LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Nick Cutter

Hlubina

Kategorie: sci-fi - horor

originální název: The Deep
originál vyšel: 2015

vydání: Polaris (web) 2015

odkazy: 1x [recenze]

Komentáře:

Adhara  | ** 29.06.2016 10:17

Autor príliš tlačil na pílu. Chcel znázorniť prirodzený ľudský strach z nesmiernej temnoty a tlaku na oceánskom dne posilnený neznámou zlou silou, ktorá v ňom prebýva, ale jeho snaha je premrštená. Ide na vec príliš rýchlo a ihneď na plný plyn. Postavy a tým pádom ani čitateľ nemajú ani chvíľočku pokoja. Autor ich vlečie z jednej extrémnej hrôzy do druhej. Výsledkom môže byť len jedno: čitateľ sa otupí. Chýba gradácia, niet už totiž kam gradovať. Prvá povedzme štvrtina knihy sa čítala najlepšie. Bol tam záujem, bolo tam solídne dávkovanie informácií a hoci tlak na pílu bolo cítiť aj tam, ešte nedošlo k prepáleniu – to až niekde v polovici.

Hlbina je určená pre čitateľov splatterov, ktorých zaujíma, na koľko spôsobov sa dajú prekombinovať rozkladajúce sa telá rozličných živočíšnych druhov vrátane ľudského. Nie je to však nič pre milovníkov mysterióznej, náznakovej, zakrádajúcej sa hrôzy, logických point ani nových nápadov. Viac v mojej recenzii: http://www.adhara.sk/?page_id=2933

Madam Brbla  | ***1/2 28.08.2017 17:28

Vše podstatné o knize říká anotace: čtenář se vydává s hlavním hrdinou, veterinářem Lucasem, do hlubin Mariánského příkopu, kde temnota neznamená pouhý nedostatek světla. Ve stanici Trieste pracují vědci s neznámou látkou, která by mohla být pro lidstvo spásným všelékem. Skutečnost ovšem předčí ty nejstrašnější noční můry…
Kniha ve mně vyvolala příjemně mrazivé vzpomínky na Carpenterovu filmovou klasiku „Věc“, prostor je samozřejmě mnohem izolovanější, postav je méně, nechutností více a nechybí náležitá psychologická sonda především do duše hlavního hrdiny. Jeho flashbacky, různé traumatizující rodinné zážitky, pro změnu připomenou Kingovo „To“ a z mého hlediska byly působivější, děsivější než podmořská splatterpunková záplava morbidních hrátek s lidskou i zvířecí anatomií, hrozící čtenáře utopit v krvi a slizu.
Kdyby někdo „Hlubinu“ natočil, hodně by se odehrávala ve tmě, byla by plná panického pobíhání, lekaček (tedy ponuré hudby, co z ničehonic zařve do uší kvůli kdejakému falešnému uprdnutí) a speciálních, žaludek obracejících efektů. U knihy je člověk odkázán na vlastní fantazii, intenzivnějšímu zážitku určitě pomůže nechat četbu na večer/noc, ideálně pokud nikdo jiný není doma.
Za první polovinu románu bych nadělila možná i 80%, s přibývajícími nechutnostmi dojem mírně klesal, ale hřebíček na „pouhých“ 70% autor zatloukl během posledních pár desítek stran. Některé věci prostě působí lépe, když jsou jen naznačeny. Snaha o detailní vysvětlení může zavánět pitomostí a kýčovitostí, jak se tomu bohužel do značné míry přihodilo i v tomto případě. Závěr připomínal chaotické klubko neuvěřitelně zlých snů – pořád jsem čekala, až se Luke včetně své příčetnosti konečně probudí s rukou v nočníku… což by možná bylo lepší než finální pointa. Nejprve jsem myslela, že je to dáno mládím a nezkušeností Nicka Cuttera (nebo Craiga Davidsona, jak je libo), ovšem vypsaný čtyřicetiletý fotr si zkrátka nezaslouží přimhouření očí nad (imho) začátečnickou chybou.
P.S.: Lehce rýpnu také do překladu – že si jednoruký člověk zakryje obličej dlaněmi, to ještě může být autorův lapsus, ale opakované nevhodné použití slova „patetický“ už jde čistě na vrub překladatele.

trudoš  | ***1/2 24.12.2017 01:03

Kanadský spisovatel Craig Davidson se u nás představil svérázným krvákem Oddíl, kterým dokázal, že moderní horor ještě stále dokáže přijít s novými nápady i novými hrůzami. Druhou knihou však má očekávání tak úplně nesplnil. Což o to, děsivý dokáže být stále dost, jenže s osnovou zápletky je to horší. Především mě namíchlo využití dvou žánrových motivů, přičemž jeden z nich skončí zcela bezdůvodně na střídačce a kromě úvodu si už ani neškrtne. Druhou slabinou příběhu je pak délka. Potenciál neúprosného tlaku mořských hlubin na lidskou psychiku se v mém případě vyčerpal v polovině a vše další už působilo dojmem plážového pinčesu pro pobavení znuděných turistů.
Co se ovšem Hlubině upřít nedá, je vynikající atmosféra, která pohltí od prvních stránek. V mnohém pak vyprávění připomene film Jamese Camerona Propast, nebo román Michaela Crichtona Koule, okořeněno o notnou dávku noční můr jak vystřižených z pera H. P. Lovecrafta. A tohle bylo skutečně fajn, přestože ústící krapet do ztracena.