LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Vladimír Šlechta

Tajemství Morie

kniha patří do světa: Středozem

Kategorie: fantasy - detektivní

vydání: Brokilon (web) 2015

odkazy: 1x [ukázka], 3x [recenze]

Komentáře:

snop  | **1/2 22.02.2015 19:34

Jak to čtu já, je to taková ptákovina. Zdá se mi, že autor během času prostě shromáždil pár asociací a kritických bodů k Hobitovi a Pánu prstenů (zjevně včetně filmových verzí až do druhého dílu Hobita), a přišlo mu škoda je nevydat tiskem, tak je obalil celkem prostým příběhem, vyšperkoval ještě pár nápady a zkusil to, co na to řeknem.

No, já na to říkám, že nic moc. Jako detektivka je to nedostatečné, žádná velká detektivní práce se nekoná, Malá Detektivka splétá teorie z ničeho a nebýt toho, že všichni podezřelí se ochotně přiznávají, neměla by v ruce nic moc (i pro v příběhu nahozené indicie, ať už typu fenomenálního či textového, lze nalézt i jiná, Tolkienovi/Bil­bovi/Frodovi vstřícnější vysvětlení).

Jako humoristická fantasy/parodie to také neobstojí, protože humory se zakládají víceméně na tom, že pohlédneme na Tolkiena prizmatem našeho světa, nebo na spíše sarkastickém než milém vypíchávání Tolkienových libůstek (většina elfích jmen začíná na G) a propojení s dalšími texty (což autor v doslovu částečně zdůvodňuje, částečně – v případě šamana uruk-hai – vůbec ne, ačkoli zrovna tento obraz byl celkem milý, zvláště, když člověk uváží vizuál filmového Sarumana).

Jako textová dekonstrukce Trilogie už to funguje lépe, ale pak by tomu slušela spíše forma humorné eseje (ala kultovní Sapkowskeho „V šedých horách zlato není“). Navíc, jak už bylo řečeno, to rozhodně není dekonstrukce příliš vstřícná, a to nemluvím pouze o i zde částečně použité „orlí teorii“. Víc bych bohužel už spoiloval, ale ačkoli se musí nechat, že některé body obžaloby jsou pěkné a zajímavé, u jiných rozhodně vyjadřuji nesouhlas už i s tím, co se identifikuje jako rozpory. Zvláště v případě Gandalfa.

Naopak autor sám je občas textově rozporný, zdá se, že různé nápady měl v různých fázích psaní. Například na začátku se naznačuje, že elfové jsou skoro nesmrtelní (míšenec, který má již nyní sto let, může vládnout ještě několik staletí), dále se ovšem dopočítáme, že elfové se dožívají cca 250 let. Nebo, vypravěč je představen na začátku jako normální mladý voják, který je rád, že žije, ke konci se ovšem už chová téměř jako hrdina (ačkoli tohle může být abych tak řekl „mytologická gravitace“, kdy i parodie má tendenci nakonec podlehnout hrdinskému archetypu: jinýmí slovy, to může být záměr).

Nejlepší pasáže jsou tak ty, kde se autor nesnaží ani o jedno z výše uvedeného, kdy prostě vypráví příběh ve světě, který známe. To mu jde a díky tomu se to dá celé přečíst a přežít. Bohužel, když už si člověk myslí, že se konečně rozjede příběh, narazíme vždy na nějakého elfa začínajícího na G nebo hrdinové začnou diskutovat text Trilogie či aspekty vědy na Středozemi.

Prostě ptákovina, no.

P.S. Co se týče zvoleného komolení a matení jmen, nijak zvlášť to nevadí, byť opět to občas odráží jistou nevstřícnost (Pytlák, Galádryjel, Frodík).

