kniha » Válečná loď
chce si přečíst 5 | chce mít v knihovně 3 | má v knihovně 19
hodnotilo: 30
80%
Válečná loď

Joshua Dalzelle

Válečná loď

série: Černá flotila
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi - military

originální název: Warship
originál vyšel: 2015

vydání: Fantom Print (web) 2016



Komentáře:
ladynka  | **** 11.07.2016 12:55

Přesně ten typ popcornové zábavy, kterou jsem u tohoto druhu military sci-fi postrádala. Oproti hrůzně ziedalizované Honor a trochu nanicovatém Black Jackovi je zde hlavní postava lidstější, s nějakými škraloupy a tím i sympatičtější. Samozřejmě nepostrádá ty správné charakteristiky na kvalitního hrdinu – je chytrý, čestný a výkonný. Samotný svět, do něhož je román situován, představuje další příjemné osvěžení. Oproti mnou zmíněným sériím zde civilizace není přísně rozdělena na jednu stranu těch hodných a druhou těch zlých. Rozvrstvení osídlení a zmínky o korporacích připomínají space operu Expanzi. Dalšími plusy románu jsou realisticky vylíčené souboje (co se týče časového odstupu), ale nejsou tak únavné jako ve Ztracené flotile. Také nejde o velkolepé bitvy mnoha plavidel, ale o zoufalý boj jedné lodě o záchranu. Nikoli odosobněné lodě, ale zaplněnou zatím několika načrtnutými osobami. Shrnuto: Odehrává se to v zajímavě nastíněném světě, je to napínavé, hezky to ubíhá a má to potenciál se dál rozvíjet.

Caderly  | **** 27.07.2016 09:36

Pokud mám srovnat Válečnou loď s prvními díly jiných military sci-fi sérií věnujících se lodnímu boji ve vesmíru, Dalzellova kniha zaostává za Weberovou Stanicí Bazilišek (Honor Harringtonová) a je přibližně na úrovni Campbellova Neochvějného (Ztracená flotila) – tedy dobrá, nikoliv výborná kniha. Z hlediska zápletky má Válečná loď blíže spíše ke Stanici Bazilišek (soustředění se na akce jedné válečné lodi, kapitán čelící problémům s nadřízenými i posádkou, nečekaná hrozba tam, kde to téměř nikdo neočekával), nejde ale o její kopii. Zápletka je celkově solidní, vesmír, v němž se děj odehrává, má potenciál pro rozvinutí skutečně zajímavého příběhu. Kniha se čte snadno, tempo vyprávění je solidní. Vesmírné boje jsou popsány poměrně zdařile, jakkoliv zde autor kvalit Webera či Campbella zatím jednoznačně nedosahuje. Hlavní hrdina je poměrně sympatický, bohužel pokud jde o další postavy, žádnou hlubší charakterizaci tam podobně jako u Campbellova Neochvějného nenajdeme. Příběh je ukončen poměrně uspokojivě, jakkoliv je zřejmé, že se jedná jen o předehru před vypuknutím mnohem většího konfliktu.

BorgDog  | **1/2 16.08.2016 17:00

Jak už bylo zmíněno předchozí komentátorkou, je to „popcorn.“ S tím je nutno počítat a nic víc nečekat. Pokud bych měl porovnat s předchozí Campbellovou sérií, zkraje působí Dalzelle lépe v technické stránce, což ale rychle skončí, jakmile dojde na příběh. Zatímco Campbell se dokázal vyvarovat aspoň chyb v elementární logice, Dalzellovi plave na vodě prakticky všechno, od politického uspořádání jeho vesmíru, až po hloupost se vzpourou, kterou by v situaci, jaká na lodi právě je, rozpoutal asi leda sebevrah. Celé to působí čím dál víc „na efekt“, jako by si autor předem vytvořil seznam scén, které chce v knize mít, a pak urputně ohýbal děj, aby je tam dostal. Nevypsanost též dělá své.

Třešničkou na dortu je možná jen můj dojem, že kniha je vědomým, či nevědomým kopancem pod koleno Webera a Honor Herringtonové. Už jen kvůli tomu si koupím další díl, abych viděl, zda tento trend bude pokračovat, ale prozatím musím říct, že Campbellův Black Jack mě v dané třídě bavil výrazně více.

