kniha » Pán věže
chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 26
Pán věže Více vydání = více obálek.

Anthony Ryan

Pán věže

série: Stín krkavce
díl v sérii: 2

Kategorie: fantasy

originální název: Tower Lord
originál vyšel: 2014

vydání: Host (web) 2015; Host (web) 2016

odkazy: 3x [recenze]


Komentáře:
Masorz  | brak 23.11.2015 10:35

Tato kniha se bude hodně prodávat a autorovi vydělá…ne proto, že by byla dobrá, ale proto že je velmi jednoduchá pro masy a to bohužel v dnešní době vydělává ve všech odvětvích.

Anthony Ryan vsadil na jednoduchost už v Písně krve, ale i tak jsem si knihu užil a chabé, neúspěšné pokusy autora o to, aby některým postavám přidal punc „šedivosti“, jsem přešel s úsměvem a pokračoval ve čtení. V první polovině Pána věže Ryan pokračoval v nasazeném trendu, kniha se zase dobře četla(jak jinak, žádnou sofistikovanost v této sérii nehledejte), ale od druhé poloviny už to bylo na mě prostě dost. Tak banální, stupidní příběh a vývoj charakteristik postav jsem už dlouho nečetl – jedna z hlavních postav se pár týdnů cvičí v boji s mečem s hlavní postavou a supermanem celé série, načež porazí několik elitních bojových otroků, kteří jsou od narození cvičeni v bojových jámách k jedinému účelu…a obdobných situací je tam opravdu přehršel. Tahle fantasy není pro mě, pan Erikson, Sapkowski, Žamboch a další ve mě nastavili určitý standart a v porovnání s jejich díly na mě celá tahle série, a hlavně tato kniha, působí jako píseň „Jsi moje máma“ od Luneticu v porovnání se Symfonii č. 9 „Z Nového světa“ od Antonína Dvořáka.

Za mě brak.

robousek  | ****1/2 21.01.2016 13:51

Přímočará fantasy, která si na nic nehraje. Autor vytvořil zajímavý svět, o kterém se v této knize čtenář mnohé dozví. Na rozdíl od mnoha jiných lidí bych řekl, že vyprávění z perpesktivy více postav knize prospěla. Není to Erikson a ani být nechce (také kdo by to zkoušel…) Jde zkrátka o velmi napínavý a čtivý příběh s poměrně originálními hrdiny s občas trochu přepjatými situacemi, ale to přeci k fntasy patří. Doporučuji jako velmi kvalitní oddechovou knihu, která se člověku nechce odkládat.

Skabandari  | **** 27.08.2016 12:02

Příjemné čtení, všechny postavy s vlastní linkou mají něco do sebe a tak je jedno, které z nich se kapitola věnuje. Trochu mě mrzí, že jak si na konci Vélin zazpívá podobá se spíš řezníkovi než zkušenému vůdci a rovněž u ostatních postav díky jejich přehnané dominanci ztrácím pocit výzvy, prostě si příliš snadno poradí s každou překážkou.

Durgas  | **** 20.01.2017 08:42

Dôstojné pokračovanie jednotky. Za mňa najlepšia Frentisova línia, tá mladá Cumbrélinka je na mňa až príliš mačo, hlavne ku koncu. Nadškrtnutie hlavného antagonistu na konci zaujímavé, a to už jeho „loutky“ boli cool. Som zvedavý, ako sa to celé vyvŕbi.

Pepa 62  | *** 21.07.2017 18:05

„Chcípněte,vy odporní kacíři!“ zaječela nějaká mladá žena,načež zvedla nad hlavu obrovský kus zdiva a shodila ho na hlavy Volarů. Dopadl mezi štíty a zanechal v nich díru… Jasný, ve fantastice musí být člověk trochu nad věcí a asi nemá moc cenu přemýšlet nad tím, kolik kilogramů těžké kusy zdiva normálně mladé ženy zvedají nad hlavu, ale tady mi to vyloženě vadilo, podobně jako některé další situace vylíčené v knize.A nesedla mi vlastně, na rozdíl od prvního dílu trilogie, kniha celá.Rozhodně celkovému dojmu asi nepomohlo, že jsem knihu četl s větším časovým odstupem od dílu prvního, takže mi některé souvislosti trochu unikaly, poměrně často jsem se vracel v knize zpátky, abych se podíval,jak vlastně skončila daná dějová linie, pomáhal jsem si seznamem postav, abych si ujasnil, kdo je kdo (není mi moc jasné, jak budu v tomto smyslu „bojovat“ s Eriksonem a jeho MKP, která mě čeká).Vše se odvíjelo tak nějak předvídatelně, je vám jasné, že hrdina dorazí za pět minut dvanáct a zachrání jiné hrdiny. Prostě další trilogie, kterou nedočtu. Mám vůbec zkoušet Císařovy čepele?

