kniha » Slova Paprsků
v Top10 1 | chce si přečíst 4 | chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 23
hodnotilo: 39
95%
Slova Paprsků

Brandon Sanderson

Slova Paprsků

série: Archiv Bouřné záře
díl v sérii: 2

Kategorie: fantasy

originální název: Words of Radiance
originál vyšel: 2014

vydání: Talpress (web) 2015

odkazy: 1x [recenze]



Komentáře:
johnytopinka  | ***** 27.08.2015 12:05

Je to bomba. Asi o 30% delší než Cesta králů, ale stejně jsem tím proletěl za pět dnů. Doporučuji před Slovy přečíst ještě Vyjednavače, je tam pár společných vedlejších postav. A Hoid hlásí návrat!

snop  | **** 26.09.2015 17:46

Sanderson je bez diskuse mistr řemesla. Jeho postavy mají život, jeho příběh logiku. Přesto mám pocit, že se mu to trochu vymyká z rukou.

Zatímco v prvním díle jsme se seznámili se světem a hlavními postavami, pozorovali vývoj Kaladina Bouří požehnaného a skončili epickou bitvou, ve které si Kaladin vybojuje svou svobodu, v druhé knize jdeme spíše do šíře, svět se propracovává, vztahy zesložiťují. A možná právě až moc. Tím, jak Sanderson má polovinu svých knih spojenu do jednoho velkého kosmíru (cosmere), mytologie musí být natolik složitá, aby to unesla. A tak i tady se objevují nové a nové skutečnosti, nová a nová pravidla. Nebyl by to Sanderson, kdyby nám je nepodávál víceméně logicky a mezi řečí (začíná být velmi důležité číst ty zlomky na začátku kapitol), nicméně stejně se člověk začne mezi všemi těmi střepkordy, střepláty, čestkordy, paprsky, řády paprsků, pustonoši, spouštěmi, spreny a bouřemi poněkud ztrácet, a to ani nemluvím o všech tajných společenstvích, která začínají být tváří v tvář nové Spoušti (ať je to, co je to), aktivní. Spousta informací totiž ještě čeká v autorově hlavě (tedy doufejme, že tam, že zatím ne pouze ve Stínomaru) a celistvý obrázek si lze jen těžko složit. To samozřejmě nahrává fandomu, nicméně pro čtení je to poněkud matoucí.

Tak, jak jsme v prvním dílu sledovali především Kaladina, nyní sledujeme především Šalán (včetně retrospektiv). Její postava také projde největším vývojem. Vlastně by se dalo říct, že tím Sanderson řeší ten starý problém, co s příliš silným hrdinou (viz můj komentář k prvnímu dílu). Prostě se zaměří na jiného. I zde sice trochu vytěží oba dva způsoby, které známe odjinud – tedy jak ztrátu síly, tak stále silnější protivníky -, nicméně podaří se mu nesklouznout do klišé, právě díky zaměření na Šalán. Kapitola, kde pak vystupují pouze Kaladin a Šalán, patří k jedněm z nejzábavnějších – jednak vyřeší Kaladinovo poněkud nepravděpodobné a iritující dětské fňukání, jednak otevírá zajímavé cesty, kam bude lze knihu vést dál, pokud se to Sandersoniv zlíbí.

Kromě Šalán a Kaladina samozřejmě pozorujeme zblízka i Dalinara a jeho syna Adolina (kromě nich a meziher patří mezi vypravěče ještě Sadeas, ale to je spíš berlička, abychom mohli být seznámeni i s myšlenkami protivníka). I ti procházejí vývojem, zlidšťují se a vyhraňují. Jsou nicméně stále trochu v pozadí (ovšem konec naznačuje, že nadále nebudou).

Celkově: epicky roztáhlé, skvěle napsané, ale s mnohými rysy „prostředních dílů“. A uvědomíme-li si, že je to druhý díl z deseti…

Sir Artorias  | ****1/2 13.10.2015 00:17

Archiv bouře je definován jako pocta starým, klasickým fantasy románům a to splňuje do puntíku, což sebou nese spousty pozitiv i negativ. 
Komentář bude obsahovat mírné spoilery, tak bacha na to :)

Druhý díl výpravné ságy začíná přesně tam, kde jsme zanechali naše hrdiny v Cestě králů. Bývalý otrok Kaladin se stává kapitánem stráží a pravou rukou veleknížete Dalinara, který stále trpí vizemi minulosti. Dalinar se tak neustále snaží navrátit zpátky ztracený řád Rytířů paprsků. Šalán se stala učednicí královy sestry Jasny Kholinové, což je jedna z nejchytřejších žen celého království a spolu putují za Dalinarem na Roztříštěné planiny.

