LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Isaac Asimov

Nadace

Kniha vyšla i pod názvy:
Základňa
Základna.
Nadácia
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Nadace
díl v sérii: 1
kniha patří do světa: Nadace

Kategorie: sci-fi - fanbook

originální název: Foundation
originál vyšel: 1951

vydání: SFK AF 167, SFK Sféra Bratislava 1989; AG kult 1991; Práca 1991; Mladá fronta (web) 2001; Triton (web), Argo (web) 2009; Triton (web), Argo (web) 2019; Lindeni (web) 2020; Lindeni (web) 2022

odkazy: 9x [recenze], 1x [ukázka]

Komentáře:

Rooz  | *** 26.02.2008 11:02

Musím říct, že velké sklamání. Zajímavý příběh, zajímavé pojetí. Ale pro mě příběh bez emocí, bez zájmu. Nevyvolal ve mně nic, a to jak nic kladného, tak nic záporného, prostě jsem od začátku do konce jen četl. Nevytvořil jsem si sympatie k žádné z postav, protože všechny jsou jen epizodní a řekl bych samoúčelné. Příběh je prodchnut politikařením a rádoby bombastickými pointami. Jediné, co mě občas zaujalo byly některé dobré mylenky v příběhu naroubované jako fráze pronesené někým z minulosti. Nelíbila se mi ani hlavní myšlenka, tedy to, že má samotná Nadace zkrátit dobu barbarství, do kterého svět upadne. Do jakého barbarství? Žádného jsem si nevšiml, pouze se přestaly používat novodobé technologie a začlo se vracet vše k těm starším, na tom nevidím nic barbarského. Pouze sem tam proběhla nějaká válka, nějaký ten puč, jakoby se to na Zemi nedělo. Žijeme v barbarské době? Asi ano. No, ‚Já, robot‘ i ‚Ani sami bohové‘ se mi líbili daleko víc.

stimílek  | ***** 08.02.2010 21:13

Kniha letitá, útlá a skvělá. Seldon je po smrti, ale občas se zjeví v podobě hologramu a okomentuje situaci. Nadace si získává pevné místo na periferii Galaxie a stává se šiřitelem pokroku a stability v upadající Říši. Fascinující je mj. téměř zcela náhodný výskyt uvozovek v přímé řeči (AF Kult.)

KainIX  | *** 12.04.2010 19:47

Mé pocity ze čtení se velmi blíží těm, jež tu popsal Rooz. Rozhodně pro mne kniha byla velkým zklamáním. Sice se mi líbily jednotlivé pointy překonání krizí, ale to mi rozhodně nestačí. Slabá atmosféra, epizodní postavy, s nimiž je těžké se ztotožnit.

louza  | ****1/2 16.06.2010 11:49

Úvodní díl legendární Nadace stojí na podobných principech, jako například Simmonsův Hyperion. Jde o sbírku více či méně provázaných povídek odehrávajících se v unifikovaném světě galaktického impéria hodně daleko v budoucnosti. Myšlenka progresivního vědce předpovídajícího úpadek lidské civilizace a zároveň předestírajícího monstrózní mnoha tisíciletý plán, jak krizi zmírnit, je bezesporu originální. A kniha, ač v důsledku velmi neakční, dokáže základní ideu využít vcelku strhujícím způsobem. Autorovi se daří každou jednotlivou povídku vypointovat způsobem, že funguje velmi dobře sama o sobě a zároveň funguje i v rámci cyklu, kde posouvá celý příběh dopředu. Kniha může být jedením z milníků žánru za předpokladu, že pro vás sci-fi není synonymum pro laserové pistole a meče. Z hlediska žánru jde přece jen o trošku netradičnější pojetí. Chytrá politika je v Nadaci stavěna nad hrubou sílu a to nemusí korespondovat s masovým očekáváním.

Phoenix  | **** 12.01.2011 22:29

Vždycky když začnu číst knížku, dělá mi největší problém vyznat se v hlavních postavách, kdo je kdo a jak se jmenuje. Prstě potřebuju číst delší dobu, aby se mi postavy v hlavě nějak rozškatulkovaly. Po přečtení první části Nadace mi hned došlo, že asi budu mít problém, protože postavy se měnily cca po 50 stránkách. Nakonec se ukázalo, že to zas takový problém nebyl a já o to víc oceňuju Asimovu schopnost provázat děje jednotlivých oddílů nenápadnými větičkami. Někdo mi o Nadaci říkal, že to je pět téměř nesouvisejících příběhu, ale podle mě souvisí každý s každým, a protože děj není vždy úplně jednoduchý, chce to číst opravdu pečlivě a věnovat pozornost detailům.