SONP  | **1/2 22.10.2017 07:53

Někdy se stane, že ostatními skvěle hodnocená kniha nesedne (podle komentářů ale nejsem sám). A to byl u mne případ Pána věže: postavy mi absolutně nepřirostly k srdci a jejich osud mi byl takřka lhostejný, nenaučil jsem se pořádně geografii a uspořádání světa, válečné scény pro mne byly utrpením a zhruba od poloviny knihy jsem je začal přeskakovat. Upřímně také přiznávám, že jsem byl někde za druhou polovinou knihy rozhodnut ji odložit, nakonec jsem ale ještě autorovi dal šanci. Nemyslím si, že je to špatná kniha a dvouhvězdičkové hodnocení vyjadřuje spíš můj takřka neexistující emocionální zážitek z ní. Ryan psát umí a jistě bych dokázal vyjmenovat části, které mne celkem zaujaly (Lyrnina dobrodružství na severu, Frentis magicky upoutaný k záhadné vražedkyni nebo Revin příběh ještě předtím, než se pro mě trochu nepochopitelně stala požehnanou vojevůdkyní). Epická fantasy už asi prostě není pro mne tím pravým, snad proto, že už těch fantasy světů je příliš mnoho a moje čtenářská paměť už je obsazena Středozemím, Zeměplochou a Westerosem a už se odmítá učit další – a zvláště nikoliv ty, které se mi zdají neoriginální jako ten Ryanův, který opravdu na můj vkus až moc opisuje od G.R.R. Martina – na severu divocí Lonakové místo divokých, na jihu orientální Alpír místo Dorne a na východě otrokářský Volar. Třetí díl tedy ve čtečce mám koupený, ale nevím, nevím… 50%

Madam Brbla  | ***1/2 16.12.2017 08:28

Překvapuje mě britská národnost Anthony Ryana, protože po této knize mi připadá, jako by byl odkojen Supermany a podobnými komiksy, ve kterých neporazitelní jedinci v elastických kostýmech drtí armády padouchů.
Vélin v tom tentokrát není sám, kromě Vernierových zápisků má čtenář k dispozici hned čtyři dějové linie, zpočátku celkem různorodé, bohužel však postupně všechny hlavní charaktery zvélinovatěly. Temný rytíř po návratu do Sjednoceného království nechává meč pečlivě skrytý v zavazadlech, aby své nezpochybnitelné supermanství potvrdil velehorou rozsekaných nepřátel v krátké závěrečné bitvě. Jeho řádový bratr Frentis je nucen vyrábět mrtvoly jako na běžícím páse od začátku do konce. Princezna Lyrna, ach ta nádherná mrcha z „Písně krve“, co to pan autor provedl s její osobností? A pak tady máme Revu, slečnu zarputilou – její charakterový veletoč byl sice očekávaný, leč nepotěšil, stejně jako její schopnost masakrovat elitní válečníky po tuctech. Vlastně proč ne, vždyť pár dní pocvičila s Vélinem. Ti všichni kolem sebe budují kult, staví armády (spousta jmen k zapamatování) a vůbec jim pan spisovatel příliš umetá cestičku, spíše asfaltuje dálnici, k vítězství nad zlem. Zatím jde o zlo s malým „z“, prostě invaze otrokářských fanatiků, uvedená do pohybu Superzlými silami, které čekají na porážku až v příštím díle.
Proč s takovými výhradami hodnotím tak vysoko? První dvě třetiny knihy se četly převážně hladce, trapné finále by nemělo přebíjet relativně pozitivní dojmy z dobrého řemesla. S ohledem na přímočarost zápletky a autorovu snahu nacpat do románu nová mláďata (čti otravné teenagery) bych navzdory krvavým scénám neváhala zařadit „Pána věže“ do šuplíku „young adult“. Trilogii dočtu, ale na „Královnu ohně“ se příliš netěším – nevidím potenciál ke zlepšení. 72%



WebArchiv - archiv českého webu