Více vydání = více obálek.
S. T. Joshi
Černá křídla Cthulhu
Jednadvacet povídek lovecraftovského hororu
série: Černá křídla Cthulhu
díl v sérii: 1
Kategorie: fantasy - horor - antologie
originální název: Black Wings of Cthulhu: Twenty-One New Tales of Lovecraftian Horror
jiný (obecně známý) název: Black Wings: New Tales of Lovecraftian Horror
originál vyšel: 01/04/2010
vydání: Laser-books (web) 2014; Laser 2019
odkazy: 1x [ukázka], 7x [recenze]
- Komentáře:
-
BorgDog | **** 31.12.2014 02:07
Rozhodně jde o kvalitativně lepší sbírku než například Cthulhu 2000. Zatímco ta se snažila Lovecraftovo dílo MODERNIZOVAT, často s naprosto žalostnými výsledky, Černá křídla se ho snaží NÁSLEDOVAT. Ten rozdíl je zřejmý a zcela jasně patrný. Není zde v podstatě žádná povídka, o které bych prohlásil, že dělá odkazu HPL ostudu nebo se mu dokonce vysmívá. Jsou tu nicméně práce, u kterých je bolestně vidět rozdíl mezi lovecraftovským hororem a lovecraftovskými rekvizitami s tím, že to druhé rozhodně nevytváří automaticky to první. Rovněž povídky, kde se autoři snaží použít různými způsoby samotného Howarda coby postavu, končí vesměs nevalně – tento typ reflexe bohužel zavání manýrismem.
Povídky bych celkově rozdělil do čtyř kategorií: Za prvé díla skutečně výborná po stránce atmosféry i obsahu. Sem patří mistři kosmického děsu Shea, Schweitzer, Pulver sr. a bezpochyby též Pugmire spolu s Laird Barronem a Kiernanovou, byť jejich podání už se poněkud liší. To jsou pro mne vrcholy. Za druhé zde máme povídky snažící se jistým způsobem reflektovat Lovecraftovo dílo v samotném obsahu děje. Sem spadá Gafford, Thomas, Campbell a také poněkud svérázně Stableford. Výsledky jsou slabší, nicméně snad vyjma Gafforda dobře čitelné. Za třetí zde jsou povídky, kde se vyskytují HPL prvky jako pouhé rekvizity, ovšem postrádají přesně to podstatné, co by tento typ hororu měl mít – Spencer, Burlesonová, Haldeman, ale i Smith a Burleson, který imituje HPL styl psaní tak, až to působí uměle. Z těchto povídek mě víc zaujal jen Smith svou věrohodností. No a nakonec tu jsou „experimenty“ o nichž si může myslet každý své – Schow, Cisco, Van Hollander a Royle. Osobně se mi z nich snad kromě Schowa nelíbilo nic a myslím, že se na jejich místa daly najít podstatně lepší kousky, ale co se dá dělat.
V každém případě počet výborných nebo nadprůměrných povídek VÝRAZNĚ převyšuje ty ostatní. Nemám rád výkřiky typu „povinnosti pro každého fanouška“ – ale přesto bych řekl, že tuto knihu by žádný příznivec H.P. Lovecrafta neměl minout bez povšimnutí.
KeB | ****1/2 29.11.2015 21:23Všechno zásadní už řekl Honza nademnou, takže se jen zmíním o tom, že moje preference povídek by byla trochu jiná, ale zase ne moc. Co chci zmínit zvlášť je technické zpracování knihy. Redakční práce odvedená velmi dobře. Minimum překlepů (nepamatuji si snad ani jeden) atd. Celkově je to kniha pěkná. K dokonalosti už chybí jen ilustrace. Takže tímto vyslovuji Laseru a jmenovitě Milanu Žáčkovi pochvalu! "Well done, Mr noir, well done!
Strýček Biolit | ***1/2 08.03.2016 23:27Konečně jsem se k této knize, na níž jsem se velice těšil, dostal. Potvrdilo se mi, že HPL (se svým chorým mozkem plným šíleností) byl jenom jeden. A že to, co jsem schopen odpustit HPL, nejsem s to odpustit jiným autorům. V knize je celkem 21 prací, a jak už to tak bývá, některé jsou výborné, jiné průměrné, další slabší…a jedna je dokonce velmi, velmi špatná (koukám na tebe, nizozemský přístave!). Každý si však vybere své favority a své vlastní odsouzence vhodné k zatracení. Velice sympatický je koncept knihy, kdy většina prací HPL nekopíruje, ale spíše se na něj snaží nějak odpovědět, navázat. Kniha samotná je pak fyzicky zpracována skutečně velice dobře, překlepů je pár (viděl jsem snad 3–4), obálka je přímo boží…či spíše Cthulhovská. Pro fandy HPL povinnost, pro nezasvěcence je samozřejmě lepší si přečíst mistra samotného…
