LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Alastair Reynolds

Kaldera 1

kniha první

série: Odhalený vesmír
díl v sérii: 2
kniha patří do světa: Odhalený vesmír (Revelation Space)

Tato kniha je částí i jiných knih: Kaldera

Kategorie: sci-fi - akční - space opera - hard sci-fi - detektivní

originální název: Chasm City
originál vyšel: 05/2001

vydání: Triton (web) 2004

odkazy: 1x [recenze], 1x [ukázka]

Komentáře:

Majkl  | **** 24.09.2008 21:16

Ach. Aké je ťažké hodnotiť knihy. Tie naozaj zlé vieme zaradiť do škatuľky brak ihneď, pre tie dobré knihy by sme však potrebovali aj niekoľko stupňov. Aspoň čo sa týka mňa a Kaldery. Je to príbeh o Tannerovi Mirabelovi, ktorého cieľom je pomstiť sa vrahovi jeho šéfa a jeho ženy (a ženy, ktorú Mirabel miloval). Dej sa odvíja rýchlo a zaujímavo, zvlášť popis zamorenej Kaldery je veľmi zaujímavý, no nie je to nič čo by ma prekvapilo. Našťastie sa tu odohrávajú ďalšie dve dejové línie – osud Flotily generačných lodí so Skyom Haussmanom a Tannerove odkrývanie spomienok na bolestnú minulosť. Lov hadov na konci je veľmi zaujímavý, teším sa na pokračovanie príbehu v dvojke. Ale Kaldera má vzhľadom k Odhalenému vesmíru veľa nedostatkov – chýba tu to dômyselné preplietanie osudov hlavných postáv (Kaldera je cestou jedného muža), chýbajú tu zaujímavé myšlienky, popisy a zvraty z Odhaleného vesmíru atď. Kaldera je slušnou knihou, no na Odhalený vesmír ani zďaleka nemá. Čo však neznamená, že je zlá.

Madam Brbla  | **** 16.06.2010 09:48

Není chybou „Kaldery“, že jsem ji četla rychlostí kulhavého slimáka. Naopak, kniha měla veškeré předpoklady, abych ji slupla jako slaďoučkou jahodu: 1) fascinující prostředí vzdálené budoucnosti, stimulující fantazii na plné obrátky, 2) postavy realistické ve své nedokonalé, chybující lidskosti, 3) zápletku spíše akčně/dobrodružnou, aniž by to román degradovalo k vyloženě „vlakovému“ čtivu. Dvě dějové linie se nenásilně proplétají a zatím není úplně zřejmé, k čemu směřují. Hlavní hrdina Tanner Mirabel je vcelku sympaťák – žoldák s pružnou morálkou, nikoliv však padouch a už vůbec ne neporazitelný superman (občas ho dle mého názoru Reynolds nechává jednat až příliš hloupě). Ústřední motiv jeho konání, pomsta, mi prozatím přijde jako nejslabší článek „Kaldery“, ale třeba v druhé části změním názor. Tannerovo putování po planetách je zajímavé jak popisem prostředí a technologií, tak i prožitými dramatickými událostmi. Přesto o něco více preferuji sny se Skyem Haussmanem: obří vesmírné lodě na stovky let trvající cestě, střídající se generace posádek, postupné změny, havárie, úpadek techniky i morálky – tohle téma mě přitahuje snad odjakživa. „Kaldera“ postrádá propracovanost a hloubku „Odhaleného vesmíru“, trefila se mi navíc do období nevhodného pro čtení čehokoliv delšího než povídek, rozhodně však jde o kvalitní, vysoce nadprůměrnou sci-fi. S četbou druhé části raději počkám na méně hektické časy, ať si zážitek opět nedevalvuji kouskováním. 79%

Speedemon  | **** 13.08.2011 18:38

Jelikož to nejdůležitější bylo řečeno v předchozích komentář, zkusím to vzít z jiné úhlu. Zde na legii je Kaldera vedená jako druhý díl cyklu Odhalený vesmír. Kniha v mnohém předchází události prvního dílu. Autor zde zručně vysvětluje to, co v Odhaleném vesmíru pouze nakousl (historie, zvyklosti, apod). Z názvu je patrné, že se zaměřil na místo nejtragičtější, nejstrašnější a zároveň nejkrásnější. Na samotnou Kalderu. Avšak věnuje se i velkou měrou historii Skyova vítězství, jejíž pasáže mě také bavily nejvíc. Samotný příběh není nijak originální, ale je to zdařilé pojivo k vysvětlování rozmanitosti Reynoldsova vesmíru.

trudoš  | **** 29.08.2016 00:11

Budoucnost s nekrózou zvrácených technologií, lidské nesnášelivosti a špinavého obchodu namíchána v několika dějových rovinách, zasazena do rozmanitých světů a zaplněna hrdiny, o nichž nemůžete s jistotou říci, zda jsou hodní, zlí nebo prostě jen oškliví – to je v kostce dvousvazková Kaldera, která nepostrádá prvky klasické i novodobé space opery. Alastair Reynolds rozhodně nešetří imaginací ani zvraty, naneštěstí však zapomíná, že když vyprávění rozjede v několika liniích, nestačí je pouze spojit, ale najít i smysl, proč spolu vlastně souvisí. Nehledě na to, že množství nápadů není ani z poloviny využito a často jsou zde jen proto, aby dotvořily atmosféru. Autor zvolna provází příběhem, který se z počátku tváří jako jednoduchý rozbor psychologie pomsty, aby následně prostřídal všechny myslitelné subžánry science fiction, přičemž s vypočítavostí profesionála odhaluje široký rozměr celého svého univerza. Čtení je to parádní, ale bohužel se zde potvrzuje pravidlo, že všeho moc škodí.