LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Sergej Lukjaněnko

Genom

série: Genom
díl v sérii: 2

Kategorie: sci-fi - space opera - detektivní

originální název: Геном [Genom]
originál vyšel: 1999

vydání: Triton (web), Argo (web) 2015

odkazy: 1x [info], 3x [recenze]

Komentáře:

snop  | ***1/2 01.12.2015 12:15

Lukjaněnko prostě píše dobře. Problém je, o čem píše. Detektivka, jak by mohla naznačovat anotace (která navíc lže, Alex Romanov a klon SH jsou dvě osoby), to není. Spíše je to zamyšlení o tom, kam by mohla vést specializace lidských profesí na úrovni genomu. A co z toho vyplývá pro lidskost a lidstvo. Takže z hlediska příběhu strašně moc nevyužitých linií, v zásadě žádná akce, všechno uvnitř jedné lodi, bez souvislostí i bez odpovědí. Z hlediska filosofického mě to moc nezaujalo, nedokázal jsem si položit onu otázku v anotaci tak, aby mě trápila odpověď na ni.

MacLinks  | ****1/2 15.03.2016 12:49

Tezko tuhle knizku nekam zaradit.je v tom trocha filozofie ,trocha detektivky ,trocha konspirace ,dost sci fi.U jineho spisovatele by to asi nefungovalo ,ale Lukjaněnko je proste mistr ve svem oboru.Akce se v podstate rovna nule.Cele je to jen takovy popis sveta ,kde jsou lide specializovani na sve obory a to ne jen po fyz. ale i po psychicke strance.

Ocekavejte spis takove popisne sci fi s trochou detektivky ,ale zastracene dobre se to cte

Gaarq  | ** 22.05.2016 10:22

lukjaněnkovy dilogie genom a hranice snů jsem si pořídil ze zvědavosti po hlídkách a u té druhé kvůli spojen s master of orion. inu, kdo je moc zvědavý, dostane po čumáku.

genom nezačíná špatně, už na začátku je premisa „něco je špatně“ docela jasně formulovaná, jen je divné, že to vědí i hlavní postavy a nedbají. pak se dlouho nic neděje, krom nudného přesexování je tu i nudné popolétávání. a pak na konci druhé třetiny knihy, bum prásk, máme tu detektivní, politicko-mocenskou i osobní zápletku jak sviňa. metodou retrospektivní detektivky (rozuzlení se dozvíme dříve, než důkazy) se dopracujeme opravdu překvapivého finále. bohové, proč?! táži se se slzami v očích… větší kikotinu, aby jeden pohledal. takový bůh ze stroje, že i ta kladka pod ním praskla. samozřejmě, autor nám to zpětně vysvětlí, jak je to děsivě logické, ale ne ne, hume'ova břitva nemilosrdně odpílila tuhle zhůvěřilost z těla příběhu. a co zbylo? nuda plná xenofobních keců schovaných za umně rozestavěnými pseudo-tolerantními paravány, něco ve smyslu „xenofob nejsem, ale nemám rád buzeranty, cizince a podivíny“. vyzrazovačka: teplouš přeučený na hetero prsatou zkušenkou… to si lukjaněnko dělá prdel, ne? a nepomůže ani bryskně dodaná analogie člověka bez lásky, jenž je lásce naučen. fuj, hnus. plus spousta tlachání o službě vlasti, sebeobětování, vyšších dobrech a tak. nebylo v tom ani za mák pochybností, nejistoty, nadhledu.

a to nepočítám až příliš časté dojmy syntaktických i sémantických rusizmů, hodně špatný překlad částí s nějakým (pseudo-)vědeckým pozadím (toho naštěstí není moc a laik si toho nemá šanci všimnout). jak říkají bratři angličané „curiosity killed the cat“. dám šanci tancům na sněhu, páč mi bylo řečeno, že jsou lepší než genom. nu, děti, uvidíme.

SONP  | ***1/2 02.09.2016 08:23

Ruská sci-fi je si už od dob Alenky z planety Země hodně podobná. I Lukjaněnko rád tvoří planety s těmi neroztodivnějšími obyvateli. Zde se sice blíže seznámíme jen s jednou z ras – insektoidními a mírně zapáchajícími Chygu s včelí civilizací, ale k zahození není ani nápad s rozdělením lidstva na geneticky nezasažené naturály a vždy ke konkrétními zaměstnání geneticky upravené speciály. Původně to vypadalo na poněkud špinavá dobrodružství kosmopilota bez práce, ale s odlepením vesmírné jachty z povrchu kosmodromu začíná komornější část knihy a přibývá detektivní zápletka. A možná přijde i Sherlock Holmes. Celkově je toto dílko celkově spíše neakční a dosti filozoficko-konverzační. Detektivní linie knihy mi nevadila, romanticko-sexuální linie už tak záživná nebyla. 70%