Karin Tidbeck
Sobí hora
Kategorie: fantasy - sci-fi - povídková sbírka
originální název: Jagannath
originál vyšel: 2012
vydání: Kniha Zlín (web) 2018
odkazy: 4x [recenze], 1x [ukázka]
- Komentáře:
-
trudoš | **** 24.08.2018 21:57
Nádherná ukázka nonsensové tvorby, přestože literární kritici by se mnou v tomto označení asi úplně nesouhlasili. Jenže chce to hodně otevřenou mysl, aby člověk pobral fantazii Karin Tidbeckové, když třeba hned v prvním příběhu porodí hrdinka dítě parnímu stroji. Styl vyprávění je přitom neuvěřitelně kouzelný, hravý a lehce líznutý hororem. Zároveň obdivuji krátký rozsah veškerých prací, přičemž ta nejdelší má bratru dvacet stran, ostatní stěží pět až deset. Významově jde o texty těžko uchopitelné, často jsem i měl problém zpětně zrekapitulovat, o čem že to povídka vlastně byla. Ale obsahově je to plné těch nejniternějších emocí, jež si člověk často ani nepřipouští a které se při čtení nějakým způsobem dostanou na povrch. Tedy alespoň v mém případě tomu tak bylo.
Výsledek mi proto hodně připomněl tvorbu australského výtvarníka Shauna Tana, až bych skoro řekl, že je nepřiznaným jednovaječným dvojčetem. Švédsko je však přeci jen trochu z ruky, takže to zůstane jen u mé soukromé teorie.idle | **** 01.04.2019 10:46Krátká sbírka krátkých povídek plných podivností a ujetých nápadů. Některé mi přišly trochu bezpointově utnuté, jiné se uzavřely pěkně, bavily mě v zásadě všechny.
quinnet | ****1/2 19.10.2021 11:50Keby som mal ambíciu písať poviedky a potreboval nejaký vzor, asi by som siahol po tejto knihe. Úsporný štýl obdivujem. V celej knihe sa nenachádza žiadna slovná vata, opis je strohý ale obsahuje všetko čo je potrebné. A dokonca sa darí vytvoriť aj atmosféru, ktorú autorka často čerpá zo severského prostredia, kde slnko v lete nezapadá, hory a lesy pôsobia tajomne a ľudia majú svoje tajomstvá. Väčšina poviedok sa odohráva na vidieku, ktorý je ako stvorený pre literárne prostredie, kde za realitou presvitajú kontúry dávnych mýtov a legiend. Nie vždy sa dočkáme vysvetlenia čo, kde, prečo / najmä v poviedkach, ktoré nie sú zakotvené v reálnom prostredí/ ale v tomto prípade to až tak nevadí. Karin Tidbecková mieri skôr na emociálnu časť čitateľovho vedomia. A darí sa jej to skoro na 100 percent.
