kniha » Hybatelé
v Top10 1 | chce si přečíst 4 | má v knihovně 9
hodnotilo: 13
93%
Hybatelé Více vydání = více obálek.

David Mitchell

Hybatelé

román o devíti částech

Kategorie: sci-fi

originální název: Ghostwritten
originál vyšel: 1999

vydání: Volvox Globator (web) 2005; Mladá fronta (web) 2016

odkazy: 1x [recenze]


Komentáře:
louza  | ***** 16.11.2016 12:58

Autorova prvotina je svým způsobem předobrazem Atlasu mraků. Povídková struktura příběhů je pevně spojena červenou nití, kde drobný detail v jedné povídce spouští lavinu hybných událostí v těch dalších. Kniha není tak žánrově pestrá jako Atlas mraků, ale svým způsobem mi přišla čtivější a záživnější s větším tahem na branku. Rozhodně jeden z nejlépe napsaných románů zpracovávající efekt motýlích křídel. Z mého pohledu absolutní top soudobé literatury a možná nejlepší Mitchellova kniha vůbec. Připočteme-li fakt, že jde o debut, je malým literárním zázrakem.

stimílek  | ***** 15.02.2018 14:31

Čteno coby autorova třetí kniha (po Atlasu mraků a Třinácti měsících). Vzájemné propojení jednotlivých příběhů mě nadchlo. Už teď se těším na další přečtení za pár let.

Gaarq  | ***** 10.08.2018 12:51

po dlouhé době kniha, kterou jsem doslova hltal. oblíbený mitchellův postup polyfonního vyprávění tady dává grády příběhům lidí, kteří možná tuší, ale spíše ne, že neviděni hýbou neodvratně osudy lidstva. sice český titul hybatelé není špatný (vlastně je dobrý), ale ghostwritten dává trošku lepší představu o povaze toho hýbání. kniha je to rozhodně docela drsná, a i když autor píše skvěle a zvláště část londýn byla plná humoru a dobrých frků, zpoza písmenek pořád trčí rarachův špičatý ocas. v poslední, nejscifiovatější části jsem sice párkrát skřípl zuby nad snad až přílišným přeháněním zlodušností lidstva, ale celkově – bomba.

Dilvermoon  | ****1/2 15.10.2018 23:17

Jednotlivé příběhy spolu vlastně nemají nic společného. Nebo přesněji – jsou propojeny některými prvky, postavami a dokonce se najdou i motivy, které autor později použil v Atlasu mraků. Ale bez tohoto propojení by se obešly a pokud by někdo četl libovolnou z povídek izolovaně, nic důležitého by mu neuniklo a vystačil by si i s tímto jedním textem. A to v mém případě vlastně s libovolným. Poutavost jednotlivých částí je různá, ale o žádné nemohu říci, že by mě nebavila. Nicméně ke knize přistupuji spíše jako ke sbírce povídek. Tedy ne že bych nepostřehl někdy opravdu jemná, jindy jasná propojení (i když si nedělám iluze, že mi něco neuniklo), ale nepovažuji to za tak důležité. Složení povídek je velmi pestré. A to jak žánrově, tak dějově i zeměpisně, různé styly vyprávění přiměřeně věku, pobytu i sociální skupině postav. U některých mi bylo až líto, že nejsou rozpracovány do delšího textu a že už končí. Pokud jde o fantastiku, tak ta se pohybuje od nuly, přes drobné prvky, až po nespornou příslušnost k žánru.



WebArchiv - archiv českého webu