LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Anthony Ryan

Píseň krve

série: Stín krkavce
díl v sérii: 1

Tato kniha je částí i jiných knih: Stín krkavce I.-III.

Kategorie: fantasy

originální název: Blood Song
originál vyšel: 2012

vydání: Host (web) 2014; Host (web) 2015

odkazy: 6x [recenze], 1x [ukázka]

Komentáře:

snop  | ****1/2 01.12.2014 01:23

Vytecna kniha srovnatelna s Rothfussem, Jordanem ci Sandersonem. Rozmachla epicka fantasy o hrdinovi, ktery je zatim spise malym klukem. Ovsemze vypravec uz vi, ze je hrdinou, a s nim i my. Cela kniha je tak spise retrospektivou a hraje si mimo jine i s tim, jak vidi veci vypravec a retrospektor. Je to oproti predchudcum nejak zajimave? Vlastne moc ne. Je to totez v jinem havu. Ale prave si to zaslouzi moje hodnoceni. Kdo ma rad Randa al'Thora, bude mit rad i Vaelina al Sornu. Kdo nema, mel by dat Vaelinovi aspon sanci, protoze prece jenom je to mene rozmachle a mene se cestuje krizem krazem. Spise vsechno zapada do sebe, cimz jsme spise u toho Sandersona.

Cteno v anglictine, takze preklad neposoudim.

Gwilian  | ****1/2 17.12.2014 12:25

V anotaci se sice dozvíme, že Vaelin je (nečekaně) hrdina, který změní svět, ve skutečnosti však nic takového (alespoň v prvním díle) nehrozí. Už od začátku je spíše loutkou v síti intrik, což mu ovšem nebrání snažit se zjistit, jestli zrovna jedná v zájmu dobra, nebo páchá strašný hřích, a stejně tu věc udělat. Osobně to pokládám za jedno z největších plusů knihy, společně s solidním budováním tajemna a relativní stručností. První polovina se týká výcviku v Řádu, je více přímočorá a epizodnější a vůbec se poměrně podobá ostatním knihám ve schématu „z chlapce se stává proslulý a obávaný rytíř“. Druhá polovina je pak akčnější a spletitější a dle mého názoru ještě o něco lepší. Pokud dojde na přirovnání (neboť při čtení vyskakuje tolik asociací, že nelze nepřirovnávat), nabízí se Rohfuss (zejména formátem vyprávění a dávno zaniklým tajemným řádem) a Feist (v dobrém, tak nějak z principu).

robousek  | ****1/2 21.09.2015 15:33

Poměrně klasická fantasy kniha, která je ale odvyprávěná s velkým talentem, Ryanovi se podařilo napsat knihu dostatečně čtivou a zajímavou. Jde o výborný mix Jména Větru (Rothfuss je ale lepší vypravěč a jeho knihy jsou takové spíše poetické) se špínou, krví, krutostí a relativizací dobra a zla, jak se o to dnes snaží kde kdo. Ryanovi se to povedlo.

Skabandari  | ****1/2 08.05.2016 21:49

Tak tahle kniha mi extrémně sedla. Okouzlující hlavní postava, možná až příliš dobromyslný Vélin se vždy snaží zachovat morálně správně, i když ne vždy mu to situace dovolí. Je tedy nucen uzavírat různé dohody, které ho zavedou do situací, jež jsou proti jeho přesvědčení. Přesto je zvládá bez námitek, občas pouze svádí vnitřní boj. Proti těmto postavám mám většinou hromadu námitek ve smyslu že jsou umělé a nepřesvědčivé, ale tady to kupodivu funguje zřejmě proto, že v některých oblastech a dovednostech je skvělý jinde však pokulhává. Svět je dostatečné rozlehlý a různorodý. Taky se mi líbí víra bez boha, a kdo v bohy věří jsou popírači. Souhlasím s všeobecným hodnocením a 90% rozhodně zaslouženě.

trudoš  | ***** 25.08.2016 23:27

Lord Verniere, doprovázející na poslední cestě veřejného nepřítele Vélina Al Sornu, má možnost zaznamenat skutečný průběh událostí, které jeho zem přivedly na pokraj zkázy. A rychle zjišťuje, že je rapidní rozdíl mezi skutečností a historkami… Píseň krve je založena na prostých základech. Na šesti stech stranách sledujeme osudy hrdiny, jehož budoucnost je nám už od začátku známa. Postupně se tak před námi skládá obraz příčin, souvislostí a následků, které formují charakter muže, jenž se jednou stane známý jako Vrah Nadějného.
Román nepředstavuje žádnou revoluci v žánru, naopak Anthony Ryan je staromilec a podle toho vypadá i první díl jeho trilogie. Namixoval mnohokrát použité ingredience do podoby, které můžete vytknout pouze to, že nepřichází s ničím novým. Přesto je dokonalá hlavně po stránce jazykové, díky čemuž mě strhla od prvních stran. Není to pouze řemeslo s elfy a draky, ale vybroušený klenot, který dokazuje, že epická fantasy se dá dělat i jednoduše. Stačí vypravěčský talent.

