LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Václav Kahuda

Bytost

Kategorie: fantaskní

vydání: Druhé město (web) 2017

Komentáře:

Gaarq  | *** 08.07.2019 10:08

skoro by jeden řekl, že jde o klasické dílo v žánru pajtlujícího autora nežánrového. evidentně má nastudováno a sebevědomě trousí exoskelety, apokalypsy a tak. na druhou stranu dělá něco, co zpravidla žánroví autoři a to ani ti okrajoví a přesahoví nedělají – rozněžňuje se nad krajinou, poeticky reflektuje lidské osudy, nostalgicky vzpomíná. ačkoliv mám rád originální uchopení fantastiky (a především zajímavými nežánrovými autory), tady jsem se nějak nedokázal ani začíst, ani nějak sblížit s příběhem. začal jsem číst bytost hned po křesadlovi, mezi tím zvládl dočíst jiné knihy, a byl to moc velký kontrast. tam kde křesadlo dokázal hravě kloubit fantastiku a docela vážná a dotýkavá témata, tam jsem totéž u kahudy najít nedokázal. oba dva pojali svá fantastická cuvée velmi jinak a to kahudovo mi nesedí. jo, psát umí, stylisticky je to koherentní a dobré, ale to už mi dnes nestačí. nedokázal jsem najít jiný důvod k dočtení, než zvědavost. k tomu sebekriticky podotýkám, že jsem literární barbar a nic jiného jsem od autora (zatím) nečetl, takže nemohu srovnávat, nakolik je to autorský přístup nebo jen ojedinělý experiment.

jasonix  | nehodnoceno 04.12.2020 23:22

Musím poctivě přiznat, že přes veškerou snahu jsem to dočíst nedokázal. Snad je to dobrá (a pro mě možná až příliš dobrá) literatura, ale nenašel jsem důvod číst dál. Tím pádem nemohu kompetentně kritizovat a hodnotit. Alespoň jsem se zamyslel nad tím, co byly pro mě klady a co mě naopak rušilo. Knížka se mi napohled líbila – grafikou, ilustracemi, členěním na krátké subkapitolky. Nepůsobila moc jako SF, ale to jsem v zásadě ani neočekával, jsem přístupný i mnoha jiným žánrům. Začátek mě příjemně navnadil. Poklidné tempo, prostředí postapo ráje, kde hrstka přeživších, vybavených výdobytky moderní techniky, dožívá svůj život po životě. Vypravěč je jeden z nich, stařec poletujíci si takřka opuštěnou Zemí a v utržcích mezi poetickým líčením krajiny nám servírující svou verzi zániku civilizace. Kupodivu tu zásadní roli sehrála pandemie uměle modifikovaného retroviru. :) Autor zdařile manipuluje SF rekvizitami, jako jsou exoskelety, implantáty, androidi, solární plachetnice apod. Potud vše ok a kdyby to zatnul ve stylu krátké povídky s nějakou poetickou pointou, byl bych spokojený. Ale čím dál pomalejší tempo začnou zašmodrchávat uzlíky banálních vzpomínek, historických statí, literárních aluzí a citací – od Kosmase přes Apollinaira a Nezvala až po Majora Zemana. Navíc přečasté výrony slovní ekvilibristiky, která na mě působila samoúčelně. Zahlcenost poetismy, nepřirozená „vybroušenost“, rozkošatělost a šroubovanost souvětí, ve kterých se utopí i tak běžné úkony, jako je napití se piva nebo močení do pisoaru, mě začala unavovat a nudit (je vidět, že je to dokonce nakažlivé :-) ). Když se člověk nahodně začte na kterémkoli místě, neočekává sci-fi a dá si jen krátkou ukázku, tak se to číst dá. Čtenář tam najde zajímavé historické a filosofické úvahy, úryvky z poezie, vzpomínky, historky různého druhu … ale jako celek se mi to zkrátka nespojilo. Nenašel jsem v tom hlubší smysl. Omlouvám se autorovi, nejspíš je chyba na moji straně.