kniha » Chvalozpěv na Leibowitze
v Top10 9 | chce si přečíst 10 | chce mít v knihovně 2 | má v knihovně 111
hodnotilo: 111
81%
Chvalozpěv na Leibowitze Více vydání = více obálek.

Walter Michael Miller, jr.

Chvalozpěv na Leibowitze

Kategorie: sci-fi - postkatastrofická

originální název: A Canticle for Leibowitz
originál vyšel: 10/1959

vydání: Laser 1994; Laser-books (web) 2007

odkazy: 6x [recenze], 1x [info]



Komentáře:
avatar2  | **** 06.12.2006 19:24

Silný, těžký a pochmurný příběh, nebo možná spíš epizody z postapokalyptické budoucnosti lidstva. Civilizace tak jak ji známe je po sériích atomových výbuchů v troskách, lidé kteří přežili si nepamatují, jak se žilo dřív. Jen mnišské řády se snaží uchovat a zrekonstruovat všechno, co souvisí s životem před katastrofou, i když nechápou souvislosti. Kniha nutí čtenáře číst pomalu a přemýšlet, což je podle mne jednoznačné plus. Doporučuji.

lamahe  | ***** 13.05.2008 15:22

‘A Canticle for Leibowitz‘ je pre mňa výnimočné dielo. Konflikty a úvahy v ňom zobrazené sú podané mimoriadne sugestívnym dojmom a ešte dlho po prečítaní sa mi vynárajú ich obrazy v pamäti a premýšľam o ich súvislostiach. Dej sa odohráva po nukleárnej vojne a následných „pogromoch“ na vzdelaných ľudí (ktorí boli v mysliach obyčajných ľudí zodpovední za nukleárnu katastrofu). Ľudstvo bolo vďaka týmto okolnostiam uvrhnuté do temného stredoveku. Čo sa týka obsahovej štruktúry je kniha zložená z troch rozsahovo zhruba ekvivalentných častí. Tieto sú síce oddelené priepasťou storočí, no na druhej strane prepojené množstvom detailov a samozrejme centrálnym posolstvom. Toto posolstvo je prevažne servírované cez zobrazenie okolností týkajúcich sa mníšskeho rádu Albertiniánov a života jeho členov, ktorí si zobrali za životný cieľ ochranu vedomostí ľudstva. Ich patrónom a zakladateľom nie je nikto iný ako svätý (v prvej časti ešte „len“ blahoslavený) Leibowitz. Jazyk autora je pomerne jednoduchý ale o to účinnejší. Miller v niektorých partiách knihy čitateľovi beznádejne zoberie vieru v človeka aby ho vzápätí uistil že je tou najväčšou silou vo vesmíre. Vďaka skvelému podaniu som celú knihu jednotlivcom prípadne ľudstvu držal palce aj keď niekedy si to naozaj nezaslúžilo. Vynikajúce!

Majkl  | **** 26.04.2009 23:16

Chválozpěv na Leibowitze nie je kniha pre každého. Zachytáva tri príbehy ľudstva v odlišných obdobiach. Ľudstvo, ktoré po nukleárnej vojne horkoťažko prežilo a uchovávanie poznania si vzali na plecia tí, ktorí stáli proti vede. Asi vedeli prečo. Ľudstvo dospelo k takým poznatkom, ktoré im dali do rúk strašnú zbraň, ktorej sa boja mnohí z nás. Stačilo by pár minút a z nášho sveta by zostala len mŕtva guľa bez života. Jednotlivé príbehy sú dobre napísané, najviac sa mi páčil prvý, ktorý zaujme najmä výraznou hlavnou postavou. Tá vytrvalosť práce na niečom, čo nemôže za súčasného stavu vedomostí pochopiť bola nesmierna. Kniha obsahuje množstvo latinských viet, modlitieb a hlavne myšlienok, ktoré naozaj nútia k zamysleniu nad ľudstvom – najmä nad jeho nepoučiteľnosťou.