SONP  | ***1/2 20.09.2016 08:38

K Písni Krve jsem během čtení získal trochu ambivalentní vztah. Občas se mi dílko strašně líbilo a občas jsem se nudil. Možná to bude tím, že v hrách na hrdiny jsem vždycky preferoval mágy před kleriky-bojovníky s bojovými sekerami, a právě o nich kniha je. Asi i proto se mi více líbila „potterovitá“ první polovina knihy o hrdinově výcviku v klášteře a souvisejících trablech (zejména skvělá pasáž o věšení prvního ministra – otce jednoho ze studentů) než ta druhá válečná „hro-o-trůnovitá“. V druhé polovině jsem totiž začal mít pocit jakési roztříštěnosti a navíc mne trochu iritovalo, kterak v první půlce sebou docela rozumně vyhlížející hrdina nechává vláčet osudem. Místo toho, aby se ostatním vzepřel, podniká akce, které vlastně vůbec nechce podnikat a popírá tak vlastní v zásadě humánní a pacifistickou podstatu. Jinak se mi ale Ryanův spíše středověký a jen velmi mírně fantasy zaměřený svět docela zaujal – trochu mi připomínal první díl Wetemaa nebo Petera V. Brett, i když magie je zde poskrovnu. Také jsem byl nadšen tím, že kniha skončila opravdovým koncem a i když už dnes jde o sérii, nečiší to z knihy na sto honů. To vše je třeba ocenit a tak dávám 70%.

Durgas  | **** 20.01.2017 08:35

Veľmi príjemná a osviežujúca klasická fantasy. Svet je vymyslený dostatočne zaujímavo a plasticky na to, aby bol aj „zhýčkaný“ čitateľ zvyknutý na prepracované svety napr. Ericsona& Esslemonta spokojný. Vélin je zaujímavá postava, aj keď prvá polovica knihy je trošku fádna, v druhej sa to rozbehne a dianie v Alpírii a na Ostrovoch je vrcholom prvého dielu. Vernierove zápisky prekne dopĺňajú atmosféru.

Madam Brbla  | **** 16.11.2017 20:42

Pro čtenáře komentářů bude celkem nuda číst už po osmé, že je Anthony Ryan zdatný vypravěč a jeho „Píseň krve“ je velmi čtivý román plný mečů a v menší míře magie. Děj není kdovíjak komplikovaný ani originální, ničím nepřekvapil, přesto mě nikde neuspával, stále udržoval solidní tempo a spolehlivě táhnul vpřed, což je při cihloidním rozsahu malý zázrak.
Mám poněkud problém s hlavním hrdinou Véllinem al Sornou: sice je to docela sympaťák, zároveň však příliš dokonalý, než aby působil reálným dojmem. Občas je tak nepravděpodobně soucitný a dobrotivý, až to z něj dělá idiota. Většina ostatních charakterů není zpracována příliš do hloubky, ale dokázala jsem si mezi nimi najít oblíbence.
Dlouho jsem zvažovala hodnocení kolem devadesátky, ale poslední třetina přece jen začala opouštět svou sevřenou formu, autor začal tahat z klobouku magickou havěť… ne že by přímo nečekaně, nicméně pro mě zvolený směr příběhu mírně ztratil na atraktivitě a utlumil očekávání ohledně druhého dílu. Proto „jen“ 84%, jakkoliv jsem si knihu dobře užila.

Polinius  | **** 02.02.2020 21:10

Vše už tady bylo napsáno. Příběh první knihy je dobrý a je to DALŠÍ kniha kde sledujeme dospívání hlavního hrdiny. Ze zkušenosti vím, že v momentě kdy je hrdina už dospělý přestane to literární kouzlo fungovat a čtenářský zážitek (hodnocení) se proklatě propadne. Inu, není náhodou, že jedna z nejlepších ,,školních" sérii Harry Potter končí přesně v momentu ukončení školní docházky.