LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Ben H. Winters

Čas se krátí

Kniha vyšla i pod názvem:
Koniec sa blíži
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Posledni policajt
díl v sérii: 2

Kategorie: sci-fi

originální název: Countdown City
originál vyšel: 2013

vydání: Triton (web) 2015; Triton (web) 2015; Ikar (SK) (web) 2016

odkazy: 1x [ukázka], 4x [recenze], 1x [info]

Komentáře:

jirikk  | ****1/2 15.12.2015 08:26

Tahle série mě baví, druhý díl je dokonce lepší, než byl už dost slušný Poslední policajt. Svět se o dobré čtyři měsíce posunul k době dopadu ničivého asteroidu a to je hodně zdát, atmosféra plíživě rozkládané normality z předchozí knihy je fuč. Svět stojí regulérně na prahu pádu do barbarství, který hrozí přijít dřív než samotná Maia. A uprostřed sílícího šílenství zas osamělý Henry Palace, umanutě řešící případ, který kromě přímých aktérů nikoho vůbec nezajímá. V detektivní konstrukci by šlo jistě s úspěchem hledat nějaké příliš očividné krkolomnosti, na druhou stranu Winters od začátku poctivě trousí vodítka, takže stížnosti na nějaké autorské násilí nejsou úplně na místě. Skvěle odvyprávěný příběh, od kterého se jen těžko vstává dřív, než dosviští až k poslední stránce, těším se na třetí díl.

Madam Brbla  | ***1/2 02.07.2018 21:47

První polovinou knihy jsem se docela protrápila, v duchu mi naskakovaly termíny jako „nezáživný příběh“, „nezáživný hlavní hrdina“, „nezáživný styl psaní“ a už to vypadalo, že budu vůči legionáři jirikkovi vzácně v opozici.
Detektiv v nucené výslužbě Henry Palace tentokrát hledá pohřešovanou osobu – chůvě z jeho dětství zdrhnul manžel a ona touží trávit apokalypsu právě s ním. Pročež poctivý ex-policista odkládá veškeré pochybnosti, aktivuje intuici (či spíše bujnou fantazii, jak to přišlo mně) a v doprovodu ňafajícího plyšáka se vydává stopovat zběhlého muže. Obnáší to spoustu frustrujícího vyptávání, neustálou zmatenost a zhruba dva litry hrdinovy krve, výsledky však ani při takto zvláštním způsobu vyšetřování nelze upřít. Musím přiznat, že mě dráždil Henryho amatérský přístup k libovolné akci. Nepotřebuji ke spokojenosti neporazitelného tvrďáka, co v každé větě trousí sarkastické hlášky a z nepřátel spolehlivě nadělá filé, ovšem trochu ostražitější a nekompromisnější jednání bych v podání zkušeného policisty přece jen očekávala. V knize je za drsňáka bišonek Houdini, zpočátku typický hysterický upištěnec, který prodělal nevysvětlený psychický rozvoj a přetavil se v psa takřka policejních kvalit.
Detektivní zápletka na mě valný dojem také neudělala, k jejímu rozpletení vedly občas dost nepřesvědčivé indicie. Co mohu naopak pochválit, to je atmosféra zmaru – v „Posledním policajtovi“ na můj vkus absentovala, lidi se prostě rozprchli plnit si své sny, část služeb přestala fungovat a to bylo víceméně vše. V druhém díle události a chování lidstva konečně nabraly předpokládaný směr střemhlav do anusu. Nastala fáze příprav na katastrofu a eventuální přežití ve zdevastovaném světě, urvi co můžeš, tedy nic pro naivky a měkké nátury. Nic pro Henryho Palace, jestli se neotrká.
Ještě včera mi bylo putna, jestli přečtu celou trilogii… příběh se naštěstí vyvinul tak, že jsem na „Ztrápený svět“ opravdu zvědavá.
Za první poločas bych dala stěží 60%, za druhý možná 80%, tudíž zdejších pěkných +/-70% odpovídá mým dojmům.