LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Steven Erikson

Stvoření temnoty

série: Kharkanas
díl v sérii: 1
kniha patří do světa: Malazský svět

Kategorie: fantasy

originální název: Forge of Darkness
originál vyšel: 2012

vydání: Talpress (web) 2015

odkazy: 3x [recenze]

Komentáře:

BorgDog  | ***** 19.02.2015 13:53

Stvoření temnoty (FoD), dlouho očekávaný první díl trilogie Kharkanas, se vrací v Malazském světě hluboko do minulosti, kdy lidská rasa sotva vznikla a říše Tiste je dosud jednotná. Přesto se v mnoha ohledech od knih MKP liší. Například je místy překvapivě popisná. Erikson jako by udělal krok vstříc pohodlí čtenáře, dočkáme se dokonce popisů vzhledu některých postav. Současně obsahuje obrovskou porci odhalení „záhad Malazu“ v jeho samotných kořenech, odpovědí na otázky jak zásadní (proč se Andarist rozešel se svými bratry, čím začala válka jednoho Jaghuta proti smrti) tak drobné „špeky“ pro skalní fanoušky jako původ jistých tří nachtů. Rovněž je velmi málo magická. Ve FoD je magie teprve v začátcích, většina děje proběhne úplně bez kouzel, až výsledek místy připomíná Hru o trůny – ovšem se všemi Eriksonovými přednostmi a bez Martinových chyb. Postav je jako obvykle velký počet, některé už známe, u jiných je zábava naopak dumat, kdo to asi může být. Erikson se přitom dokázal vyhnout Esselmontově zbrklosti v jejich přidávání – přisypává pomalu, jedno vlákno po druhém jako trpělivý pavouk. Také se vyvarovat pasti obvyklých příběhů z minulosti, kdy jsem hrdinové stále stejní – naopak. Tady zřetelně vidíme, jak vypadali staří hrdinové mladí a nezkušení, chybující, váhající nebo naopak zbrklí v momentě, kdy by měli přemýšlet. Zejména u Anomandera toto hraničí až s dekonstrukcí mýtu jaký má jeho postava v knihách Malazu. V souhrnu je FoD prakticky dokonalý prequel ve způsobu provedení i účelu, a dokonce bych řekl, že kdo se teprve chystá MKP číst, měl by s ní začít, protože nebude mít tak obrovský pocit „topení ve světě“.

Veselé čtení to ovšem není ani trochu. Jaghutské hlody tria Haut – Gothos – Varandas se sice vyrovnají nejlepším produktům Buggova stavitelství, a jisté tři Mařenky, které si vystačí bez Jeníčka i Ježibaby, stačí jim pec, sice pobaví, ale i to je humor většinou černější než plášť Matky Noci. Celkově se FoD blíží spíš „Prachu snů“ – a nejméně jedna pasáž vyrovnává či překonává dokonce i „barghastský tábor.“ Erikson nelítostně pitvá společnost, která sice vyhrála války s nepřáteli, ale nedokázala zacelit jejich následky, živené navíc náboženským konfliktem kolem nového kultu Matky noci. Valící se katastrofa občanské války, kterou všichni vidí přicházet, ale přesto nejsou ochotni či schopni ji zastavit, moment kdy si naplno uvědomíme, že tohle prostě NEMŮŽE skončit dobře, stejně jako mikropříběhy postav typu Osserkův útěk z domova nebo Orfantalova anabáze, to je naprostý vrchol psaní bez ohledu na literární žánr. Erikson si ze čtenáře udělá hadr, kterým mává jak praporem ve vichřici, z některých momentů jsem se navzdory praxi vzpamatovával dost dlouho. I patrný „leitmotiv“, jímž je konec dětství, ztráta nevinnosti nebo naopak touha po návratu k ní, funguje jako dokonalá třešnička na dortu trpčím než pelyněk – od kterého se přesto neodtrhnete až do konce.

A zde je patrně jediný nedostatek FoD: Otevřený konec. Protože se nekoná žádné sbíhání, žádná katarze. Kniha sice končí jednou očividně přelomovou událostí v dějinách malazského světa, přesto však vysloveně uprostřed děje – a zanechá pocit hluboké, hořké nespravedlnosti. Pokud pamatujete na Coltaina, nu, zde sice proběhne jen velmi málo hrdinských činů, spíš právě naopak, přesto je dojem podobný. Ačkoliv většina hlavních postav se (zatím) poslední stránky dožije, po všem, co je potká, v tom není žádná úleva, jen smutek – a myšlenka, že život umí být odporná svině, i když za většinu nejhoršího si mohou lidé sami.