Děj se bohužel tentokráte zaměřuje více na Šalán než na Kaladina a Dalinara. Sanderson se snaží od začátku trošku dohonit Kaladina, který své schopnosti získával postupně během prvního dílu a jeho progres jste mu tak věřili, bohužel u Šalán mu to moc nevěříte. Holka je až moc šikovná, na vše přichází bleskově. Tam kde Kaladin čeká na svůj střepkord bez mála dva tisíce stránek, to zvládne Šalán hned po objevení svých schopností. Nejen že je inteligentní, krásná, také je nadaná v botanice, v literatuře, ve vědě, v umění, v balení nedosažitelných mužů a bůh ví v čem ještě. V ani ne dvaceti letech to zvládá tolik, že jsem měl z ní měl opravdovou depku a začal jsem si uvědomovat, jaká jsem neskonalá nula.

Kaladin je trošičku odstrčen, sice má po Šalán nejvíce stránek, ale rozhodně to není jenom jeho krasojízda jako v jedničce. Kaladin si jako klasický hrdina v heroických fantasy projde obdobím pochyb a špatných rozhodnutí, aby je napravil a stal se tím, kým se má stát. Tady se právě objevuje jeden z hlavních nešvarů knihy. Kniha je strašně moc předvidatelná, čtenář bez problému odhadne, jak se děj knihy bude odvíjet klidně i několik set stránek dopředu a uvedu příklad epilogu, který jsem čekal hned po událostech na lodi, ale na to navazuje i pozitivum knihy. Všechny tyhle předvidatelné události jsou tak krásně pateticky, epicky napsané, že si vlastně říkáte, že je vám to úplně jedno, že jste je čekali, jelikož Sanderson prostě do puntíku splní, co jste čekali a ještě vám něco přihodí navrch, takže si krásně předete nad tím patosem.

I v dalších aspektech knihy vidíme odkazy na klasickou tvorbu fantasy. Žádný sex, skoro žádné násilí, žádné znásilňovaní, zchromení žen. Vyhneme se homosexualitě a dalším sexuálním odchylkám. Za nejvíce erotickou scénu můžeme v knize považovat sundání rukávku u Šalán. V knize je i minimum krve a vulgarit, pokud si někdo stěžoval, že u vojáku v Eriksonově tvorbě najdeme málo vulgarit, tak tady je nenajdeme vůbec a to ani u mostařů, kterým by nějaké to peprnější slovíčko slušelo. Jestli je to špatně nebo dobře? Osobně nevím, akceptuji Sandersonovu vizi, že odkazuje na klasické fantasy, takže mu to nevyčítám.

V čem Sanderson rozhodně exceluje je mytologie světa a celkové lore jeho ságy. Ve Slovech paprsků vidíme, jak se na scénu vrací bájný, zlovolný národ Pustonošů. O Pustonoších se dozvídáme jak z Dalinarových vizí minulosti, tak i dějem v přítomnosti a dokonce i z POV jedné z postav v intermezze, která má sama co do činění s Pustonoši. Vše do sebe zapadá a tvoří krásnou mozaiku jeho rozmáchlého světa. Dozvídáme se spousty dalších informací o motivech vraha v bílém, o Diagramu, o schopnostech Rytířů paprsků, o sprenech atd. Celkově tak sága ještě více nabobtnala a bude zajímavé sledovat, jak ji Sanderson zvládne ukočírovat.

Další pozitivum knihy je rozhodně prezentace knihy jako takové. Bilý papír ve vazbě, krásné ilustrace, náčrtky, mapy. Dohromady to tvoří nejkrásnější fantasy knihu vydanou v Česku. Kniha si bez problému obhájí vyšší cenu.

Kniha obsahuje asi tisíc stránek, ale i tak se mně zdál konec uspěchaný a nedotažený. Spousty událostí na konci se stalo v rychlém sledu a nebylo jim věnováno tolik stránek, kolik bylo potřeba. Vzestup dalších dvou Rytířů paprsků nebyl dobře podaný a působil rychlokvašně. Hlavně Dalinar a jeho rychlé osvojení schopností trošku bije do očí, hlavně když to člověk srovná s postupnou cestou Kaladina, ale i tady v těchhle negativech se dá najít plus, kniha obsahuje tisíc stránek a stejně se vám to zdá sakra málo a chtěli by jste ještě jednou tolik a klidně by jste četli o tom, jak se Dalinar učí zacházet s Bouřnou záři. To mluví za vše.