trudoš  | **** 20.08.2016 23:53

Čekal jsem běžný standard a dost mile mě překvapilo, že v military SF pro jednou někdo dokázal přijít s něčím novým. Odpadlý veterán bojující s alkoholismem, ocitající se v situaci, kterou lidstvo neřešilo už dobré dvě století, to je prostě moje.
Zápletka nápaditá, hrozba imponující a střety napínavé. Hlavně ale žádná vojenská romantika, což oceňuji asi nejvíc. Joshua Dalzelle se zbytečně nezakecává, takže děj příjemně šlape a to v rozsahu jedné cesty z Prahy do Frankfurtu. Skvěle tu pak funguje chemie mezi členy posádky tvořené z problémových osobností, pročež vysloveně potěší zvraty jako vzpoura uprostřed bitvy s nepřítelem. Kdyby byl Star Trek trochu víc do zelena, vypadal by asi nějak takhle.
Vlastně mám pouze dvě výhrady vycházející ze základního motivu. Nevěřím, že by dvě stě let neválčící civilizace ještě stále udržovala těžkotonážní hlídky, a už vůbec, že by ve svých řadách měla jiné vojáky, než akademické. A teorie s praxí jsou, co se týče bojové vřavy, dvě dost rozdílné věci.

biafra  | *** 12.09.2016 16:41

Nabízí se srovnání s Hvězdnými mariňáky od Douglase, kteří v češtině vyšli skoro současně. Dalzelle se víc snaží pracovat s postavami a jejich psychologií: I když stále na úrovni na military sci-fi, takže nečekejte žádná vnitřní muka Raskolnikova, a stejně se nakonec skoro všichni chovají jako Mirek Dušín. Douglas také není žádný Dostojevskij, pokud jde o psychologii postav – v románu jich ostatně moc není a jsou spíš jen letmo nahozené. Je ale mnohem lepší v promýšlení technických detailů boje ve vesmíru, aniž by z románu udělal záležitost technického popisu: děj byl alespoň pro mě stále čtivý a stravitelný. Pokud se Vám líbil Dalzelle, zkuste Douglase – a naopak, samozřejmě. Obojí k nám přichází jako relativně důstojná náhrada za Campbella, kterého postupně opouštěly nápady.

minduton  | *** 11.08.2018 11:19

Nevím zda to je špatným překladem, nebo čím, ale styl psaní se mi jeví dosti nevyzrálý.

Madam Brbla  | ***1/2 11.01.2019 11:02

Coby zkušená velitelka SSV Normandy (modří vědí a vy ostatní jste ke své škodě nehráli trilogii Mass Effect) jsem měla veškeré předpoklady být spokojenou návštěvnicí „Válečné lodi“. Ale nějak to úplně neklaplo. Hostitel byl na můj vkus velmi strohý, neosobní, jeho historky už jsem v mírných obměnách několikrát slyšela. Tohle bylo vážně jako při inspekci ministra obrany v kasárnách, samé formální „anopane“ a těžko za těmi strnulými ksichty hledat osobnost. Jasně, kapitán Jackson Wolfe má nadměrně kladný vztah k bourbonu, jenže netušíme proč. Nadřízení ho nemají rádi – proto nasává, nebo je důvod jiný? A proč ho vlastně ostatní nesnášejí? Jelikož v té osvícené, bezválečné době mi přijde silně nedostatečné vysvětlení: je to Pozemšťan, což k opovržení a nenávisti stačí. Ostatní charaktery nejsou ozvláštněné ani tou flaškou chlastu, prostě jedno velké sterilní nic. Vážně by mě při všem tom salutování a štěkání rozkazů nezabilo trochu psychologie nejdůležitějších zúčastněných a možná i náznak vojenského humoru.
Zápletka je prostá. V úvodní čtvrtině se povrchně seznámíme s politickým zázemím, s (ne)fungováním lodi i posádky. Potom do ventilátoru vlítne očekávané vetřelčí lejno, což obnáší spoustu létání vesmírem, manévrování a nouzových řešení. Na jakékoliv opravy a úpravy je vždy dostatek času, a když je „nejhůř“, vytáhne kapitán z rukávu nějaký utajený trumf. Nechápejte mě špatně, poklidná četba rázem přešla k nadsvětelné rychlosti, úroveň zábavnosti prudce stoupla. Klasický scénář bych tedy nevyčítala, spíše určitou nevěrohodnost v chování všech padouchů (lidských i nelidských), tam jsem postrádala větší promyšlenost, zkrátka cosi rafinovanějšího. A závěr mě taky docela nepřesvědčil, jestli mám v sérii pokračovat. Jaksi mi ta přímočarost a vojensky stručný styl úplně nevyhovoval. V military sci-fi u mě zatím s přehledem vedou domácí autoři (Fabian, Bartoš a další), na paty jim šlape Scalzi, zatímco Dalzelle se zařadil vedle Campbella na příčku „ujde, ale…“. 65%



WebArchiv - archiv českého webu