řeší problémy, kterému chlapovi se vrhnout do poklopce dřív. Rojer mě nikdy příliš nebavil, leč jeho manželky dodaly žonglérově mdlé linii trochu šmrnc. Jardir a Inevera… v lásce je nemám, fanatiky, nicméně jejich část zápletky nakopávala můj zájem o dění asi nejsilněji.
Démoni, někdejší zdroj strachu, jsou pro srandu králíkům, tudíž musel spisovatel nasadit těžší kalibr ve formě mocných aristokratů z Jádra… pořád jsou pro srandu králíkům.
Čtivý styl se nezměnil, stránky mi na Kindlu chvílemi úplně svištěly, přesto je těžké zbavit se pachuti umělého natahování série za účelem: „Jééé, první díl byl trhák, musíme z toho narýžovat co nejvíce!“ Proto budu v hodnocení přísná, jakkoliv si čtvrtý díl ujít nenechám. Jak bych mohla, po tom brutálním cliffhangeru na poslední stránce? 69%

Speedemon  | ***1/2 27.01.2023 08:47

S takovou ty poslední díly budou pěkná slabota. Změna tempa vyprávění je čím dál víc znát. Například flashback s Ineverou byl úmorný a nijak to její postavu neprohloubilo (ano, vím že to neměla lehké, ale to jsem tušil i předtím). Od konce prvního dílu jsme se moc neposunuli, jen víme že ten má rád toho a ten zas někoho jiného. Všichni prožívají nenaplněné lásky a místy je to děsná červená knihovna. Snad se do posledních dvou dílů autor vzchopí…