kniha » Neuropat
chce si přečíst 1 | chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 1
hodnotilo: 2
65%
Neuropat

Richard Scott Bakker

Neuropat

Kategorie: sci-fi - detektivní

originální název: Neuropath
originál vyšel: 2008

vydání: Ikar (SK) (web) 2008

odkazy: 2x [info]


Komentáře:
BorgDog  | ****1/2 20.09.2016 14:02

V první řadě je třeba říct, co tato kniha není: Není to horor, třebaže některé scény jsou OPRAVDU drsné, SF je to spíše okrajově, a detektivka velmi volně. Bakkera nezajímá až tak příběh, třebaže postavy napsat umí, hlavní protagonista je dokonale lidský ve všech smyslech slova, a minimálně jeden finální zvrat skutečně JE překvapivý. Bakker, stejně jako Cassidy, vede se čtenářem Polemiku o tom, co nás čeká, pokud se ve velkém rozšíří možnost upravovat neurochirurgickými postupy vnímání. Evidentně to chápe jako nevyhnutelnost, a ta ho děsí. Mezi řádky z knihy kape strach, opravdový strach autora z toho, co se stane, až začneme vyrábět – anebo se sami staneme – Neuropaty, až přijde Sémantická apokalypsa a „pravda“ jejího věrozvěsta Neila Cassidyho se změní v každodenní realitu. Ta vize je horší a horší, čím víc o ní přemýšlíme.

Ano, dalo by se namítnout, že příběh se jakž takž rozjede až s únosem profesorova syna, a ani pak to není žádné „eldorádo.“ Dalo by se namítnout, že čistě scifisticky Bakker nosí sovy do Athén, protože stejné téma pitval už ve svých povídkách třeba Ted Chiang. Jenže zatímco ten je v zásadě optimista, Bakker je těžký skeptik (anebo poučený realista). A zatímco Chiangovy vize jsou relativně vzdálené, Bakker si dává záležet, aby čtenář slyšel to zlověstné šramocení za dveřmi. Protože, jak konstatuje v předmluvě, Neil Cassidy se nepochybně těší dobrému zdraví – přinejlepším v podobě embrya.

90% berte tentokrát jako hodně nekritických a individuálních, ale nic podobně těžkého a znepokojivého jsem už dlouho neměl v ruce.

Gaarq  | ** 05.10.2017 07:19

ačkoliv jsem od jisté doby skeptický k doporučením svým přátel a kamarádů stran dobré četby ;) tady to vypadalo ok. kniha již ale v době mého zájmu nebyla dostupná jinak než v antíku, takže jsem nějak přehlédl tu trhoveckou obálku (hlavně její zadní stranu). nu což, říkal jsem si, prostě chtějí prodat.

s bakkerem již své zkušenosti mám a ač mě tehdy zklamal, jedno mu nelze upřít, ani v této knize, je to skvělý řemeslný spisovatel – živé popisy, takřka dokonalé dialogy, postavy, které si můžete z textu přímo prohlédnout. horší to už bývá s koncepcí příběhu a to mě dostalo i tady. prvních 37 stran bylo takřka úžasných, ano, byly tam i odporně morbidní scény, ale zdálo se to vše funkční. jenže pak došlo k podivnému zlomu a vše šlo do háje. od oné strany 37 je jasné, jak jsou rozdané karty, a co vše se stane. a taky stalo. za celý zbytek knihy se příběh nikam nepohnul a krom opravdu slušné porce makabrózních scén, prostě nic, nada, ničego, nothing, nix…

stává se mi to často, když člověk narazí v beletrii na pokus o psychologické výklady podbarvené tvrdými vědeckými aspekty, že nejsem schopen poznat, kdy blbě žvaní autor a kdy postava. základní koncept, který onu smršť nechutností má ospravedlňovat, je tak nesmyslný, že se mi ani nechce věřit, že by mohl být pouze výplodem choré mysli jedné z hlavních postav, která je za ně zodpovědná. je to absurdní, nesmyslné a podezírám autora, že prostě hledal nějaké (slovy jakékoliv) pseudoracionální „opodstatnění“, které by mu umožnilo napsat, co napsal. no pasarás por aquí, hombre.

iracionální strašení, overkill popisů utrpení, absence logiky… báj báj, richarde scotte bakkere.



WebArchiv - archiv českého webu