LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Isaac Asimov

Já, robot

Kniha vyšla i pod názvem:
Ja, Robot
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

kniha patří do světa: Nadace

Kategorie: sci-fi - povídková sbírka - audiobook

originální název: I, Robot
originál vyšel: 1950

vydání: Odeon 1981; Železný 1993; Triton (web) 2000; Triton (web) 2004; Triton (web) 2007; Triton (web), Argo (web) 2012; Lindeni (web) 2021; Lindeni (web) 2022

odkazy: 2x [recenze], 1x [film]

Komentáře:

Duirin  | ****1/2 01.03.2006 22:52

Nejen, že Asimovovy povídky (a především ty o robotech) dle mého názoru vůbec nejsou špatné, tak v této knize dávají navzájem smysl a jsou více či méně provázané. Kniha je totiž pojata jako série rozhovorů či vzpomínek a vyprávění Susan Calvinové, jedné z prvních robopsycholožek.

malarkey  | ***** 09.07.2008 18:18

Výborně využité slovo robot, kterému název vnukl Čapek, ale nakonec ho do podoby, kterou známe dnes zhmotnil právě Asimov. Dobře se to četlo pač většinu z povídek jsem mohl znát z filmů jako jsou například Minority Report, Já, Robot, Andrew: Člen rodiny nebo A. I. Umělá inteligence. Isaac Asimov prostě dokázal díky této knize oživit slovo robot a já se dokázal od začátku do konce neskutečně bavit. 10/10

Sirius  | **** 18.12.2008 08:33

První kniha od pana Asimova, která se mi dostala do ruky. Není to vůbec špatné. Každá povídka obsahuje úžasný nápad, úžasnou myšlenku. Ano, pan Asimov byl opravdu úžasný autor a já jsem rád, že je tato knižní perla v mé knihovně.

papuja  | **** 15.06.2009 21:12

Přečetl jsem nyní svoji první knihu technického scifi. A myslím, že jsem si nemohl vybrat lépe. Některé povídky jsou výborné, jiné nadprůměrné a jen u jedné jsem se opravdu nudil. Skoro všechny povídky na sebe nějak navazují a tvoří ucelený příběh.

lamahe  | **** 22.02.2011 13:00

Zbierka zahŕňa deväť krátkych príbehov, z ktorých každý pojednáva o aplikácii troch zákonov robotiky v praxi. Vznikli v rozmedzí rokov 1940–1950 a „Ja, robot“ bola v r. 1950 druhou vydanou autorovou knihou. Sám Asimov mohol vtedy len matne tušiť, čoho základom sa táto útla kniha stane. Myšlienky v nej načrtnuté boli následne rozvinuté v niekoľkých knižných sériách a desiatkach ďalších poviedok. Samotné texty sú pomerne komorné, odhrávajúce sa na malom priestore a zahŕňajúce len zopár postáv. Ich charakterizácia je slabším miestom. Väčšej pozornosti sa dostáva len hlavnej postave, robopsychologičke Susan Calvinovej, ktorá je aj rozprávačkou týchto príbehov. V menšej miere potom ešte Gregovi Powellovi a Mikovi Donovanovi – beta-testerom nových modelov robotov. Jednoznačne však vynikajú premyslené zápletky postavené na zmienených zákonoch, ktoré sám Asimov považoval za jeden z jeho najväčších prínosov. Bavila ma pestrosť motívov, zosobnená rôznymi typy robotov a situáciami, v ktorých sa nachádzali. S ohľadom na čas vzniku všetka česť. Spomenutá previazanosť a kvázi-chronologická súslednosť príbehov pridáva knihe dodatočnú pridanú hodnotu. Záverečná poviedka výborne prevedie malú škálu jednotlivých textov do globálneho kontextu a nasmeruje autorov zámer k expanzii v ďalších dielach. K dokonalosti tu ešte kus chýba, no napriek tomu sa jedná o dôležitý kus mozaiky Asimovovho univerza a teda aj svetovej science fiction.

Phoenix  | ***** 07.09.2011 14:51

Ke knížce mě přivedl stejnojmenný film, i když ještě před čtením jsem věděla, že spolu tyto dvě média mají pramálo společného. Přesto film se mi líbil, a proto jsem chtěla vědět, co jeho autory inspirovalo. Nepřišla jsem na to, protože stejný je víceméně jen název, ale na konci knížky mi to vůbec nevadilo, protože kniha samo o sobě byla něco výjimečného. Několik zdánlivě nesouvisejících příběhů ve skutečnosti tvořilo skvělý příběh, ve kterém si téměř každý čtenář najde něco, co mu bude blízké.

