Georgij Martynov
220 dní vo hviezdnom oceáne
Kniha vyšla i pod názvem:
Reportáž z Marsu
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')
série: Hvězdoplavci
díl v sérii: 1
Kategorie: sci-fi
originální název: 220 дней на звездолёте (= 220 dněj na zvjezdaljotě)
jiný (obecně známý) název: Мир угасшей жизни (=Mir učacšej žizni)
originál vyšel: 1955
vydání: SNTL 1958; Osveta - Martin 1958
odkazy: 1x [info]
- Komentáře:
-
Pista | **1/2 13.07.2017 15:44
Trochu blboučké, ale ve své době asi akceptovatelné. Docela mě dostal americký žurnalista – člen dvoučlenné posádky – který podplatil dodavatele, aby místo tekutého kyslíku dodal do rakety whisky.
ippokorny | nehodnoceno 07.08.2017 17:42Anotace u knihy není úplně správná, jde o soutěž 1 amerického konstruktéra, vědce a letce s celým Sovětským svazem. Osádka sovětské lodi byla pouze osádka, loď a vybavení jim vytvořili „sovětští“ dělníci (třeba z Uralu, posádka jim v knize děkuje za spolehlivý motor). Autor knihy tak nepřímo sděluje, že 1 americký konstruktér dokáže konkurovat vědcům a konstruktérům celého Sovětského svazu.
Američan Charles Hebgood v knize přeletěl Atlantik za 1 hodinu 15 minut, francouzsko-anglické letadlo Concorde přeletělo Atlantik za 3,5 hodiny. Křestní jméno Američana patrně nepřímo ukazuje na amerického letce Charlese Lindbergha, který první přeletěl Atlantik za 33,5 hodiny.
V současné době je obdobná „soutěž“, Rusové nabízejí odvoz materiálu na orbitální stanici ISS a konkuruje jim opět jeden Američan, Elon Musk, majitel společnosti Space X.
Autor uvádí i obvyklé tendenční lži, např. věty:
- Amerikou, která, pokud šlo o atomovou techniku, dělala vše, aby nezůstávala v ničem pozadu.
- Typický mladý Američan ze středních vrstev, který se zajímá o sport a nemá žádné zvláštní rozumové schopnosti.
Kosmonauté si vykají a oslovují se jménem a „otčestvem“.
Hlavní hrdina Kamov má mít diplom z lékařské fakulty, ale podle současného práva musí do atestace pracovat pod dozorem, což by na Marsu nešlo. (:-)
Autor doplňuje hovor kosmonautů výpočty různých rychlostí a dalších poznatků, jde o obvyklé „poučování“ čtenářů.