kniha » Krev a kosti
chce si přečíst 3 | chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 23
hodnotilo: 23
84%
Krev a kosti

Ian C. Esslemont

Krev a kosti

série: Malazská říše
díl v sérii: 5
kniha patří do světa: Malazský svět

Kategorie: fantasy - dark

originální název: Blood and Bone
originál vyšel: 2012

vydání: Talpress (web) 2016



Komentáře:
BorgDog  | ****1/2 29.11.2016 19:12

V mnoha ohledech je kniha opět něčím, co v Malazu ještě nebylo. Esslemontovy popisy magického pralesa Himatan se všemi jako nádherami, ale i vlhkem, nemocemi, parazity, šelmami a beznadějí, případně horečnatá plavba Kazzovy lodi po řece k tajemnému „zlatému městu“, to je prostě jak vypadlé ze „Srdce temnoty“, a tají se z toho dech. Nemyslím, že bych podobnou věc někdy někde četl zpracovanou lépe. Tady ICE zcela nekompromisně sahá po „stovce.“

Stejně tak se mu daří i mnohem širší spektrum postav než jindy, které rozhodně nesplývají, a humor (mimochodem výrazně černější než v minulých dílech), který hlavně v podání nadutého vůdce taumaturgického vojska Golana a jeho osobní noční můry v podobě hlavního písaře Trna, místy vážně trhá bránici. I když přitom člověk zároveň cítí odpor, protože naprosto jasně chápe, do čeho autor ryje – a stačí se podívat třeba do Jižní Ameriky nebo Sýrie, aby bylo jasné, že se vůbec nic nezměnilo. Až sem bez chyby.

Nakonec to ale stovka opět nebude. Proč? Inu, zas a znovu – FINÁLE. Opět ohýbání postav ve snaze narvat věci „do plánu“, a to i tam, kde to bolí nejvíc, tedy v hlavní linii okolo Stahovače, jehož závěrečný „obrat“ prostě nedává smysl. K tomu navíc porce mystiky ve scéně, která je sice krásně napsaná, ale po jejím skončení čtenář leda dumá – CO SE, KRUCI, VLASTNĚ STALO?! A navrch jako by Esslemont zapomněl, pro koho píše, protože čtenáři Malazu, vycvičení luštěním Eriksonových náznaků, se budou jeho „velkému odhalení“ identity Vojevůdce chechtat někde v polovině knihy.

Je pravděpodobné, že nebýt Himatan, nebýt Golana a Trna, a nebýt Mraka, Kysúce a Celeste, letělo by hodnocení právě kvůli finále výrazně níže. Ale… prales mi zalezl za nehty, ještě teď slyším skřípot Ardatiných služebníčků ve stromech a cítím sladkou vůni květů smrti. Takže jo, devadesát – a kéž ten konec v Assailu KONEČNĚ zvládne!

Strýček Biolit  | **** 05.08.2017 16:29

Tak jsem si nechal pár dní rozležet knihu v hlavě. Vzato kolem a kolem, není to vůbec špatné čtení. Vlastně je dobré. ICE čtenáře bere na exkurzi po zcela novém kontinentu, což může ze začátku působit mírné potíže, ale po pár desítkách stran si čtenář nové pojmy utřídí a další četba je již nerušená. Samotný kontinent je taková malazská verze Indie/Jihovýchodní Asie, řekl bych, takže se můžete těšit na deštné lesy, kastovní společnost, primitivní kmeny, zlé duchy přebývající v pralese a podobné skopičinky. V knize je několik dějových linií – dle mého názoru tak akorát, aby to ICE zvládl. Popisy pralesa místy evokují klasická fantasy/dobrodužná díla třicátých let, místy tryská skutečný naturalismus. Až sem dobré, jenže…kamenem úrazu je – tradičně – závěr. V tomto případě bych neřekl, že se jedná o klasický ICE nešvar (tedy nacpat tam tolik bohů a ascendetů, jako kdyby byli ve slevě v Kauflandu), ale o naprosté zmatení a chaos, kdy není moc jasné, jak a co se stalo. ICE si tím zasadil ještě jednu ránu – čtenář začne nad závěrem přemýšlet, třídit si linie…a zjistí, že kniha je ve své podstatě zbytečná. Moc nových informací nepřináší, pro celkový děj ságy je víceméně nepodstatná (což ještě může změnit navazující Assail, ale nevím). Takže by šla, teoreticky, i poměrně sepsout. Záleží tedy jen a pouze na vás, zdali na to ICEmu skočíte (nebudete šťourat moc hluboko, užijete si čtení prostě proto, že to je kvalitní příběh ze světa Malazu), nebo jestli odejdete zklamaní. Mimochodem, proč není na obálce klasicky loď? Jasně, v knize si lodí člověk užije až až, ale obrázek je obrázek…

Durgas  | ****1/2 24.04.2018 17:22

Konečne sa dej príbehov Malazu dostávna na doteraz trošku záhadné Jacuruku. A musím povedať, že som si ho z doterajších náznakov a narážok predstavoval úplne inak, no skutočnosť ma prekvapila v dobrom zmysle. Tento malý kontinent, prípadne veľký ostrov, je vlastne takým ekvivalentom Indočíny s pridanou nomádskou púšťou v jednej jeho časti. Z prostredia tentokrát ICE dokázal vyťažiť maximum (kraľuje prales Himatan) a kniha je pre mňa to najlepšie, čo zatiaľ napísal – je to ešte o kus lepšie ako Meč z Kamene. Postavy namiešal veľmi zaujímavo a slabší koniec mi vôbec nevadil, pretože dej celú dobu riadne plynul a musím povedať, že sa to čítalo 100-krát lepšie ako druhá časť charkanaskej trilógie od Eriksona. Bravo Iane!

trudoš  | *** 12.07.2019 05:19

Na to, kolik má kniha dějových linií, mě nakonec bavila pouze jediná – tažení Armády spravedlivého trestu. Tady autor dokazuje, že má cit jak pro humor, tak pro horor, přičemž zápletku perfektně graduje a dokonce si nechá záležet i na pointě. Samotný postup džunglí je přitom tak uhrančivý, že ani nevadí, nakolik to vlastně ani není moc fantasy. Kdyby se Krev a kosti netočily kolem ničeho dalšího, byla by to sice stostránková novelka, ale brilantní.
Ovšem, a to s dovolením bez jakýkoliv invektiv, těch zbylých cca čtyři sta padesát stran mi přišlo jen jako tvůrčí nutnost dostát renomé Stevena Eriksona. Je tam toho příliš, ať už známých figur, nebo nenápadných odkazů na tu kterou událost. Zatímco Golamům příběh funguje naprosto precizně pro svou bezvýznamnost, všechny ostatní buď vyznívají do ztracena, protože je jim prostor věnován jinde, nebo končí náležitě teatrálně, aby mytologie neztratila svou velkolepost. Erikson tohle umí skloubit mnohem lépe, a proto napříště zůstanu už jen u něj.



WebArchiv - archiv českého webu