LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Ian C. Esslemont

Meč z kamene

série: Malazská říše
díl v sérii: 3
kniha patří do světa: Malazský svět

Kategorie: fantasy

originální název: Stonewielder
originál vyšel: 11/2010

vydání: Talpress (web) 2014

Komentáře:

BorgDog  | **** 06.10.2014 02:24

Třetí díl navazuje na druhý vcelku slabě, společných postav nebude ani deset a z členů Rudé gardy hraje roli prakticky jen Kalený meč, po většinu knihy nedobrovolný „host“ na Bouřné hradbě. Také styl se změnil. Esselmont definitivně opustil snahu napodobit Eriksona a obrátil se k čisté military fantasy. Aspoň dvě třetiny knihy zabírá jediné válečné tažení, kampaň pozemní i námořní viděná z pohledu obou (nebo spíše všech tří) stran. Sledujeme přelávání válečného štěstí, podrazy, nečekaná spojenectví i projevy hrdinství a zbabělosti. Esselmont umí situaci podat srozumitelně, sympatické postavy má na obou stranách a i ty rozhodně nesympatické jsou věrohodné. Hlavně velká námořní bitva patří k nejlepším částem knihy. Druhé hlavní téma tvoří kritika náboženského fanatismu a do značné míry náboženství vůbec. Postrádá Eriksonovu „sofistikovanost,“ Esselmont to valí bez omáčky, přesto úspěšně. Po pár kapitolách na Bouřné hradbě jsem pociťoval silnou chuť vrazit do některých osob meč a pořádně zakroutit.

No a nakonec tu máme všemi milovanou Kisku. Ta má svoji samostatnou dějovou linku spojenou s pátráním po jistém ztraceném velemágovi. Je třeba říct, že tohle se mi líbilo nejmíň. Celá ta linie je dalším projevem ICE touhy tvořit „malazské panoptikum,“ sice lepší než chaotický závěr Rudé gardy, ale stejně otravná. Nikam nevede, nic neřeší a psychologie postav tu Esselmontovi strašlivě ujíždí. Hlavně, co se týče jednoho nečekaného „starého známého“ z Malazské knihy padlých. Humoru je stejně jako v Rudé gardě dost málo, ale pár pěkných zářezů se najde.

Celkově se mi „Meč z kamene“ líbil víc, než „Návrat Rudé gardy,“ protože je vidět, že Esselmont tentokrát věděl, co chce a šel za tím. Nebýt linie Kisky, uvažoval bych i o 90%, takhle zůstane 80%. Navíc i tentokrát kniha doplňuje hodně dalších informací do „malazské skládanky“ zejména kolem událostí provázejících založení Malazské říše.

Strýček Biolit  | **** 28.10.2014 01:07

První ICEho kniha, u níž mi bylo líto, že končí. Méně postav, méně dějových linek, značné zjednodušení stylu – vše prospělo ICEmu jak praseti drbání. V podstatě by se dalo napsat, že všechno dobré, co bylo v Návratu Rudé Gardy, autor zachoval a – co víc! – nabídl i kvalitní vrchovatý nášup. Delší dobu mi trvalo, než jsem se do knihy začetl – zřejmě kvůli zcela novému dějišti, jímž je Korelský kontinent, či spíše Korelské na cucky rozervané cosi, které spolehlivě postaví na hlavu vaše představy o tom, kterak by kontinent měl vypadat. Na druhou stranu, jakmile se člověk začne v onom novém působišti orientovat, otevře se před ním tolik vytoužený kotel informací, který konečně vrhne světlo na bájnou Bouřnou hradbu a podobné vymoženosti onoho kontinentu, o nichž člověk v Eriksonově MKP zavadil jen velice zřídka a to ještě formou neověřených zkazek.

Naneštěstí…se vším dobrým se – minimálně v malazském světě – táhne i něco špatného. V tomto případě je to Kiškiška a její dějová linka. Čím dál tím více si myslím, že ICE čtenáře její existencí prostě a jednoduše trestá. Na druhou stranu, v knize nejsou žádné neočekávané kly a i závěr ICE docela zvládl, takže i ta Kiškiška se dá brát jen a pouze jako nepříjemná daň (na níž je ovšem čtenář předem připraven a tak ví, do čeho jde) za kvalitní čtenářský zážitek.