Tua  | nehodnoceno 26.07.2012 12:31

Báječná knížka o robotech a robotice, která dalece překročila má očekávání stran těch „plechových posluhovačů“. Intertextuálně bych rád poukázal především na její závěr, v němž supervýkonné počítače nenápadně převezmou kontrolu nad lidstvem prostřednictvím celosvětové ekonomiky, vstříc ultimátnímu blahobytu. Zmocní se člověčího osudu nikoliv v totální válce alá Terminátor, ale zcela v souladu se zákony robotiky (okolo nichž se celá kniha točí a na jejichž základech jsou velice poutavě vystavěny zápletky jednotlivých kapitol). Ostatně samy zákony robotiky jsou velice důvtipně vymyšlené, nejedná se o žádné plácnutí do vody, samoúčelnou spisovatelovu hříčku, nýbrž reflektují poznatky stran morálního vývoje každého člověka. A přesto právě po přečtení této knihy začínám pomalu chápat dogma Herbertova Služebnického džihádu, o kterém se v samotné Duně příliš nemluví, ačkoliv netvrdím, že ledacos z Asimova je v ní naznačeno. Těžko se smířit s nadvládou, byť je to nadvláda „pro naše vlastní dobro“. Těžko se smířit s tím, že robot, nástroj, začne vládnout svému stvořiteli. V souvislosti s tématem bych rád zmínil také knihu Velký obraz, v níž jedinečný prototyp superpočítače, který díky své kapacitě disponuje mimo jiné i parapsycholo­gickými schopnostmi (obdobná schopnost je naznačena v povídce Lhář), začne v důsledku svého sebeuvědomění trpět depresemi, anebo knihu Zpěv drozda, která se zabývá problémem chyby, která, projeví-li se jako celoplanetární tendence, může ve výsledku vést až k zániku lidstva, jež se dávno vzdalo odpovědnosti a v roli opatrovaného přestárlého dítěte přenechalo starosti a práci strojům.

trudoš  | ****1/2 29.12.2016 23:10

Povídková sbírka Já, robot vyšla v Čechách již v několika vydáních a ještě pár jich v budoucnu určitě bude. Už jen proto, že má stále koho oslovit a na koho zapůsobit. V devíti příbězích – v nichž se často za pomoci selské dedukce a „robotické psychologie“ řeší problematické vztahy mezi člověkem a strojem – autor nenásilnou formou různě ohýbá slavnou trojici robotických zákonů. Poukazuje na rozdíly mezi chybujícími lidmi a výkonnými roboty, stejně jako na absurdnost důsledného dodržování programových příkazů.
Isaac Asimov má dar vypravěče, který mluví napříč generacemi. Nejsilnější je v postavách, které jsou přirozené a veskrze lidské, díky čemuž se do nich čtenář hravě promítne. Ústřední hrdinkou je pak postarší doktorka Susan Calvinová, která lépe vychází s chladně uvažujícími roboty než s nepředvídatelnými lidmi. Tedy žádná milá stařenka ani patetická ikona, přesto si vás pro svůj ironický sarkasmus zcela získá, stejně jako miliony fanoušků před vámi. Vlastně tak jako celá kniha.

Madam Brbla  | ***1/2 01.11.2019 20:42

Děda Čas popadl fixační krém Corega, přilepil si zubní protézu a vyvinul značné úsilí sežvýkat toto dílo. Ráda bych tvrdila, že neuspěl, ale to bych bohužel přeháněla. „Já, robot“ není ohlodán až na kost, ovšem povídky Isaaca Asimova dnes vzbudí spíše pobavený, nostalgií líznutý úsměv nad naivními vizemi ve stylu Hurvínkových představ o válce. V mnoha směrech byl pan spisovatel nadměrně optimistický, v jiných nedokázal dohlédnout, kam lidstvo ve vývoji různých technologií dospěje. Jeho svět „budoucnosti“ je plný paradoxů: experti si mezi sebou v dialozích vyměňují základní informace, často se chovají jako nezkušení turisti nebo rovnou frackové, pokročilí roboti disponují inteligencí pytle brambor a spolehliví jsou asi jako výhra ve sportce, cestování vesmírem není nic výjimečného, leč obnovit hybnost člověka po nehodě je neřešitelný problém atd.
Nechci bourat jeden ze základních pilířů vědecko-fantastické literatury, i když má trhliny. Asimov vymyslel zákony robotiky a chtěl je v příbězích pořádně otestovat, nadhodit zajímavé problémy. Fajn. Aby mi funkce a chování jeho robotů dávalo trochu smysl, rozhodla jsem se jejich pozitronické mozky brát jako dar lidstvu od nepochopitelných emzáků. Obdarovaní úplně nerozumí principu umělých mozků, tudíž nejsou schopni předvídat potíže a nastavit pojistky, bránící hloupým kolapsům. Hned v tom vidím více logiky a jsem spokojenější :-).
Můj dojem z této klasiky je tříhvězdičkový, zohledním však dobu vzniku, ve své jednoduchosti geniální tři zákony robotiky, okouzlení generací čtenářů a také inspiraci, jakou kniha poskytla dalším tvůrcům sci-fi. 70%