LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Ian C. Esslemont

Návrat Rudé gardy

série: Malazská říše
díl v sérii: 2
kniha patří do světa: Malazský svět

Kategorie: fantasy

originální název: Return of the Crimson Guard
originál vyšel: 15/08/2008

vydání: Talpress (web) 2013

Komentáře:

BorgDog  | **** 22.12.2013 17:33

Skočme do toho bez okolků a bez omáčky: Největším problémem tohoto románu je nadšení jeho autora. Ian C. Esselmont jako by se snažil dohonit stín svého úspěšnějšího kolegy a s místy obdivuhodnou tvrdohlavostí cpe do své první velké knihy (protože „Noc nožů“ byla pouhým prologem, na který „Návrat Rudé gardy“ v ničem nenavazuje) všechno „nejlepší,“ co v Malazu je. Po dlouhé úvodní fázi, kdy sledujeme prakticky jen pochod řady postav „odněkud někam“ se tempo zrychluje, a na řadu přijde skoro všechno – bohové, ascendenti, dómy, hlavní postavy, obrovské sochy, staré rasy, převtělenci, d´iversové, magické chodby. Bohužel, výsledek je ten, že se závěr mění v „malazské panoptikum,“ kde se úžasné bojové i magické výkony hrdinů kupí v takovém množství, že naprosto přestávají být úžasné. Neplatí, že méně by bývalo víc. Platí, že i POLOVINA by byla moc, nemluvě o tom, že tento přístup plodí logické chyby a binec v malazských reáliích, už tak dost složitých.

Na druhou stranu, pro znalce ságy (protože nikdo jiný absolutně nemá šanci se v knize vyznat) je to bezesporu zajímavé čtení. „Návrat Rudé gardy“ přímo navazuje na „Lovce kostí“ a ukazuje, co se dělo v říši po zběhnutí vojska Tavore Paran, vybití jádra Spárů a de facto i hlavního kádru velemágů. Se škodolibým šklebem můžeme sledovat, jak se císařovně její činy vrací jako bumerang… a současně dumat, jaký je asi „plán v plánu.“ Je tam, a zdaleka ne jen jeden. Rovněž je třeba uznat, že kniha se hlavně ve druhé půli pronikavě zlepšuje – Esselmont jako by teprve tam skutečně „chytil nit,“ přišel na to, co chce psát, a opřel se do toho. Důkazem budiž třeba scéna „návštěva u Stínupána,“ která hravě vyrovnává to nejlepší z dua Tehol/Bugg. Škoda té táhnoucí se první půle.

Celkově bych řekl, že autor přešel až moc rychle od 250 stran k 750. Své odvedla i mizerná americká redakce. Mnoho chyb (které mimochodem několikrát opravovala překladatelka, takže česká verze je po stránce kontinuity s malazským světem lepší, než originál! – to pro všechny případně stěžující si) mohlo a mělo být zachyceno už před vydáním v USA, další nemusely vůbec vzniknout. Přesto jsem byl nakonec s výhradami spokojený a věřím, že většina příznivců Malazu bude taktéž. S lehce přivřenýma očima fanouška dávám čtyři hvězdy.

Nimitz  | ***1/2 31.12.2013 13:44

V podstatě nemám co napsat, protože mé názory na knihu již poměrně přesně popsal BorgDog. Román je dobrou kapitolou ze světa Malazu a určitě by si ho měl přečíst každý, kdo četl sérii od Stevena Eriksona. Vhodně ji totiž doplňuje o události, kterým se Erikson nestihl věnovat. Přitom to jsou velmi důležité události pro vývoj celé říše. Hodnocení jsem dal nakonec 70%, protože Esselmont spisovatelských kvalit Eriksona rozhodně nedosahuje, neumí tak skvěle pracovat s charaktery a často se nechává příliš unést. Text proto není tak přehledný a čtivý jak jsme zvyklí. Přesto knihu rozhodně doporučuji, sám jsem se přes její nedostatky dokázal brzy přenést a vynahradila mi to spoustou dalších střípků do světa Malazu, kterého není nikdy dost. Paralelu bych viděl například se sérií Zeměplocha, kdy už poslední Pratchettovy romány nejsou tak skvělé a vtipné jako ty z první dvacítky, přesto si je každý rád koupí a přečte, jen aby nasál tu atmosféru a potkal se se starými známými postavami.