Celkově vzato je Meč z kamene parádní fantasy kniha, za níž se Malazské univerzum nemusí vůbec stydět. Snad poprvé jsem s ICEm bez rozpaků skutečně spokojen.

seelya  | ****1/2 08.01.2015 21:56

Keď porovnávam s Rudou gardou, tak je to o triedu lepšie. Niektoré postavy už poznáme z predošlých kníh, takže si netreba zvykať na samé neznáme charaktery (čo je u mňa výrazné plus, v Rudej garde som pri niektorých líniách tápala ešte v trištvrtine knihy). Ďalším plusom je menej dejových línií, takže je celá kniha krásne prehľadná a lepšie sa číta. Menej postáv v tomto prípade neznamená väčšiu prepracovanosť jednotlivých charakterov, ale čert to zober, pre dej a spád to zas také dôležité nie je. Tentoraz sa nezopakovala ani najväčšia chyba Rudej gardy – ICE si snahu o čo najepickejší záver odpustil (a dobre spravil, lebo v prípade jeho kníh platí, že menej je niekedy viac). Čo ešte dodať – bitky parádne, podtext knihy „náboženstvo je problém, hlavne keď sú veriaci fanatici“ bil do očí, ale nepôsobil rušivo, ba naopak, výborne zapadol do deja. No a línia s Kiskou nebola až taký horor ako som čakala, hlavne potom, čo som si prečítala časť diskusie. Áno, stále sa chová ako pubertálny spratek, áno, zaslúžila by si prefackať, aby sa konečne spamätala, ale ríša tieňov mi jej prítomnosť pekne vykompenzovala. Celá kniha mala samozrejme svoje muchy, ale nenapadá mi žiadna výrazná vada, ktorá by si zaslúžila samostatný kritický komentár, snáď iba keby ICE trocha popracoval na inkognite niektorých postáv, lebo Kiskinho spoločníka človek odhalí okamžite a ich ďalšieho parťáka po pár stranách. Ale inak spokojnosť.

Speedemon  | ****1/2 09.01.2015 19:55

Jak je zmíněno přede mnou, tentokrát autor vsadil na jednodušší příběh a méně postav a to považuji za největší klad knihy. Neměl jsem problém si zapamatovat hlavní aktéry a jejich plány. Milé překvapení je objevení se několika postav z knih Eriksona. Zvlášť u Rilliše jsem měl problém vzpomenout si jak to s ním bylo a musela pomoct malazská wiki. Další návrat nebudu spoilerovat, ale není těžké ho uhádnout hned ze začátku. I když jsem zmínil jednodušší dějovou zápletku, tak nečekejte žádné lineární cestování a boj na konci. Nějakých 5 paralelních zápletek je ale i tak odpočinek :) Boje na konci se sice dočkáme, ale není tak zmatený jako v Návratu rudé gardy. Myslím, že Esslemont se z každou knihou lepší a z dalších dílů už nemám obavy.

Strider  | *** 20.04.2016 15:17

Už dávno som nemal taký problém začítať sa do knihy ako v prípade Meča z kameňa. V prvej tretine som sa strácal v neznámom prostredí a ani mi nebolo jasné, okolo akej zápletky je vôbec príbeh vystavaný. V týchto fázach bolo čítanie veľmi úmorné, našťastie neskôr sa veci vykryštalizovali a boli pochopiteľnejšie. Potom mi už prostredie Búrlivej hradby prišlo veľmi atraktívne a ocenil som aj sústredenie sa na menší počet postáv a dejových línii ako je zvykom u Eriksona. Uvítal som aj komornejšie finále oproti prepálenému záveru Návratu rudej gardy, hoci záverečné odhalenie ohľadom „Paní“ bolo z kategórie wtf a nijak mi nezapadá do vízie malazu predostretom v MKP. Príbeh ako celok ma ale príliš nezaujal (priveľa mašírovania armád), pričom minimálne línia Kisky bola pre knihu totálne zbytočná a plná absurdných okamihov. 6/10