LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Petra Stehlíková

Naslouchač

série: Naslouchač
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy

vydání: Host (web) 2016; Host (web) 2018

odkazy: 17x [recenze]

Komentáře:

snop  | ****1/2 16.05.2016 22:27

Hrozně zajímavý svět, ve kterém bych ještě chvíli rád pobyl. Snad se mi to i splní, pro pokračování je rozhodně hodně prostoru. Ba spíše, pokud by pokračování nepřišlo, hodnotil bych hůře, protože celkově je to spíše taková expozice než plnohodnotný příběh. Ale jako expozice je to vynikající. Mimochodem, sice je poznat ženský rukopis, ale není třeba se obávat, romantika je na vedlejší koleji.

Doubravka  | ****1/2 30.12.2016 23:15

Velmi příjemné překvapení. Příběh, ač zasazen do postkatastrofické Evropy vzdálené budoucnosti, se čte jako fantasy, neboť ta část obyvatelného světa, do které nás autorka zavádí jako první, odpovídá technologicky v zásadě středověku. Přesto víme, že „v Nížinách“ vládne nejmodernější technika, medicína, věda. Na ty si ale ještě počkáme :) Moc se mi líbilo umístění děje, Ural coby vyztužená hradba před zamořeným vzduchem a rumunština jako jazyk starých sklenařů (kasty jako jediné schopné pracovat s nebývale potentním nerostem sklenitem). Atmosférou mi Naslouchač trochu připomínal Sandersonovy Mistborny minus romantika. Třebaže je hlavní hrdinka ženského pohlaví a nízkého věku, nemyslím si, že by se jednalo o cílovku, je to poutavá, rafinovaná a čtivě napsaná fantasy, u které se velmi těším na pokračování. Bohužel se ho asi dočkáme nejdříve až na podzim 2017, což mě rmoutí, ale snad to čekání bude stát za to :)

Lokina  | ***** 19.03.2017 20:04

Čtivý, napínavý, příběh a ještě k tomu od české autorky. Klobouk dolů. Už jenom proto, jsem si to oblíbila, protože hlavní postavou nebyla starší dívka, jak se u těchto knížek stává, ale je to z pohledu třináctileté dívky. Od samotného začátku jsem Ilan fandila. Byly momenty, kdy mě některé pasáže opravdu rozesmály a u některých jsem ani nedýchala. Vargas mi hned padl do oka, jako jedna z postav. Nevím, jak to napsat, ale oblíbila jsem si ho, už jenom z toho důvodu, že mezi ním a Ilan se vytvořilo zvláštní pouto. Upřímně tuto knihu vřele doporučuji :-)

dva mraky  | *** 04.01.2018 03:49

Originální svět a námět, kde je plno tajemství, staré konflikty a křivdy a smrt tam chodí často. Prostě potenciál pro epický děj. Utlačovaná třída sklenařů má svým způsobem obrovskou moc danou schopností zpracovávat nerost sklenit, jsou ale cele pod konrolou vládnoucí třídy z nížin. Lidstvo sklenaře bezpodmínečně potřebuje ke své existenci. Svět je rozdělen na část otrávenou válkou a tu kde žijí lidé, oddělenou ochranným polem. Tahle zalidněná část je rozdělená dál na část za ochranným polem – reteou kde se nedají používat žádné pokročilejší technologie a nížiny, které jsou asi futuristickým světem blahobytu(a které budou v dalším díle). Příběh je o osudech děvčete Ilan, je to brusička sklenitu, což mají normálně dívky zakázáno, ale ona se vydává za chlapce. To není až tak těžké, protože sklenaři jsou působením nerostu často různě deformovaní a takoví pak chodí zahalení. Osud chce, že nakonec pracuje pro elitní skupinu bojovníků z nížin – pětadvacítku. Parádní námět a kulisy příběhu jsou bohužel efektivně torpédovány autorkou, která se na tom učila psát. První polovinu jsem protrpěl. Nevhodně volené tempo vyprávění, zabíjí životnost příběhu. Snahy ukázat jak jsou sklenaři utlačováni se pohybují často za hranicí klišé. Popisy toho, jak co funguje mě zoufale kolikrát nudily. Dějiny objevu sklenitu a prvních lidí co s ním pracovali působí násilně a rušivě(zapomeňte na Rumuny, jak pravil jistý recenzent) Naštěstí se kvalita textu průběžně lepší, takže když Ilan vyráží se vznešenými bojovníky na jejich cesty, už se to čte lépe, je více dobrých dialogů a jak vyprávění ztrácí svůj rekapitulační styl, ožívá příběh i postavy. Jen nikdo nesmí mít ústa sevřená do tenké linky, to pak jdu z jistých důvodů se smíchem pod stůl. Ale přes četné výhrady se mi to líbilo a přestože první díl je úplně otevřený a zas tak moc se tam nestalo, konec je znatelně lépe napsaný a celé se to vyhýbá klasickým pastem YA literatury. Uvidím, co druhý díl.

idle  | ***1/2 26.02.2018 21:22

Autorka si vymyslela působivý a propracovaný svět, což je zároveň pozitivum i kámen úrazu celého díla: celou dobu jsem měla pocit, že by se kniha měla jmenovat Vysvětlovač.

