Více vydání = více obálek.
A. G. Riddle
Atlantský gen
Kniha vyšla i pod názvem:
Tajomný gén Atlantídy
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')
série: Tajemství původu
díl v sérii: 1
Kategorie: sci-fi
originální název: The Atlantis Gene
originál vyšel: 2013
vydání: Motýľ (web) 2015; Argo (web) 2015
odkazy: 1x [ukázka], 2x [recenze]
- Komentáře:
-
Madam Brbla | *** 05.09.2017 08:40
Zahlédnout tento román v knihkupectví, zaujala by mě obálka, název by můj zájem zchladil a anotace by mě spolehlivě vyslala zkoumat jiné tituly. Historky o Atlantidě ani pátrání po kořenech lidstva mě příliš neberou. Ovšem vypůjčené knize se na stránky klidně podívám, maximálně promrhám trochu času, než to bez výčitek odložím nedočtené. Což není případ „Atlantského genu“, přesněji – mrhala jsem časem až do konce.
A.G. Riddle stvořil překvapivě čtivou prkotinu, pardon, prvotinu. Je to jako scénář amerického akčního filmu, ve kterém silný a čestný hlavní hrdina/superman bojuje proti superzlovolné organizaci pod vedením superpadoucha, přitom pomůže z nesnází krásné superženě (vnadné vědkyni/lékařce) a s její pomocí zachraňuje unesené superděti plus celý svět, ne-li vesmír. Do toho rachotí střelba početných komparzistů určených kulkám klaďasů, meditují mírumilovní mniši, objeví se nefalšovaní nacisté a kdesi u ledu číhají ufouni. Jsem docela zvědavá, kdo bude tenhle cirkus natáčet a s jakým rozpočtem – jestli to bude hollywoodský spektákl se slavnými jmény, dechberoucími efekty a rozpočtem středně velkého afrického státu, nebo céčkový guilty pleasure (v hlavní roli s Casperem van Dienem a neznámou ochotnicí s hlubokým výhledem na silikonové dudy, co se do „bondgirl“ zdatně prokouřila).
No vážně, je to blbost plná divokých konspirací, prapodivného jednání na základě ničím nepodložených domněnek, nepravděpodobných událostí, logických přehmatů a bohů ze stroje, ale dobře se to četlo, svižně, mozek si odpočinul. V závěru už autor krávovinami vůbec nešetřil, takže jsem si zase jednou procvičila krk při vrtění hlavou a přestala se snažit chápat kdo, co, kdy, kde, s kým, proč a jak (nehledě na vrcholně debilní scénu, kdy má superhrdinka varovat superhrdinu před nebezpečím, místo toho však podlehne jeho mužnosti a příležitost promrd… ehm, k hovoru se nedostanou). Finále se blížilo cimrmanovskému „Vichru z hor“: „Nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn a maminka je babička z otcovy strany.“ Přes veškerou nejapnost a výhrady – jestli se mi naskytne příležitost vypůjčit si pokračování, možná neodolám.
Zdejších 62% vnímám jako přiměřené hodnocení.
P.S.: Snad už nikdy neuvidím, neuslyším ani nebudu číst pojednání o událostech minulých v budoucím čase. Věta „fakta jsou následující – před sedmdesáti tisíci lety dojde k erupci supervulkánu Toba“ mi přivodila v oku ošklivý tik. Co je sakra špatného na minulém čase?trudoš | *** 16.06.2019 10:15Atraktivní science fiction, obalená spoustou konspiračního balastu, pseudonáboženským přesvědčením a archetypálními postavami. Kdyby A. G. Riddle od začátku přiznal barvu, že píše béčkovou akčňárnu s mimozemšťany, nacisty a mutanty, klidně bych se snížil k prohlášení „Das ist wunderbar!“ Jenže všechen ten vážně míněný kýč kolem z toho dělá šílenou koninu, plnou divokých přehmatů. Ostatně celá logika Tobského protokolu je děravá jak zákon káže – ještě bych neměl problém uvěřit, kdyby šlo o unáhlený plán nějakého šílence, ale vzhledem k tomu, že jde o dlouhodobý vědecký projekt, dost nesmyslně pracuje s hromadou neznámých, včetně předpokládaného záměru atlanťanů, o kterých ví každý lautr prd.
Ale abych nežral, četlo se to prakticky samo a záhadologický charakter okouzlil i mě. Jakmile člověk vezme na zřetel, že to nesmí brát moc vážně, celé to získá punc naivní střílečky, kde hodní jsou hodní, zlí jsou zlí a na konci se odhalí, kdo je čí dcera sestry mé sestřenice. Hurá na další díl.
