Montague Rhodes James
Příběhy sběratele starožitností
série: Strašidelné spisy
díl v sérii: 1
Kategorie: horor - povídková sbírka
vydání: Plus (Albatros Media) (web) 2013
odkazy: 2x [recenze]
- Komentáře:
-
Strýček Biolit | **** 13.12.2014 21:12
Kniha se dá hodnotit na dvou rovinách. První z nich by měla zcela jasných 100 %, protože kniha je zpracována velice hezky a (společně se svou sestřičkou) mapuje kompletní autorovu hororovou tvorbu. Nikdo nemůže nic namítat, takový počin si (stejně jako Spisy HPL) zaslouží obdiv a uznání.
Pak je tu ovšem rovina druhá, čtenářská, na níž je hodnocení přeci jen střízlivější a kapku složitější. M. R. James a jeho dílo je bezpochyby špičkou ve svém žánru, jímž je anglická (viktoriánská?) duchařská povídka. Milovníci tohoto útvaru tedy mohou s klidem onu „vrchní“ stovku přenést i sem, protože z knihy budou nadšení jak prase z kyblíku vařených brambor. Ale ostatní? Těžko říct. Kdo čeká děsivý horor, z něhož nebude týden spát, bude hluboce zklamán, neboť ani jedna z prací není (v dnešní době) děsivou záležitostí. Na druhou stranu, povídky jsou (i po více jak 100 letech) velice čtivé, sem tam obsahují britský černý humor, místy lehkou poetičnost a – to hlavně! – nenudí. Tudíž záleží jen a pouze na vás, jak moc vysoko si nastavíte očekávání. Pro mě, jakožto člověka, který se zajímá o horor jako celek, byla kniha poměrně svěžím výletem do výše zmíněného žánru, který M. R. James sice nevymyslel, ale „jen a pouze“ dovedl k dokonalosti. Mé hodnocení je tedy někde kolem 80 %.
Nedá mi to, abych sem nenapsal malý dodatek, neboť když člověk drží knihu v ruce, ihned se mu vybaví i Spisy HPL. Je velice zajímavé porovnat dílo a osobnost obou pánů. HPL, ač jistou částí sebe sama racionální badatel, byl člověk, jenž o sobě neustále pochyboval. Naproti tomu James byl typický anglický gentleman, jehož hlavní prací byly starožitnosti (starých knih, kostelů a katedrál jsou jeho práce plné), a který o sobě zřejmě moc pochyb neměl. Tudíž jakmile se v příběhu HPL něco semele, hrdina začne (v lepším případě) pochybovat, vyšilovat, hysterčit (což ovšem nevylučuje případné zkoumání jevu), v horším se zblázní. U Jamese je to přesně naopak…nezdolný anglický klid je jen málokdy narušen, takže i když jsou protagonisté Jamesových povídek vystaveni něčemu nadpřirozenému, nerozhodí je to. Spíše si dají dobrou snídani, odpoledne zajdou si na golf, případně procházku a večer to – u krbu, s doutníkem a sklenkou whisky – nějak rozseknou.