louza  | ****1/2 19.02.2010 19:25

Román vlastně ani není román, ale zvláštní sbírka novel propojená onou pomyslnou červenou nitkou. Rozbíhá se postupně. První části dominuje falloutovský postapokalyptismus. Její poselství není až tak temné a autor se spíše než na hloubku myšlenek soustředí na sugestivní vykreslení církve a její smysl ve zdevastovaném světě. Perličkou budiž, že občas nešetří ani se skvěle vypointovaným ironickým humorem. Téma ztěžkne ve druhé části knihy zasazené do děje o několik století později. Politizace a autorovo soustředění na dění v církvi příběh poměrně hodně zkomplikuje. Je s podivem, kolik myšlenek a úvah dokázal Miller do stovky stránek vložit. Čtenář si neodpočine ani v poslední části zosobňující kataklyzma obou předchozích novel. Kniha je i přes svůj nikterak mamutí rozsah poměrně komplexní a vyžaduje sofistikované znalosti teologie, místy dokonce i latiny. Pokud je však čtenář vybavent potřebnou dávkou intelektu a znalostí, dostane do rukou dílo poskytující téma k zamyšlení na mnoho zimních večerů.

Lucc  | ***** 08.04.2010 18:11

Těžkotonážní humanita a víra v budoucnost, která mě zcela převálcovala.

GeRony  | **** 06.12.2011 10:33

Som rad, ze som si precital toto klasicke dielo sci-fi. Aj ked urcite udernejsie bolo v case napisania, ked studena vojna a hrozba atomovej pohromy bola akosi realnejsia. Dnes mam nepomerne vacsiu doveru v ludsko – ano, ludstvo je nepoucitelne, krute a nevypocitatelne, ale vdala Bohu asi nie az tak, aby rozputalo nuklearnu vojnu. Zatial… Kniha je vsak naozaj putava, prvy pribeh je atmosferou podobny hre Fallout, takze jednoznacne palec nahor. Taktiez ta marna snaha, ktora skonci tak, ako skonci.. Na zaplakanie. Neobvykly bol pre mna aj ten silny nabozensky podton, osobne si myslim, ze cirkev ma a vzdy mala daleko od bezchybnej institucie, ale… ktovie kolko klenotov ludskej historie skryva Vatikan ;)

KeB  | ***1/2 26.03.2012 17:32

Tahle kniha má tři části, které dělí doslova staletí. Působí to jako na sobě jen hodně volně navázané povídky spjaté opatstvím. První (Francisův příběh-můj pracovní název) mě skutečně zaujala a přečetl jsem jí jedním dechem. Druhá (Politika) se mi už četla hůře, ale v pohodě. Poslední část (Future) mě nebavila skoro vůbec, pak se to ale rozjelo a já konec dočetl na jeden zátah.

Problém (asi jen můj) s touhle knihou je ten, že ji až moc ohlodal zub času. Její poselství už není tak naléhavé jako v době vzniku. Ne, že by tu stále nebyl jadernej strašák a když režimy jako třeba SevKorea, mají taky svůj arzenál je důvod se bát opravdu reálný, ale přesto doufám, že moci páni tohoto světa si uvědomují, že ve vypálené pustině zamořené radiací jsou jim peníze a moc, s prominutím, na hovno.

Strašně moc mi tahle kniha připomínala Gemmelova Jeruzalémana. Nepochybuji, že právě zde Gemmel čerpal inspiraci. I přes mé relativně nízké hodnocení můžu knihu doporučit každému, kdo má rád postapo příběhy a kdo v nich hledá hlubší myšlenku.

michalb  | ****1/2 15.01.2014 19:04

K tomuto jsem pristupoval hodne obezretne. Jednak nemam moc rad post-apo scifi a druhak jsem se trochu bal cirkve jako hlavniho tematu te knihy. No byl jsem prijemne prekvapen. Tahle kniha rozhodne nuti cloveka k zamysleni – o lidech, o cirkvi, o spolecnosti. Doporucuji.