Speedemon  | *** 13.01.2012 09:43

Jak už zde bylo řečeno, v Nadaci se v podstatě nevyskytují vyloženě kladné postavy. K žádné jsem si nevytvořil bližší vztah, což může být také způsobeno tím, že se tam žádná nijak dlouho neohřála. To je dle mě také zápor. Knížka je to útlá, má však mnoho postav a často se mi pletly jména. Na to, jak je příběh starý však nijak nepokulhává. Autorova vize budoucnosti je povedená a dokázal dovedně odhadnout vývoj technologií.

Dilvermoon  | **** 06.03.2016 11:31

Moje hodnocení je pod dojmem četby před čtvrtstoletím, kdy byla Nadace jako zjevení. Už jen samotný princip psychohistorie mě tehdy fascinoval, i když při podrobném posouzení by asi neobstál. Asimov, jak bylo jeho zvykem, upřednostnil logiku před dobrodružstvím. V době prvního vydání, na přelomu 40.-50.let, se kniha musela velmi vymykat. Jak říkám, není to zdaleka dokonalé, ale silných 80% nechám. Jednoduše srdeční záležitost. Navíc teď nové vydání v jednotné úpravě, což je proti prvnímu ve stylu každý pes jiná ves, opravdu posun.

avatar2  | **** 04.09.2016 18:30

Po mnoha letech jsem si znovu přečetl první české vydání. Hodnocení sníženo ze 100% na 80%. Zas taková pecka to vlastně není. Děj je rozsekaný do na sebe přímo nenavazujících epizod, postavy se objeví a zase zmizí, některé z epizod jsou dobré, jiné slabší. Samozřejmě palec nahoru za ústřední téma, nicméně zpracováno mohlo být živěji a poutavěji.

Polinius  | ****1/2 11.11.2017 01:13

Na tuto knihu může být Asimov právem hrdý. A on jistě byl a to až moc. Kniha má z dnešního pohledu neakční a delší začátek, ale po prvním zjevení Hariho Seldona se to změní a kniha chytne drajv. Říkejme tomu politická vesmírná SF. Kvalita knihy ještě více vyniká, pokud to čtete paralelně s knihou Star Trek – Temné zrcadlo. :-p

Methat  | **** 18.11.2017 17:34

Konečne som mal tú česť sa zoznámiť so slávnou knihou pána Asimova – Nadace. Na jednej strane sa mi páčilo, že sa autor nebál rýchlo za sebou striedať postavy, keďže roky tu ubiehajú ako na bežiacom páse, na strane druhej, čitateľ z toho má trochu guláš a v každej novej epizóde si musí roztriediť postavy k stranám Nadácie vs okolitej galaxie. Keďže nemám rád politiku a rôzne vnútorné machinácie, táto kniha je jej plná a preto mi bola trochu proti srsti a občas ma nudila. Autor sa ani nesnaží do knihy vniesť nejaké emócie, kniha pôsobí chladne, čo mi až tak nevadilo, pretože nesledujeme príbeh ľudí ale dráhu Nadácie, ktorá má znížiť čas barbarstva, do ktorého ľudstvo upadne. Vyvrcholenie a následné zvraty sú síce fajn, no k postavám som si nevytvoril žiadny vzťah, keďže ich rýchlo vystriedali nové. Každá epizóda sa tu dá de facto považovať za samostatnú poviedku – chronologicky zasadenú.

Ak čitateľ príjme fakt, že táto kniha je príbehom Nadácie ako takej a všeobecne o vesmíre, ktorý je cca o 10,000 rokov ďalej (podľa mňa ešte výrazne viac, pretože rok 12,068, kedy kniha začína, sa datuje ako Galaktická éra a nie ako „po Kristovi“) a ľudia stačili kolonizovať 25 miliónov planét, bude vás kniha zaujímať viac. A bude vás nútiť premýšľať nad týmto iným svetom. Aj dnes mi kniha prišla originálna a to je, dámy a páni, už vyše 60 rokov stará kniha. Ak hľadáte space-operu so sympatickými postavami a akčným dejom, hľadajte inde.

gan112  | **1/2 10.12.2018 14:03

Číta sa to samo, aj keď ide viacmenej len o politické dialógí postáv ktoré sú jedna nesympatickejšia ako druhá. Rozhodne chýba ľudský rozmer (jediná ženská postava – na to pozor pan Assimov) a menej „banálne“ zápletky. Nasledujú spojlery: Je jasné že s každou politickou krízou sa Nadácia vysporiada, ved to bolo predpovedané vedecky (fajn ok, to mi až tak nevadí), ale pri obrovskom technologickom náskoku ktorý Nadácia má by bolo asi hlúpe keby ju niekto porazil. Príde mi to ako také zbytočné hranie sa zo slovíčkami keď pri lámaní chleba Nadácia vždy vyrukuje z tým že ovláda atómovú energiu a tým pádom je kríza zažehnaná, lebo má obrovsky navrch. A takto to ide v podstate príbeh za príbehom. Čo sa však mení na pozadí je politická kulisa, ktorá smeruje od moci vynútenej prostredníctvom gnosticizmu, ku moci ekonomickej. Thet´s all. Chcelo by to viacej obšírne a nápadite zobraziť Ríšu, a dej v širšom okolí Nadácie. To je podla mňa to čo čitateľov priťahuje na epických space operách – pompéznosť, výpravnosť, špecifická atmosféra ale aj situačnosť. To znamená zobraziť veľké udalosti v malom ľudskom rozmere. Assimov si podla mňa vybral príliš dlhé časové obdobie aj územie. A ešte jedna vec – podľa mňa sa v románe pracuje s veľmi málo ikonickými predmetmi. Snad som postrehol len blaster, a logo Ríše na Lodiach. Chcelo by to viac takýchto záchytných bodov…ak niekto vie o čom hovorím.

