kniha » Bába Motyka
chce si přečíst 3 | má v knihovně 4
hodnotilo: 5
69%
Bába Motyka

Marko Hautala

Bába Motyka

Kategorie: fantasy - horor

originální název: Kuokkamummo

vydání: Knižní klub (web) 2016


Komentáře:
Strýček Biolit  | **1/2 17.11.2016 22:14

Severské (a jednodušší) TO říznuté skandinávským socialismem. Kniha je psána vcelku pěkně, dosti čtivě, 150 stránek na posezení není vůbec žádný problém. Postav je tak akorát, aby si je člověk nepletl, vedlejší postavičky ovšem za těmi hlavními dost zaostávají, autor se soustředil skutečně jen na tři hlavní. Prvních 60 stránek by se dalo zredukovat na půlku a nic moc by se asi nestalo. Od (zhruba) 60 stránky ovšem kniha buduje velice hezkou a tajemnou atmosféru, kterou se daří držet i přes občasný časový skok skutečně solidně, a to až do nějaké stránky 200 (a kus). Poslední část knihy ovšem začíná tajemnost pomalu opouštět a směřuje ke konci který…no…zde asi vzniknou dva tábory lidí, jedni budou za konec rádi, druzí (k nimž se řadím i já) ho budou vytýkat jako největší nedostatek knihy. Konec je totiž skutečně nezvládnutným majstrštykem – jako by měl autor málo času na dokončení, nebo to přehnal se snahou o bombastičnost a postupoval jako Pejsek s Kočičkou při kuchtění dortu (přičemž do hrnce spadla asi i velká dávka alibismu). Už mi tam chyběla jen Dáda Patrasová a kruhy v obilí… Na oddech dobré, ale vůbec bych se nedivil, kdyby kniha časem skončila v Levných knihách za nějakých 30 – 40 korun…

trudoš  | ***1/2 05.02.2018 23:31

Finský spisovatel Marko Hautala předkládá čtenáři psychedelický horor, za nějž by David Lynch z fleku upsal duši ďáblu. V různé časové posloupnosti a skrze osudy několika protagonistů vypráví příběh o vzniku stylové urban legendy. Přitom ale příliš nehledí na zdánlivou nesouvislost jednotlivých linií, takže chvilku trvá, než člověk pochopí pravidla hry. Jenže ta motanice obrazů s nejednoznačným závěrem je nakonec achilovkou celého vyprávění. Častěji totiž spíš odhadujete, co se jak odehrálo, než že by v tom bylo skutečně jasno. Já nepotřebuji vést za ručičku, ale když po dočtení stále tápu nad smyslem, není všechno úplně dobře.
Čeho si však cením, je dusivá atmosféra strachu plná zakázaných tajemství, která především v druhé půlce dosahuje hodně zajímavých rozměrů. Uznávám, že tenhle pozitivní dojem je dost možná zapříčiněn nadšením pro povídku Cliva Barkera Zapovězené, jíž mi Bába Motyka v mnohém připomněla. Ale to nic nemění na faktu, že mě to bavilo číst od první po poslední stránku.



WebArchiv - archiv českého webu