Každopádně, konečné hodnocení nemůže být jiné než stoprocentní – a čekání na „Fall of Light“ bude dlouhé.

pííís  | ****1/2 17.04.2015 18:21

Je to výborné. Je to klasický Erikson s rozvláčným začátkem a strhující druhou polovinou knihy. Všechna čest panu Esslemontovi (Meč z Kamene byl výborný), ale král může být jen jeden. Nicméně tentokrát to za mě plný počet není. Hlavní důvod je ten, že mi začátek přišel až příliš pomalý a klidně mohl být i trošku pokrácený – dle mého soudu. To vše, ale vyvažuje druhá polovina knihy, která nabírá grády a budeme svědky i pěkně hnusných a krvavých scén – prostě občanská válka je pěkné svinstvo. Neskutečně mě bavilo potkávat staré známé z MKP – poznat je jak vypadali „zamlada“. Myslím si , že ten kdo má za sebou MKP si knihu užije mnohem víc. Už v předchozích knihách se mi líbili, ale po této knize můžu říct, že naprosto zbožňuji Jaghuty – tahle rasa je naprosto šílená a šíleně mě baví o nich číst – i když se s nimi potkáváme jen sporadicky každé setkání s nimi pro mě bylo naprosto úžasné. Tahle kniha je velmi dobrým rozjezdem trilogie a i když jsem měl ze začátku obavy jestli se to vyrovná MKP tak teď můžu říct, že se prostě nemůžu dočkat druhého dílu.

robousek  | **** 21.04.2015 12:01

Erikson znovu potvrzuje, že je asi nejlepším současným fantasy spisovatelem, ale je tu, alespoň tedy pro mě, jeden podstatný háček. Už MKP byla čím dál víc „zamořená“ existenciálními úvahami postav, které jsou vláčené tragickým souběhem událostí, klesají pod tíhou, kterou si často sami naložily. S pocitem nějaké dějinné nutnosti (nebo snad sebevražedného nutkání) se sunou vstříc očekávaným hrůzným koncům, prakticky nikdo nikdy není schopen vůbec nic udělat, poprat se aktivně s osudem. Tento těžký opar je tu také a osudově laděné úvahy (stále o tom samém, tedy v tom množství nakonec vlastně o ničem) tvoří asi tak polovinu knihy. A všeho moc škodí. Kdyby z toho Erikson škrtl alespoň 50%, nebyla by to vata, ale parádní dokreslení neveselé dějové části knihy. Takto se v tom, bohužel, Erikson se svými postavami potácí a plahočí a já s nimi při čtení též. Ale i přes výše uvedené doporučuji knihu všem fandům Eriksonova světa, mnohé se tam vysvětlí, nové otázky vyvstanou a stále se můžeme těšit na jeho další výborné knihy.

seelya  | ***** 01.05.2015 01:18

Každý tvrdí, že chce mier a ríšou pritom otriasajú prvé kŕče občianskej vojny – lenže ľudia majú klamstvo v povahe, a nie je dôvod čakať, že tu to bude iné len preto, že obyvatelia ríše sú Tiste. Prvá časť trilógie je správne ponurá a neutešená, presne ako sa na Tiste Andii patrí, aj keď nenaberá takú úroveň tragédie, akú by si človek predstavoval po skúsenostiach s Daňou pro ohaře – predsa len je táto kniha viac user-friendly ako MKP, napriek tomu však drsných a depresívnych scén, ktoré človeka ovalia ako úder kladivom, obsahuje viac než dosť. Úvod je taký správne rozvláčny, akurát aby sa čitateľ naladil na atmosféru knihy, čo je výhoda hlavne pre ľudí zatiaľ Malazom nepoznačených, aj keď filozofických vsuviek bolo tentoraz trocha viac a humoru a čosi menej ako býva zvykom. No ale nič, drobné chybičky sa nájdu všade. Postavy super – staré známe potešia, najmä keď dostanú možnosť ukázať sa v novom svetle a aspoň čiastočne sa tak rehabilitovať (aj keď nie každý takú možnosť využije, sú i takí, ktorí predvedú aj také nedokonalosti charakteru, čo zatiaľ hanebne skrývali), nové rozhodne zaujmú, či už v dobrom alebo v zlom (mám neblahý pocit, že v tejto knihe je neskutočne veľa ***** na meter štvorcový, zrejme najviac zo všetkých Eriksonových kníh). Dlho očakávané vysvetlenia typu kto, kde ako SE zapasoval výborne, ostatné sa snáď rovnako úspešne vysvetlia v ďalších knihách. Celkovo je kniha výborná, napriek zničeniu posledných zvyškov ilúzií o Tiste a miernemu narušeniu Anomanderovho mýtu, aj keď zatiaľ sú to len jemné prasklinky na povrchu, takže nič hrozné…