První třetina je dost úmorná: kromě úvodní scény se neodehraje téměř nic, zato vypravěčka čtenáře zahltí historií světa (již tato nevzdělaná dívka z ghetta zatím ani nemůže znát) i svého dětství a spoustou novotvarů (které jsou v tu chvíli zbytečné, protože je stejně musí všechny vysvětlovat). Učňovská léta jsou obdobná, na jednoduchou učňovskou otázku mistr obvykle reaguje půlstránkovým výkladem. Naštěstí je popisovaný svět aspoň zajímavý, jinak by to bylo k nepřežití.

Pak se konečně vysvětlovací pasáže naředí dějem a i když některé interakce testovaly hranice uvěřitelnosti (elitní vojáci dělající chůvu nezvladatelnému děcku – všechna čest), najednou se vyklube čtivé a zábavné vyprávění.

Po dalším dílu určitě sáhnu, snad se z toho ale nevyklube sáhodlouhá série.

Madam Brbla  | **** 24.11.2018 08:55

„Naslouchače“ bych minula bez povšimnutí, jelikož kombinace neznámého jména s faktem, že se jedná o ženskou autorku, ve mně spouští následující asociaci: „Jéžiš, to zase bude další mladá hrdinka, rádoby drsná, výjimečná a nepostradatelná, co si v průběhu romantických tanečků omotá kolem prstu muže svých snů.“ Zmýlila jsem, ale ne až tolik. Postava vypravěčky je zatím dítě, výjimečné a nepostradatelné, jak se zdá. I ty náznaky hormonálních výkyvů je možné vysledovat: často zmiňované oříškové oči jednoho, vlnité černé vlasy druhého, krásný ksicht třetího, drsné charisma čtvrtého… je jich 25, urostlých bojovníků, ke kterým se dítě tiskne a užívá si bezpečí jejich náruče, nebo teplo svalnatých zad. Holce chybí už jen pár let a nebude vědět, čí je;-).
„Naslouchač“ ovšem pracuje s nezletilou hrdinkou, jejíž vzhled je pro většinu ostatních postav záhadou. Ilan totiž patří k zotročené, opovrhované kastě sklenařů, co svá těla a nezřídka i znetvořené obličeje skrývají pod předepsanou vrstvou hadrů. Reálie kolem sklenitu a jeho fungování má autorka vymyšlené výborně, ta nápaditost mi silně připomněla mého oblíbeného Brandona Sandersona, především sérii „Mistborn“. Jenže tam, kde Sanderson seznamuje čtenáře s fungováním svého světa za pochodu, aniž by narušoval tok příběhu, uchyluje se Petra Stehlíková ke hře na otázky a odpovědi. Ilan po celý román klade dotazy, po kterých následuje vyčerpávající přednáška od matky, mistra či jednoho z pětadvacítky. Kéž by se ty informace podařilo začlenit nějak přirozeněji. Vše, co se prostřednictvím Ilan a jejích mentorů dozvíme, je zajímavé, jen tím častým vysvětlováním poněkud trpí gradace děje.
Zápletka není komplikovaná, ve stručnosti by ji bylo možné shrnout do tří vět, ovšem udržela mou pozornost od první do poslední stránky. Zpočátku mi vadilo užívání novotvarů tam, kde máme české názvy, ale nakonec jsem vstřebala fakt, že má paní spisovatelka vřelý vztah k Rumunsku a Uralu. Proč ne, atmosféru to příjemně ozvláštňuje. Překvapilo mě (mile) využití kulis postapokalyptické Země ne až tak vzdálené budoucnosti, kombinace fantasy se sci-fi a vlastně i to zakomponování tragické záhady Djatlovovy expedice.

Hodnotící a komentující čtenáři mají mé zcela bezvýznamné, leč vděčné DĚKUJI za probuzení zvědavosti, bez nich bych si „Naslouchače“ asi nepřečetla. Petře Stehlíkové DĚKUJI ještě víc, v pondělí letím do knihovny pro druhý díl, těším se, až vyjde třetí… a už vím, co dostane ségra k narozeninám nebo pod stromeček.
Uděluji osm hvězd vybroušených z čirého sklenitu, absenci deváté (potažmo desáté) berte jako kritiku mého věku a nadměrných zkušeností s žánrem fantastiky, za to paní spisovatelka nemůže. Být mi o 20 let míň, ignorovala bych nedokonalosti a uzemnila svým pečlivě nacvičeným terminátořím pohledem každého, kdo by si dovolil zpochybnit kvality tohoto románu.