LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Peter V. Brett

Jádro

série: Démonská série
díl v sérii: 5

Kategorie: fantasy

originální název: The Core
originál vyšel: 2017

vydání: Triton (web) 2018

odkazy: 1x [recenze], 1x [ukázka]

Komentáře:

Methat  | ** 24.10.2018 19:55

Piaty diel a zakončenie celej fantasy ságy sa pre mňa tiahlo a knihu som niekoľkokrát odložil. Tak ma nebavila. Autor napísal na konci, že mal cez 1000 strán, z ktorých vyhodil cca 300 strán. Ja by som vyhodil ešte prvých 400 strán, čo bola len vata. Brett má talent písať o ničom stovky strán. Pritom píše veľmi dobre, no stále dookola.

Prvé dva diely boli pre mňa najlepšie a odporučil by som ich každému, kto má rád fantasy. Autor to mal ukončiť tretím dielom, v ktorom by sa sústredil na hlavnú líniu. V piatom diele ma ani iná, než hlavná línia nezaujímala. A zakončenie celej série sa mi nepáčilo. Posledná kapitola s kojením, akože wtf?!

minduton  | *** 03.05.2019 18:27

Bezpochyby nejslabší díl celé pentalogie, která má počínaje 3. dílem klesající tendenci. 2/3 knihy je vata a i bitvy s jadrnci jsou pořád dokola to samé. Autor má celou řadou zadních vrátek zaděláno na sequel, ale ten popravdě ani číst nechci.

Madam Brbla  | *** 18.06.2019 08:15

Další fantasy sérii mám za sebou, chvála Everamovi! Byla to dlouhá cesta, kterou jsem neměla problém zdolávat vysokým tempem, protože Brett je dobrý vypravěč s darem uplést z hovna bič. Ale poslední díl mě nutil ke spěchu nikoliv dějovými zvraty či zájmem o hojnost postav; poháněla mě vidina osvobození, až mé oči prolétnou závěrečnou stránkou.
Už toho bylo prostě moc: nadbytek těhotných ženských, kojenců a batolat, příliš mnoho jmen a lidí se superschopnostmi. Z neustále se opakujících frází o potřebě hledat střed, ohnout se ve větru jako palma, případně o tom, že něčí čest či sláva nezná hranic, jsem měla nutkání třískat čelem do momentálně nejbližší tvrdé plochy. A rozhodně by neuškodilo ubrat řečí o krasijských ženách, zasouvajících kopí do pochvy, zatímco jejich severské protějšky věčně šplhají na peň. Vůbec se pan spisovatel podezřele často zaobírá penisy a současně se k dotyčným orgánům (a jejich poddaným nositelům) chová velmi surově, zvrhle, prostě FUJ!… Hasik je jeden z nejodpudivějších charakterů, s jakými jsem se v literatuře setkala, kam se hrabou jadrnci.
„Jádro“ mělo své silné momenty, na rozsah této knihy jich bylo bohužel málo a celý román na mě působil roztříštěným, nevyrovnaným dojmem. Zřejmě nejsem jediná, kdo chtěl mít tenhle cyklus z krku, zacyklený pan spisovatel se zdánlivě trápil daleko hůř – přesto si připravil pulce a rybníček pro pokračování. Prodávila jsem se kýčovitým epilogem a opravdu nevím, jestli budu mít někdy v budoucnu chuť se do démonského světa vrátit. Zklamání? Vlastně ne, napůl jsem očekávala, že tento nejobjemnější díl bude zároveň nejslabší, což se holt potvrdilo. Nakreslím pro „Jádro“ tři hvězdné chrany.