LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jana Rečková

Nezdejší

Kategorie: fantasy

originál vyšel: 2017

vydání: Straky na vrbě (web) 2017

odkazy: 1x [recenze]

Komentáře:

snop  | ***1/2 09.10.2017 02:12

Rozmáchlá pomalá fantasy. Ve skutečnosti tři díly, vydané v jedné knize (což oceňuji). Výrazný autorčin rukopis nemusí sedět každému, mi až na výjimky nevadil. Rychlé změny POV, samomluvy, jakoby odcizené popisy, občas naopak zkratky a neorganické vhledy či úvahy.

Název trochu klame. Co jsou Nezdejší se vlastně pořádně nedozvíme, můžeme se pouze domnívat, že někde za tou fantasy je science-fantasy a mimozemské (mimosvětské) civilizace. Svět je zajímavý, autorka příliš nevysvětluje, mnohé věci bych chtěl prozkoumat více, ale je pochopitelný a celkem logický. Hrdinové (Galhi, Řabínek, Tim a spol.) jsou sympatičtí, byť ne vždy je jasné, jaké mají motivace – občas se to dozvíme až posléze, s omluvou, že i hrdinové vlastně do té chvíle nevěděli, co činí.

Je to vůbec celé takové osudové – celý příběh rámuje božskost, tou to začíná i končí. Hrdinové si to uvědomuji (neustále, až občas zbytečně opakovaná mantra, že lidi dělají, co musejí) a jednají – hrdinsky. Občas bohužel trochu nelogicky, protože jsou rozervaní a zmítaní vztahovými problémy. Ženská ruka autorky se nezapře.

Kniha je navíc dosti nevyrovnaná, protože prostě tři díly. První díl je skvělý, máme zde válku o osud světa, intriky, komorní příběhy, epické bitvy i hrdinství všedního dne. 90 %.

Druhý díl je typicky přechodový, jeden nepřítel je nahrazen jiným, poněkud abstraktnějším, hlavně všichni putují, supermani přicházejí o schopnosti. 70 %.

Třetí díl je bohužel hnán ryzími McGuffiny. Potřebujeme sebrat 7 Relikvií smrti, sorry, Závaží země. Patrně plutonium či tak něco. A tak cestujeme, sbíráme, umíráme, rekuperujeme se. Pár zrad, pár převratů, v zásadě nic zajímavého. Na konci, poněkud anorganicky, uzavření směrem k začátku. 40 %.

Bavilo mě to, ale třetí díl byl opravdu natahovaný a v zásadě až na konec (cca 100 stran) zbytečný. Škoda, že to tak autorka necítila, nebo Barbar nenaznačil a neprosadil.

Svarec  | **1/2 29.12.2017 13:38

Mohl bych podepsat snopův komentář, jen jsou moje dojmy o něco rozpačitější. Ještě jsem snad nečetl knihu, která by mě vlastně bavila a přitom se četla tak těžce. Autorčin styl mi vůbec nesednul. Dlouhé, neživé popisy, místy až „stěny textu“, u nichž je těžké udržet pozornost, jindy jsou zase důležité informace a události odbyty ledabyle uprostřed věty a je snadné je přehlédnout. Mnohokrát se mi stalo, že jsem se v textu ztratil a musel se vracet o pár odstavců dál, abych zjistil, co mi uniklo. Naštěstí to vyvažuje epický, poutavý příběh s osudovým nádechem a sympatické postavy, byť se nezapře, že to napsala žena. Bez těch popisů ztepilých, ladných těl a neustálých projevů náklonosti jeden k druhému bych se klidně obešel… Nicméně první díl jsem navzdory těžkopádnému stylu přečetl s chutí. Bohužel s druhým dílem to jde citelně dolů, příběh se rozplizne, odněkud se vynoří další postavy a na stránkách románu začne být poněkud „přeplněno“. V milostných trojúhelnících až mnohoúhelnících jsem se začal ztrácet a přišlo mi, že se postavy náhodně zamilovávají jedna do druhé a některé snad nemají jiný účel, než se stát součástí milostného trojúhelníku. V třetím díle se pak příběh totálně rozpadne, musel jsem se do čtení nutit. Postavy chodí nekoncepčně z místa na místo, o hlavním motivu knihy, nezdejších, se prakticky nic nedozvíme. Ústřední příběh vyšumí do ztracena a za finále knihy je maskováno řešení jedné vedlejší zápletky. Kdybych musel hodnotit každý díl jednotlivě, první je za čtyři hvězdy, druhý za dvě a třetí za jednu. Škoda, v prvním díle to mělo slušně nakročeno, ale místo aby autorka s tím poteciálem něco udělala, tak se jí to vysloveně rozpadlo pod rukama.