Alfi  | * 07.03.2015 22:50

Súhlasím s komentárom Snopa. Vladimír Šlechta sa pokúsil ukázať, že je chytrejší ako filmy na základe Tolkienových kníh. Moc sa mu to nedarí, je hlavne úmornejší, ak to mala byť paródia, čakal by som aspoň trocha humoru. Jednoducho povedané: zručne napísaná nuda, ktorá by bola rada niečím viac, ako je v skutočnosti. Rozmýšľal som, že možno by zaujala skutočných znalcov Tolkiena, keď hnidopišsky poukazuje na nepodstatné nezrovnalosti v diele, ale tých bude táto kniha zrejme iritovať. Skutočne to nie je moc podarený pokus o začatie novej edície Alternatíva.

Polinius  | **** 09.05.2015 19:24

Já bych zase tak přísný nebyl. Rozplakat čtenáře a nebo ho přivést do melancholické nálady není tak složité, stačí zabít děcko při západu slunce a už tečou slzy jako hrachy. Ale rozesmát čtenáře? To už je trochu problém. A humor je strašně nevděčný, jak už říkal Horníček: Když jde divák z kina z nějakého vážného filmu, tak si říká „Bože to byl herecký koncert. To je to filmové umění“ A když jde z nějaké komedie, kde se hodinu řezal a plácal do stehen tak si říká „Bože, to byla ale kravina!“ Kniha je to velice pěkná po technické úpravě a právě ta venkovní „solidnost“ může docela zmást nejednoho čtenáře. Čtenáře, který by očekával že příběh bude v duchu Tolkiena.

Schramm  | ** 27.05.2015 00:08

Sto let od porážky arcinepřítele to ve Středozemi opět vře, tentokrát mezi jednotlivými národy, které měly na Sauronově pádu podíl. Zvláště vztahy mezi trpaslíky a elfy (kteří u Šlechty Středozemi nakonec zcela neopustili) jsou velmi vyhrocené. A stejně jako u Tolkiena, všechno začíná v Kraji. Zabití trpasličího vědce vrhne mladého hobitího seržanta Budulina Habřinu a jeho kamarádku Vermionu po boku trpaslice Miribhan rovnýma nohama přímo vstříc dobrodružství. Jak by řekl Gandalf. A tady začíná zádrhel (po zkomolených jménech, které nedovolí, aby si čtenář spojil Tajemství Morie se Středozemí, vlastně už druhý). Začátek se sice slibně rozběhne, po určité době ale začne tempo drhnout. Hrdinové pochodují a v podstatě se nic moc neděje. Šlechtova talk-road-story je náhle úmornější než Tolkienovy cestovní pasáže v Hobitovi i Pánovi prstenů dohromady. Setkání s Gil-Gamešem, jeho ehm splynutí s trpaslicí Miribhan či odhalení Gil-Gamešovy skutečné identity to úplně nevytrhnou. Ke zlepšení dojde až díky setkání novodobého Společenstva s jezdci z Rohanu. Které by Tolkien také nepoznal. Ale nic proti tomu, toto je autorská licence, která vyznívá ve Šlechtově světě logicky. Přesto podvědomí křičí: Pohraničí! Pohraničí! Pohraničí! Hlavními problémy Tajemství Morie jsou zápletka a ruku v ruce s tím i rozsah. Vladimír Šlechta staví svou knihu na tom, že všechno bylo jinak, než jak říká Frodův rukopis, zprostředkovaný nám Tolkienem. Kniha postupně odhaluje dalekosáhlý Gandalfův plán, ba spiknutí Gandalfa s elfy. Pointa je ovšem bez náboje, nedostavuje se překvapení ani šok. Tajemství Morie nefunguje ani jako varianta známého příběhu, která by podporovala různočtení (a věřím, že sám Tolkien by byl na rozdíl od ortodoxních fanoušků takovou věcí potěšen a pobaven). Nelze se zbavit dojmu, že Vladimír Šlechta nepojal Tajemství Morie šťastně. Zápletka totiž román, byť nepříliš rozsáhlý, neunese, formát povídky by byl asi vhodnější, už kvůli sevřenosti a většímu tahu na branku. Dalším problémem je žánr. Vladimír Šlechta se vyjádřil, že chápe Tajemství Morie jako parodii. Před tím ovšem není čtenář nikde varován, naopak kniha se tváří vážně. Nemluvě o tom, že pod slovem parodie se většinou chápe něco jako je třeba Rabit, Za pár prstenů, Barbar Ronan nebo Harry Trottel. Jako detektivka či dobrodružný román je Tajemství Morie slabé, v mých očích se nepodařilo ani zasáhnout do Tolkienova univerza a přijít s funkční dekonstrukcí. Celý příběh totiž Vladimír Šlechta vystavěl na jednom jediném detailu, který se ve výsledku nejeví být až tak zásadní, aby Tolkienovým světem buď zatřásl – anebo jej doplnil. Obě díla tak zůstávají spíše mimoběžná. Je možná chybou Tajemství Morie k Tolkienově Středozemi stále vztahovat, ale ruku na srdce, jde to jinak? Přitom řemeslně není kniha tak špatná, jak by se mohlo z výše psaného zdát. Vladimír Šlechta je ostřílený harcovník a ne nadarmo patří mezi špičku našich žánrových autorů. A na textu je to znát. Až na zhruba jednu třetinu knihy jde o dílo velice čtivé. Problém je hlavně v tom, že čtenář se chce podvědomě naladit na Tolkiena, pořád ale cítí Šlechtu. Je možné, že ten samý příběh, kdyby byl upraven do reálií Krvavého pohraničí, by vyzněl lépe. Takto nezbývá než říct, že Šlechtův výlet do cizího hájemství se vydařil ještě méně než autorovo hostování v sérii Agent JFK. Vladimír Šlechta si v Tajemství Morie vybral slabší chvilku. I to se stává.