jemnavodka  | ***** 08.10.2015 17:55

Je sice pravda, že ze začátku děj trochu klopýtá a spád knihy není nic moc, ale jakmile se to rozjede, tak to stojí za to. Velké množství postav, čtenář ví ze začátku hovno, tápe a snaží se najít v ději nějaký záchytný bod. Prostě klasický Erikson jak ho máme rádi z MKP, akorát s temnější a hutnější atmosférou. Jak už bylo zmíněno v jiných komentářích, poměrně velkou část knihy zabírá existenciální bahno, ve kterém se postavy velmi vesele rochní, přičemž chrlí jednu intelektuální úvahu za druhou. Trochu z toho až dostávám deprese, že naprosto všichni v Kharkanas jsou mnohonásobně chytřejší (moudřejší) než já. To ovšem neberu jako mínus, ke knize to naprosto sedí a pomáhá dotvářet naprosto unikátní pocit, který čtenář ze světa Kharkanas dostane.

Klobouk123  | ** 12.02.2016 13:46

Na knížku jsem se moc těšil, ale tentokrát jsem s Eriksonem šlápl vedle. Pro mě moc filozofování, moc politiky, kostrbaté dialogy jak z filmu pro pamětníky, celkově málo fantasy. V podstatě mě ani jedna postava nebo linie nezaujala a nezajímalo mě, jak dopadne. Spoustu odstavců jsem v druhé půlce knížky jen proletěl nebo přeskočil… MKP mě bavila mnohem víc.

Tony-Z  | nehodnoceno 18.06.2016 08:19

Jen z respektu k hodnocení ostatních čtenářů tomu nedávám známku „brak“, protože to asi opravdu brak nebude. Ale rozhodně to není čtení pro každého. Ani po přečtení cca 15% knihy jsem pořádně nechápal o co tam jde, kdo je kdo, do jakého světa je děj zasazen atd… Možná pokud máte čas nad knihu sednout a přečíst ji na pár zátahů během jednoho týdne + máte dobrou paměť na cizojazyčná/fantasy jména, pak se vám povede lépe než mě. Ale pokud si chcete pro odreagování přečíst pár stránek o přestávce v práci, pár večer před spaním a ne moc často, tak od téhle knihy ruce raději pryč.

Majkl  | ****1/2 30.11.2016 11:26

Stvoreni temnoty nebolo pre mňa tak očakávanou knihou ako Karsova trilógia. Nahliadnutie do príčin osudu Tiste Andii ma však pomerne rýchlo vtiahlo do deja a na iný než súvisiaci dej som si ani nespomenul. Nových postáv nie je tak veľa ako v prípade niektorých dielov Malazu, knihu by mohol čítať aj čitateľ bez skúseností s inými knihami Stevena Eriksona. Na druhej strane, knihomoľ skúsený si užije staré známe postavy (niektoré majú mierne pozmenené meno, iné zas ešte naplno neprejavený či mladícky, nepoškvrnený charakter) a taktiež aj náznaky budúcich udalostí. Príbeh to nie je vôbec veselý, úsmevných scén je málo, prevládajú temné tóny, ktoré sa striedajú so šedou, dočkáme sa tiež scény, ktorá sa blíži desivosťou tej v deviatke. Je škoda, že dej nie je uzavrený, naplno ho budeme môcť oceniť (a užiť si) až po prečítaní tretieho dielu. Niet pochýb o tom, že aj keď je hlavná séria uzavretá, príbeh Tisteov má veľký potenciál, ktorý je Erikson schopný využiť. Možno už niekomu vadí, že Erikson je vnímaný ako modla tu na Legii, ale kvalita jeho kníh je stále prvotriedna.

Speedemon  | ****1/2 28.08.2020 14:26

Návrat po skoro 9 letech do světa Malazu. A opět to stálo za to. Ocitáme se několik tisíciletí před událostmi hlavní série. Tiste Andi, Tiste Liosan ani Tiste Edur jak je známe ještě neexistují. Jsou tu jen nějací Tistejové řešící blížící se občanskou válku :) Spousta známých postav jsou tu mladíci nebo přímo děti. U některých nám autor napoví, identitu některých si však nechává v záloze a na dedukčních schopnostech čtenářů. Například Arathan, jedna z těch hlavnějších postav, je záhadný syn samotného Dracona. Internetová fóra jsou plná spekulací, kdo by to mohl být. Atmosféra je temná a hutná. Několikrát mi přišlo, jako bych četl Shakesperovské drama. Postavy mluví velmi květnatě a filozoficky. Kniha působí jako ohromný pomalý stroj pomalu drtící vše pod sebou. Když narazí na někoho v cestě, nemilosrdně ho zlikviduje. To se týká především události v cca 3/4 knihy. Syrově popsaná a krutá, jak to umí snad jen Erikson. Za mě opět paráda a navnadilo mě to k druhému čtení celé série.