Od dalších dílu čekám vzestupnou kvalitu a to z důvodu, že konec knihy nabral velké tempo a stalo se spousty událostí, které budou eskalovat právě ve trojce, další důvod je ten, že trojka a čtverka se budou zaměřovat na zajímavější charaktery než je Šalán, čeká nás Szeth, Ešonai, bude i více Dalinara a doufám, že více prostoru dostane Filuta. Navíc se určitě hneme z Roztříštěných planin, takže není důvod se na další díly netěšit.

Takže nějaké to resumé na závěr. Pozitiv je rozhodně více než negativ, ale dle mého se nejedná o bezchybnou tvorbu a nejlepší fantasy posledních let, jak se nám snaží namluvit průměrné hodnocení na goodreads.com. 9/10 s mírně přimhouřenýma očima. Nakonec se nevyhnu srovnání s Malazem, který nám Archiv mírně evokuje svou rozmáchlostí. Celkově je dle mého nesmysl tyhle série srovnávat, obě série si jdou vlastní cestou. Malaz je syrová, krvavá záležitost s mnoha charaktery, naopak Archiv je daleko klasičtější tvorba zaměřená na méně postav. Podobné jsou si snad jen v té komplexnosti světa. Nakonec musím říct, že Sanderson se bude muset ještě snažit, aby se dotáhl do kvalit pro mě nejlepší fantasy knihy posledních let(Daň pro ohaře).

SONP  | ***1/2 21.05.2016 14:31

Asi už jsem na epické fantasy ságy starej. Z prvého dílu jsem byl hodně nadšený, dvojka už mne tak za srdce nevzala, i když stále jde o vysoký nadprůměr. Některé pasáže byly opravdu skvělé a nemohl jsem se při jejich čtení od knihy odtrhnout (zejména dobrodružství Kaladina a Šalán dole v roklích, nebo popis nové formyParšendů s rudě svítícíma očima). Ale ty části, kde se řešily intriky mezi jednotlivými velkoknížaty nebo kde byla sáhodlouze popisována jednotlivé bitvy a tažení po planinách, byly naopak pro mne dost obtížné a musel jsem se do čtení nutit.

S nostalgií jsem vzpomínal na první díl, v němž byl děj tak nějak lidštější a uchopitelnější a zdaleka ne tolik politicko*vojenský. Dalinarovy vidiny z dávnověku kamsi vymizely a místo nich tu máme ještě delší popisy bitev. Přibyla také mytologie v míře, která už mi také moc nesedla.

Současné čtenářstvo si žádá, aby autoři chrlili trilogie,tetralogie a další …logie čím dál tlustších knih, a já s tím začínám mít čím dále větší problém. Přitom editorovy nůžky by z mého pohledu tomuto dílku slušely, ale zjevně jdu s tímto názorem trochu proti proudu. Nicméně, asi kdyby se mi Slova Paprsků dostaly do rukou v sedmnácti, asi bych na ně přísahal… 70%

trudoš  | **** 15.05.2020 08:49

Strašlivě dlouhé, když si člověk uvědomí, že jde teprve o druhý díl desetidílné ságy. Takže se pouze rozvíjejí osudy hrdinů, odhalují dílčí tajemství a maličko konkretizuje podstata zla, jež má Rošár postihnout. A to na téměř tisíci stranách. No neberte to.
Jak Brandona Sandersona uznávám coby originálního tvůrce, tentokrát na můj vkus příliš tlačí na pilu. Slova Paprsků se čtou sice náramně, jenže nějak se to celé začíná míjet s paměťovou kapacitou obyčejného čtenáře. Hlavní dějové linie jsou ještě bezproblémové a to říkám jako člověk, který naskočil po sedmileté pauze. Nic neříkající mezihry však pro mě byly opravdovým utrpením, protože zabírají často stovky stran a přitom jde vysloveně jen o scénické střípky z kdejakého konce světa.
Co však na sérii miluji, je práce s vývojem postav a tady autor opět perlí ve všech ohledech. Skvěle vygradované, emočně vypjaté a akčně nápadité. Ovšem při představě, jak dlouhá cesta je ještě před námi, se mi do otevření třetí knihy zatím moc nechce.



WebArchiv - archiv českého webu