gan112  | *** 11.06.2014 23:08

Knižka ma moc nechytila aj keď od prvej stránky je cítiť že spisovateľ to s jazykom vie. Prvá časť knihy je docela humorná ale niekedy sa v nej človek stratí, hlavne vynov zbytočne zdĺhavého filozofovania, ostatne to je problém celej knihy. To filozofovanie ani nieje zbytočné ale moc nakopené do jednej dvoch viet, takže rozhodne sa to nečíta ľahko. Spolu s trošku ťažkopádnejším a plochejším príbehom sa môže stať že niekto knižku odloží, hlavne počas druhej časti kde ide o vrcholovú politiku, našťastie len v úzadí a tak mi zostáva len konštatovať že jej autor ako nezbytnej kulise venoval príliš veľa podrobností, strán a nakoniec aj svojej energie zbytočne. Tretia časť knižky je asi citovo aj dejovo najvypätejšia a páči sa mi asi najviac. Samozrejme aj ostatné dve sú svojim spôsobom pútavé ( humorom, polemikov o živote…)ale až posledná ma zaujala komplexnejšie a najmenej som sa pri nej nudil, ono išlo hlavne aj o to že tie prepojenia s ostatnými dvoma časťami boli celkovo zhrnuté do filozofie knižky až tu a tak ste mohli konečne precítiť cestu rádu sv. Leibowitza naprieč storočiami. Čo na knižke vyzdvihujem najviac sú dialógy (a aj tie vnútorné), a tiež zaujímavé vedľajšie postavy.

Dilvermoon  | ***** 10.11.2016 22:39

Fiat Homo, Fiat Lux, Fiat Voluntas Tua. To jsou tři části postapokalyptického románu nebo spíše tří rozsáhlých epizod, oddělených časově stovkami let. Opatství svatého Leibowitze však přetrvává a nejen ono propojuje všechny tři části. Kniha rozhodně musí být pohromadě a nedělitelná, i když jsem někde (už nevím kde) četl jiný názor. Občas se v textu vyskytují latinské pasáže bez překladu (což jsem samozřejmě nepobral), jindy zase teologické kličky (což je při troše soustředění naštěstí pochopitelné i pro laika). Takže v pohodě. Jen mi ale nějak není jasné, co na obálce (vydání 1994) dělá ta zamrzlá loď. Nic takového se v knize nevyskytuje. Vlastně se celý děj odehrává ve vnitrozemí bývalých Spojených států amerických.

Madam Brbla  | **** 28.05.2017 15:03

Tři příběhy z neradostné „budoucnosti“ Země, které napříč staletími spojuje místo, kde se převážně odehrávají, události, předměty, osoby, náboženství, ale především téma: lidstvo a jeho autodestruktivní konání. Ať už jde o tragikomické osudy bratra Francise, sílu pokroku v novém období renesance, nebo vypjatou politickou situaci moderního věku, poselství zůtává podobné: bez ohledu na civilizaci a úroveň vzdělanosti, lidé jsou odsouzeni k opakování stále stejných, sebezničujících chyb. Zároveň však každá novelka obsahuje i světélko naděje, že snad jednou, někdy, někde možná bude líp. Jen je zapotřebí mít víru, neopouštět ji.
Být katolík s dobrou znalostí latiny, církevních rituálů, různých druhů modliteb, hodností a veškerou související terminologií, pravděpodobně bych knihu ohodnotila nejvyšší cifrou. Nicméně coby ateistka, chodící do kostela jednou za uherský rok víceméně z donucení, cítící se tam nesvá a při kázáních přemýšlející, jestli umře zimou nebo nudou, případně kolik oveček by do chrámu Božího přilákalo, rozdávat místo hostií Fidorky… no, prostě jsem si tohle (zaslouženě) vysoce oceňované veledílo tolik neužila. 80%
P.S.: Diskutujícím díky za odkazy, zejména za ten velmi užitečný překlad latiny do angličtiny.

Mnějéša  | **** 04.06.2019 18:36

Není to zas tak čtivé, ale je to knihou své doby – za studené války to muselo být sakra dobré. Je to pěkně vylíčené – sbírání střípků doby i s těmi nesmyslnými. Autor ukazuje, jak těžké je zvednout se z prachu a spekuluje, zda se poučíme. Jsem rád že jsem to četl.



WebArchiv - archiv českého webu