LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Sam Weller
Mort Castle

Rej stínů

Povídky k poctě Ray Bradburyho

Kategorie: horor - fantasy - sci-fi - antologie

originální název: Shadow Show: All-New Stories in Celebration of Ray Bradbury
originál vyšel: 10/07/2012

vydání: Plus (Albatros Media) (web) 2013

odkazy: 3x [recenze]

Komentáře:

trudoš  | **** 25.07.2018 23:10

Ray Bradbury byl jedním z největších autorů americké literatury. Přestože jeho stěžejní díla spadají převážně do šedesátých let 20. století, nic to nemění na skutečnosti, že publikoval pěkných šest desetiletí a na kontě mu zůstalo kromě několika románu takřka 600 povídek.
Antologie Sama Wellera a Morta Castlea si vytyčila za cíl uctít jeho památku. Shromáždění různorodých spisovatelů se tak pouští na chimérické území toliko proměněné mužem, jemuž se přezdívalo Mistr zázraků. Kupodivu si žádný z nich nehraje na šampiona, neexperimentuje s jazykem, stylem ani imaginací. Samozřejmě až na Harlana Ellisona, ale kdo by od něj čekal něco jiného. Mě osobně nejvíce okouzlily povídky Joe Hilla, Roberta R. McCammona a Bonnie Jo Campbellové, ale věřím, že kdokoliv jiný by se mnou jistě polemizoval. Jedinou nevýhodou je, že po dočtení obratem dostanete chuť otevřít si všechnu Bradburyho klasiku a zjistit, jestli i po těch letech stále funguje. Věřte, že ano a s každým dalším čtením je lepší a lepší.

jasonix  | ***** 17.04.2021 08:29

Jako byste Bradburyho (resp. jeho dílo) naporcovali na kousky a rozdělili šestadvaceti zdatným kuchtíkům, kteří mají neomezený přístup k ingrediencím, koření a nejmodernějším kulinářským technologiím. Vzniklá hostina o 26 chodech nejsou žádné homogenní amarouny, ale kaleidoskop chutí vzniklých marinací (v Jezeře), zmrazením na (vesmírnou) téměř absolutní nulu, flambováním (při 451 stupních Fahrenheita). Tu přiostřeno duchařinou, tady okyseleno manželskou krizí, támhle přislazeno milostnou touhou. Plus spousta dalších procedur, které dají vyniknout všem odstínům lahodné „bradburyovštiny“. Někdy by ani znalec rozdíl od Mistra nepoznal, jako v případě Hilla nebo Eggerse, jindy je konzistence dost jiná, ale odkazuje k Rayovým zcela konkrétním nápadům (Gaiman, Bonnie Jo Cambellová) a někdy je tam jen vzdálena stopa chuti zato více vlastních nápadů (Linková, Ojikutu, Yu). Výjimečně i experiment, kde „jedlík“ kroutí hlavou, z čeho že tohle ukuchtili (Ellison). Když se teď, nasycený až k prasknutí, olizuju nad prázdným talířem, musím konstatovat, že tohle je pro nás – speciální „démodé gurmány“ se sklony k melancholii a okouzlení – přímo posvícení. Průběžně jsem ochutnával a konfrontoval i Kaleidoskop, Marťanskou kroniku a další, abych si své chutě vyladil a tím jsem si zážitek znásobil. Moje finální hodnocení není rozhodně aritmetickým průměrem bodování jednotlivých povídek, ale zohledňuje originální koncept knihy, včetně poctivých komentářů všech autorů, kvalitu překladů, absenci chyb a překlepů, ale také příjemnou grafiku a abstraktně pojaté netradiční ilustrace. A, co bych zastíral, také můj osobní vztah k „prazákladu“.