Strýček Biolit  | ***1/2 05.01.2014 22:53

Kniha se hodnotí velice těžce, neboť její hodnocení se může pohybovat od relativně slušeného, až po naprosto…ehm…ne tak dobré. Záleží totiž na tom, s čím ji člověk srovnává.

ICE není SE. SE má vrozený talent a řadí se mezi opravdu velké spisovatele. ICE, žel, onen talent nemá, nebo jím naspoň nedisponuje na takové úrovni. Bohužel (hlavně pro něj) si to ICE těžce neuvědomuje. Jistě, mohl by psát slušné knihy, které by pro čtenáře byly pohlazením na duši, knihy na něž by se čtenáři těšili, protože by nabídly svěží výlet do jejich oblíbeného Malazu. Jistě, mohl by…jenomže ICE řekl ne a začal se honit za svou nemesis.

Abych byl upřímný, několikrát jsem měl chuť knihu odložit – to v případech, kdy se ICE začal rýpat v reáliích a bořil již zažité. Samozřejmě, pro děj to většinou byly zcela nepodstatné kraviny, ale člověka holt naštve, když SE v deseti knihách k něčemu napíše: „Ahoj, modré kolečko!“ a pak přijde ICE, napíše: „Ahoj, žlutý obdélníčku!“. O tom, že jsem chtěl knihu spálit, zakopat a inkriminovanou půdu posolit, jakmile se objevila **** Kiška, netřeba mluvit. Na druhou stranu, kniha nabídne i velmi dobré momenty, v nichž si člověk říká: „Chlape, proč ses toho nedržel? Tohle ti jde!“ Bohužel, ony momenty jsou dosti utopené…hmm…v čem? Ve všem! ICE do své knihy (jak dobře napsal BorgDog) narval úplně VŠECHNO, i za cenu toho, že je to pro děj úplně zbytečné a je to tam jen a pouze na efekt. To se projeví hlavně v závěrečné bitvě, která se změní v extrémně nudnou pasáž, u níž se člověk šťourá v nose a čeká už jen na to, až po bojišti začne pobíhat Darth Vader pronásledovaný Shrekem a Fionou…

Co se textu týče – ICE se kvalitativně (minimálně v některých pasážích) dere nahoru, bohužel, stále zůstává poměrně velká zmatenost při popisech akce. V textu je sem tam nějaká ta hrubka/překlep.

Hodnocení procenty? Někde mezi 60 a 70, ale ať nežeru, tak těch 70. Návrat rudé gardy rozhodně není špatnou knihou, pro fanoušky MKP je takřka povinný, neboť odhalí další informace ze světa Malazu. Avšak v mém případě přetrvává mírné zklamání, protože stačilo málo a ICE by se doopravdy vytáhl…

Speedemon  | **** 10.05.2014 09:26

Už je to nějaký pátek co jsem dočetl Malaz a proto mi trvalo déle se začít. Chytal jsem se až po nějakých 200 stranách. Pak, jak je psáno nade mnou, se kniha začíná zlepšovat a celkem bez problému jsem ji dokončil. Logických chyb jsem si moc nevšímal. Buď jsem nad nimi mávnul rukou, nebo jsem si spíše většiny ani nevšiml. Malaz je tak složitý, že jsem se soustředil abych nezapomněl, která postava se nachází kde a přibližně proč :) Zvlášť ke konci se vyznat kdo patří ke komu mi dalo velké úsilí. Celkově je to napínavé, ICE se snaží zachovávat Eriksonův styl (nebo mají stejný) a nemusel jsem si zvykat na něco diametrálně odlišného. Na to, že je to druhá kniha, bych řekl, že odvedl dobrou práci a nezbývá než čekat na třetí díl a zjistit, zda kvalita půjde nahoru či dolů.

