kniha » Autorita
chce si přečíst 3 | chce mít v knihovně 2 | má v knihovně 15
hodnotilo: 23
78%
Autorita

Jeff VanderMeer

Autorita

série: Jižní Zóna
díl v sérii: 2

Kategorie: sci-fi - New Weird

originální název: Authority
originál vyšel: 2014

vydání: Argo (web) 2017

odkazy: 3x [recenze]



Komentáře:
dva mraky  | ****1/2 25.06.2017 23:50

Už to pro mě nebyla tak absolutní pecka jako první díl, ale skoro. Ocitáme se v ústředí tajné organizace, která zkoumá Zónu X. Hlavní hrdina je agent tajné služby, co byl vyslán aby nahradil ředitelku ztracenou v Zóně. Ukazuje se že organizace je dlouho stranou zájmu a chátrá, ale také žije vlastním životem a vytvořila si tajemství, do kterých člověk zvenčí jen tak nepronikne. Velmi obtížně a se střídavými úspěchy s mužem, který je sice schopný ale ne dost, odkrýváme některá tajemství Zóny i agentury, co ji zkoumá. Do toho se hrdinovi pletou osobní i rodinné záležitosti a to jak ve vzpomínkách, tak i ve skutečnosti. Charakter díla zůstává stejný, sází se na atmosféru, nebude přístupné každému. Děj se rozvíjí pomalu. Akce skoro žádná, tajemství se kupí a zodpovězeno zůstává máloco. Těžiště je znovu ve vyvolání těch správných emocí – tíživé tajemství, existencionální ohrožení, depersonalizace, vlezlý pocit, že něco strašně důležitého uniká, že je něco jinak, že pod tenkou slupkou reality číhají cizí zlé věci… Místo úsporné formy prvního dílu je tohle trochu ukecanější a zvláště některé pasáže o rodině mě až tak nebavily, ale zase to knihu přibližuje mainstreamu. Pocit špatného tripu zůstává, knížka se táhne jako sladký, jedovatý med. A na konci je tentokrát již poctivý cliffhanger jako z učebnice :-)

Madam Brbla  | ***1/2 28.06.2018 21:11

V „Anihilaci“ autor obklopil čtenáře spoustou nezodpovězených otázek a především surreálnou atmosférou, „Autorita“ do skrumáže matoucích pocitů přihazuje solidní porci frustrace. V průběhu četby jsem si připadala jako při sledování seriálu „Twin Peaks“: postavy byly silně podezřelé až úplně šílené, většinu doby jsem nechápala co a proč se děje, přesto jsem podlehla fascinaci. Společně s agentem Johnem Rodriguezem alias Šéfem jsem se (marně) snažila zorientovat v Jižní zóně, organizaci zkoumající Oblast X a její projevy. V závěru byla naše snaha korunována částečným a naprosto pochybným úspěchem, nezbývá tedy než doufat, že alespoň závěrečná „Adaptace“ poskytne více vodítek, jak se v tom snovém bordelu zorientovat.
Hodnotím podobně jako první díl: ani tentokrát se mi nečetlo lehce, v příběhu jsem měla větší hokej, ovšem s Šéfovým charakterem jsem se identifikovala snadněji (v porovnání s bioložkou a těmi ostatním podivínkami z dvanácté expedice). 70%

Gaarq  | ** 24.02.2019 14:12

je to pěkný, ale o ničem. ne že by vandermeer neuměl psát, je to stylisticky i formálně dobré, místy jsem se i zasmál, ale je to jen habaďůra. lynchovina bez lynche. autor tahá čtenáře za fusekli a asi se u toho dobře baví. i to bych bral, ale tady na tom nevidím nic pro sebe. možná se autor snaží popsat, jak mravenci našli na cestě mobil, možná si jen hraje s haluzoidními stavy. postavy jsou nezajímavé a zapomenutelné, vlastně jde jen o karikatury postav, které by čtenář mohl očekávat vzhledem k tomu, co autor vydává za téma příběhu. oblast X je jen záminka. opravdu mě to nebavilo a jen horko těžko jsem se tím prokousal. tak snad opravdu až ta třetí.



WebArchiv - archiv českého webu