Vlask  | *** 10.09.2015 20:16

Milujete Tolkiena, ilumináty, chemtrails, Muldera a vidíte spiknutí ve všem? Pak je to kniha pro vás. Jelikož jsem četl Pána prstenů před ne méně než 15 lety a dokonce jen jednou (jdu se kát), tak mi všechny ty narážky na nelogičnosti v původní trilogii nic moc neříkaly. Naštěstí jsou všechna ta spiknutí a alternativní teorie zakomponovány do slušného, leč krátkého příběhu putování dvou půlčíků a trpaslice. I tak to ale není moc dobrá samostatná fantasy, zato ideální kus pro diskuzi fanoušků/odpůrců Tolkiena nad pivem na nějakém conu. PS: asi v rámci spiknutí tu knihu někdo označil jako humornou – dovolil jsem si ten tag odstranit, protože v knize není ani náznak humoru a jako detektivní se také nedá s klidným srdcem označit.

Svarec  | ** 17.12.2015 23:38

Zvědavost mi nedala a nakonec jsem si taky pořídil tuhle kontroverzní knihu mého oblíbeného autora. A jak to dopadlo? No, krčím rameny. Nevidím důvody pro nějakou nenávist, ale nadšený nejsem, vlastně ani spokojený moc ne. Jako „dekonstrukce Tolkienova mýtu“ (autorova slova) je to vcelku o ničem. Jednak nejsem znalec původní trilogie, takže mi mnoho věcí nic neřeklo, navíc autor vcelku vaří z vody. Než aby opravdu vytahoval na světlo nějaké nesrovnalosti, spíš prostě jen divoce spekuluje, případně se zabývá maličkostmi (jména elfů začínají na „G“, a co?) nebo vytahuje věci, které se na internetu diskutují již pěkných pár let (orli). Jako příběh je to už lepší, postavy jsou celkem sympatické, a musím říct, že jsem určitě neměl problémy to dočíst, ale i tak je to jen průměrná putovací fantasy, které bych normálně dal tak tři hvězdy. Vzhledem k té nepovedené omáčce kolem samozřejmě musím jít níž. Celkově mám trochu pocit, že autor si napsal knihu sám pro sebe a kvůli nedostatku sebereflexe se ji rozhodl nabídnout nakladateli, který ji z nějakého důvodu přijal. Autor má holt za sebou období experimentů, některé se povedly (Emma, Havran), tenhle ne.