Durgas  | **** 21.05.2014 10:25

Ja som náhodou celkom spokojný. S odprezentovanými výhradami čiastočne súhlasím, avšak si myslím že rozprávanie príbehu Essi celkom zvládol, na malé zaškobrtnutia. U mňa sa mu však podarilo udržať jedinečnú atmosféru Malazského sveta, a to je to čo sa ráta. Jeho problémom je najmä to, že postavy v jeho podaní čitateľovi nedokážu vliesť pod kožu tak, ako sme zvyknutý u Eriksona. Teda tu bolo viac línii, v ktorých mi bol osud jej protagonistov aj antagonistov viac menej ukradnutý. Navyše si myslím, že celá línia s tou Talijskou dedičkou bola zbytočná, nič neriešila. Boli tu ale aj postavy sympatické (Kyle, Ereko, mladí odvedenci v cisárskej armáde…) a to nerátam „celebrity“ známe už zo základnej ságy. Záver bol tiež z väčšej časti zvládnutý. Takže u mňa dobré, aj keď ostáva priestor na zlepšenie. Uvidíme, čo bude ďalej…

Klobouk123  | **** 10.12.2014 12:18

Knížka mi připoměla filmy Eda Wooda, nebo přesněji ten film o něm. Wood do svých „děl“ s nadšením nasázel bizony, UFO, chobotnice, upíry a všechno to končí obřím výbuchem :) Tak podobně na mě působil Esslemont a RG – na relativně malém prostoru najdeme opravdu všechno z malazského světa. Děj už si (asi měsíc po přečtení) moc nepamatuju a myslím, že není zas tak důležitý, mnohem důležitější mi přijde autorovo nadšení. Doufám, že mu vydrží a už se těším na další díly!

Strider  | *** 17.01.2016 13:03

Návrat Rudej gardy najviac zo všetkého pôsobí ako Esslemontova úporná snaha vykročiť z tieňa Stevena Eriksona a dokázať sebe i svetu, že dokáže písať minimálne na rovnakej úrovni ako on. A tak podľa jeho vzoru servíruje obrovský počet dejových línii osadený záľahami postáv, ktoré sa v závere pretnú v najepickejšom finále plnom mágie a hrdinských skutkov.

Realita je ale taká, že ani zďaleka nie je tak dobrý rozprávač ako jeho slávnejší kolega. Sloh ako taký je celkom na úrovni, ale v podaní príbehu má Esslemont veľké medzery. Zorientovať sa v tej záplave mien a nejasných motivácii mi trvalo skoro polovicu knihy. Postáv je tiež síce hromada, ale sú neuveriteľne ploché a navzájom zameniteľné a v konečnom dôsledku mi ich osud bol úplne ľahostajný. Knihe tiež neprospelo ani to, že autor toho do nej s elánom napchal neskutočne veľa, v podstate všetko čo svet Malazu ponúka. Vznikol tak miestami neprehľadný guláš, ktorý je ešte navyše často v rozpore s tým, ako čo už napísal Erikson.

Veľkolepé finále je kapitola sama o sebe. Pri jeho čítaní som sa cítil ako pri sledovaní posledného dielu Transformers – neustále niečo vybuchovalo, megalomanské scény sa striedali ako na bežiacom páse, až som z nich bol nakoniec úplne otupený a znudený. Chýbal tomu osobný rozmer, len som odovzdane sledoval akú ďalšiu neuveriteľnú vec si na mňa autor pripraví nabudúce.

Nájdu sa samozrejme aj podarené pasáže (hlavne Li Heng), ale ako celok je hlavným prínosom knihy zaplnenie bielych miest v príbehu, na ktoré Eriksonovi v „hlavnej“ sérii nevyšiel čas. 6-/10

trudoš  | **1/2 12.07.2018 19:51

Teď už vím, jak se cítí člověk, který poprvé otevře některý z románů Stevena Eriksona a nepropadne mu. Jenže kde zmiňovaný autor dokáže vtáhnout podmanivou atmosférou a neotřelými charaktery, tam u mě Ian C. Esslemont naprosto selhal. Pletly se mi lokality, stejně jako dějové linie. V zápletce se skáče jak v Super Mario Bros. a kdyby na začátku nebyl přehled postav, bezradně bych dumal nad tím, co za pobudu je to vždy aktuálně na scéně. Od určitého momentu, jsem navíc dospěl k závěru, že se Esslemont bohužel snaží napodobit styl vyprávění svého slavnějšího kamaráda – tedy hodit čtenáře doprostřed událostí – a zkrátka se mu to sype jako domeček z karet. Výsledkem je umělá přehlídka prapodivných figur s různorodými motivy, jež pochopí jen ten, kdo má o historii světa alespoň základní povědomí. Číst to jako samostatný román podle mě nejde, což je hlavní rozdíl oproti všem dílům z cyklu Malazská Kniha padlých. Naopak skalní fanoušci si určitě přijdou na své, souvislostí je tu požehnaně.