kniha » Černá křídla Cthulhu 2
má v knihovně 8
hodnotilo: 6
80%
Černá křídla Cthulhu 2
Sestavil/i:

S. T. Joshi

Černá křídla Cthulhu 2

série: Černá křídla Cthulhu
díl v sérii: 2

Kategorie: sci-fi - fantasy - antologie

originální název: Black Wings of Cthulhu 2
jiný (obecně známý) název: Black Wings II: New Tales of Lovecraftian Horror
originál vyšel: 2012

vydání: Laser-books (web) 2015

odkazy: 8x [recenze], 1x [ukázka]



Komentáře:
BorgDog  | ****1/2 03.01.2016 19:12

U druhého pokračování každé úspěšné sbírky nebo knihy se samozřejmě nabízí jako první otázka: Je lepší než předchozí? V tomto případě alespoň za mě odpověď: Ano! Na rozdíl od prvních Černých křídel víceméně zmizely povídky otrocky kopírující styl nebo propriety Lovecraftových děl, stejně jako různé „WTF experimenty.“ Samozřejmě je tu několik slabších, až podprůměrných prací, ale ani ty nejhorší nepostrádají alespoň elementární „hlavu a patu,“ jakou má každý čitelný příběh mít. Ještě zřetelněji než v první části sbírka ukazuje, jak se dílo HPL stalo základem, na němž staví své práce současní autoři a inspirací jejich tvorbě – a také, že rozsah jeho možností je MNOHEM větší, než historky o chapadlovitých monstrech a vesmírném šílenství.

Po kvalitativní stránce druhým Černým křídlům v mých očích vládne král Darrell Schweitzer a císařovna Caitlín R. Kiernanová. Jejich povídky, v jistém ohledu podobné (obě psané pohledem první osoby nespolehlivých vypravěčů) jasně demonstrují, že vynikající lovecraftovský horor klade na tvůrce vysoké nároky v mnoha ohledech, od samotné práce s jazykem a schopnosti vyvolat atmosféru, přes vytvoření psychologicky věrohodných postav v extrémních situacích, až po rytmus a gradaci textu. Vyžaduje to praxi, mnoho práce a nepochybně i specifický cit, který mnoho autorů postrádá.

Na dalších místech je už výběr nejlepších obtížnější. Bezpochyby působivé jsou spíše klasicky postavené horory Gavina, Tysona a Langana. Pokud nepovažujete humornou lovecraftovskou povídku za zločin proti lidskosti, potěší černý sarkasmus Webba i roztomilá nostalgie Cheta Williamsona. Zajímavým a rozhodně podnětným experimentem je Fletcherův „Výhled“ i „Jiřiny“ Melanie Temové. A samostatnou zmínku si zaslouží Rick Dakan, u jehož „Nesouvztažné bezobsažnosti“ čekám soukromě nejdivočejší flamy i rozsah hodnocení. Nu a pak tu máme „dno“ v podobě nedodělku Mamatase a offtopic nudy Roylea, i ten zbytek pohybující se kdesi mezi tím.

Jak už bylo napsáno, celkově hodnotím druhý díl Černých křídel výše – a doufám, že ten třetí nejen, že také vyjde česky, ale bude ještě lepší!

P.S.: Opět nutno pochválit překlad Milana Žáčka (některé povídky musely být PODSTATNĚ obtížnější než ty z prvního dílu!) i redakční práci Laseru.

KeB  | **** 02.06.2016 13:03

Zcela záměrně pojmu svůj komentář konfrontačně, kdy budu sledovat, kde jsme se s Borgem sešli a kde ne. :)

V něčem jsme se s Honzou shodli v něčem ne, ale až na Kiernanovou nebyl náš názorový pohled nijak extrémně odlišný. Naštěstí! Jinak bych s ním musel přestat kamarádit :D



WebArchiv - archiv českého webu