Madam Brbla  | **** 08.10.2019 20:02

V mém životě se díky změně zaměstnání objevila novinka: audioknihy. Tělo vykonává pracovní povinnosti a mozek se zatím může zatoulat kamkoliv, třeba do vzdálené budoucnosti. V uplynulých dnech jsem se doslechla o předpovědi úpadku civilizace a stala se svědkem pletichaření různých osobností, více či méně oddaných myšlence uchovat si vědění, překonat období temna.
„Nadaci“ jsem si odjakživa měřila s podezřením, že by mohla na mé lenivé cerebrum vznášet příliš vysoké nároky, případně knihu možná pochopím, ovšem nebude mě bavit kvůli přemíře politiky, dlouhým časovým úsekům (desítky i stovky let přeskakování), měnícím se postavám, zkrátka pro tu formu povídek svázaných ústředním motivem. Zbytečné obavy, tohle musela být ve své době pecka a jakkoliv trochu zestárla, stále nabízí dostatek zajímavých myšlenek. Idea precizního výpočtu vývoje celé galaktické civilizace na tisíciletí dopředu je sice silně přitažená za všechny tři vlasy na pleši děda Vševěda, mnoho situací a jejich řešení se prohýbá pod nánosy naivity, přesto jsem při poslechu příjemně zaměstnala hlavu nenáročným filozofováním i starosvětskou atmosférou Zlatého věku sci-fi.
Nejsem si jistá, jestli budu pokračovat dalšími díly série, rozhodně však nelituji doplnění významné mezery ve svém literárním vzdělání. 75%
Audioknihu načetl Vladimír Fišer a jeho intonace pro mě nebyla úplně libozvučná: často zaznělo váhavé protažení, obvykle když narazil na cizí či neznámé slovo, také dialogy sklouzávaly k afektovanosti. Snad to příště bude lepší, nebo jde jen o otázku zvyku.

Gaarq  | ***** 20.11.2021 10:31

od mého prvního čtení (ano, byla to ta hrůza od AG kultu) uběhlo 31 let a musím říct, že příběh, krom detailů propriet, nezestárl a to, že byl napsán na začátku padesátek, je stále ohromující. IA se patrně nechal inspirovat kinetickou teorií ideálního plynu a jeho hari seldon předvídá budoucnost pomocí sofistikované matematiky (psychohistorie), která uvažuje lidstvo jako de-individualizovanou masu. myšlenka docela originální a hlavně ne zcela zcestná (dnes se takové modely používají v menším, třeba při modelování paniky davu).

IA simuloval vývoj lidské společnosti od velmi komplexního stavu, přes kolaps a regeneraci ;) v anglosaském světě byla velmi populární a dodnes vydávaná a inspirující kniha gibbonova kniha vzestup a pád říše římské z roku 1776, která tak trochu aktualizovala historické bádání na situaci britského impéria; moudré je to impérium, které pomýšlí i na to, že pád je neodvratný. psychohistorie by měla pomocí budoucímu lidstvu pád překonat a zkrátit dobu krize.

dějinné události IA vypráví prostřednictvím série de facto povídek, vypointovaných politických napínáků, které obrazují historické předěly na cestě k nové historii. dobré dialogy, důkladně promyšlené zápletky i vyvrcholení. sice poslední povídka o obchodních magnátech už byla trošku moc překombajnovaná, pořád dobrý.

není divu, že si tato série získala svou originalitou a zpočátku i vysokou kvalitou textu velkou pozornost. sice mi maličko naskakovaly reminiscence na marxák, když se debatuje o vlivu jedince a mas na historii, a když se mluví o něčem, čemu bolševik říkat „historická nutnost“, ale to je jen něco, čemu se nejde vyhnout. i v dnešní době stále jede trend dlouhodobé historické analýzy; my staříci například pamatujeme hajp kolem fukuyamova konce historie a huntingtonova střetu civilizací.

nezbývá, než oplakat příšerné současné zfilmování, a vrhnout se na další díl ;)