kniha » Klany alfanského měsíce
v Top10 1 | chce si přečíst 2 | chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 38
hodnotilo: 36
81%
Klany alfanského měsíce

Philip K. Dick

Klany alfanského měsíce

Kategorie: sci-fi

originální název: Clans of the Alphane Moon
originál vyšel: 1964

vydání: Leonardo 2000

odkazy: 2x [recenze]


Komentáře:
louza  | **1/2 05.03.2010 15:56

Ačkoli nakladatel tvrdí opak, nepřišla mi kniha moc zajímavá. Jistě. Je to Dick se svojí obvyklou propracovanou hloubkou a uvěřitelností postav (zde jsou opravdu uvěřitelné i ty nejvíce neuvěřitelné). Přesto knize k dokonalosti cosi chybí… Jde o onu podprahovou mysteriózní otázku, která se táhne celým dílem a kterou si kladate i po dočtení knihy. Otázku nad níž se dá dlouze uvažovat za dlouhých zimních večerů u krbu se skleničkou vína. Otázku jejíž odpověď může být stejně vzrušující jako kniha sama. Co byla zač „ta druhá“ policejní stanice v Blade Runnerovi? Jaké cíle měla „Nová cesta“ z Temného obrazu? A odkud čerpal muž z vysokého zámku podklady pro svou knihu? Nic takového v klanech není. Příběh je rovný a relativně přímočarý. Z hlediska (i dnešní) sci-fi jde možná o nadprůměrné dílo. Z hlediska Dickovy tvorby je to průměr.

Dilvermoon  | *** 15.05.2013 07:46

Z Klanů mám podobný pocit jako z Neteleportovaného muže. Ne že by šlo o podobnou knihu. Ale je to též spíše bokovka. Rozhodně nechybí nějaký ten obvyklý ponor do duševna psychicky vyšinutých jedinců. Takových je tu opravdu dost a zastupují široké spektrum duševních poruch. Je to však pojaté jinak, než je u PKD obvyklé. Akčněji, přímočařeji, bláznivěji. Dick se tam poznat dá, spíše se to ale blíží dobrodružnému čtivu, než tomu, proč ho tak rád čtu.

lamahe  | ***1/2 02.09.2013 14:20

Ďalšia kniha z pera majstra, pohrávajúca sa s motívom psychických porúch. V priamom kontraste „chorého“ prostredia Alfanského mesiaca (alias izolovaného megablázinca) so „zdravým“ prostredím Zeme, nastavuje autor zrkadlo spoločenským štandardom, majúcim do činenia s posudzovaním normality a kvality ľudského chovania. Nápadom rozdelenia populácie mesiaca Alfa III M 2 do šiestich klanov, na základe prevažujúcej odchýlky osobnosti som sa veľmi dobre bavil – dokonca si myslím, že Dick to mohol využiť dôkladnejšie, mohol ísť viac do hĺbky. Ďalšia línia, rozpadajúci sa vzťah Chucka a Mary je výbornou demonštráciou toho, kam až to môže zájsť. Viaceré, zámerne prehnané, črty románu sa môžu zdať pritiahnuté za vlasy (telepatický ganymedský želatiňák, príp. Bunny Hentman), ale takto to máme u Dicka radi. Genialita rozkvitajúca na podhubí bizarnosti. Na druhej strane, majster to vie aj lepšie – kniha sa dá vďaka istým proprietám dosť dobre porovnať s Marsovským sklzom v čase (zrejme nie náhodou vyšli v origináli v ten istý rok), a v tomto porovnaní mi príde o niečo slabšia.



WebArchiv - archiv českého webu