LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Michael John Moorcock

Elrik z Melniboné

série: Elrik
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy

originální název: Elric of Melniboné
jiný (obecně známý) název: The Dreaming City
originál vyšel: 1972

vydání: Deus (web) 1998

Komentáře:

papuja  | *** 05.06.2008 22:09

Ze začátku mě to hodně bavilo, ale pak se nadšení nějak vytratilo. Dočetl jsem a asi hned tak po druhé nepřečtu.

malarkey  | ***1/2 09.07.2008 19:45

Fantasy příběh jak má být. Tenkrát jsem na tuto knihu narazil náhodou v knihovně cestovky v Chorvatsku a musím přiznat, že mě ze začátku pohltila natolik, že jsem zapomněl jít do vody a jen cítil, co to nakonec napáchalo na mých zádech. Každopádně si za tu dobu nedokážu vzpomenout na nic co by mě uchvátilo natolik, že bych si to nadále měl pamatovat. Maximálně fakt, že to bylo jedno z prvních fantasy co jsem kdy vůbec četl přitom s drakem, na kterého často rád vzpomínám. 7/10

Gaarq  | *** 17.08.2013 14:23

elrik z melniboné mě zaujal svou úchylností. elrik je typický anti-hrdina, ale ve fantasy to tehdy asi byla celkem novinka. moorcock možná fantasy trošku parodoval, protože spousta jeho fantastických propriet a příběhů je na hranici směšnosti, ale sakra, něco na to elrikovi je – trošku něco jako temný sen každého dítěte, které bylo v tělocviku zesměšňováno, šikanováno spolužáky, leč přesto strčilo všechny ostatní v lecčem do kapsy (třeba ve fyzice nebo chemii ;) kteréžto dítě si uvědomovalo, že i každý úspěch je dvojsečný a tvrdě se za něj platí. popravdě, elrika jsem si zamiloval, jeho svět; moorcockovo psaní už podstatně méně.

WugWugs  | **** 13.02.2018 22:10

Recenzia k Elrikovi z Melniboné (české vydanie obsahuje aj príbehovo druhý diel, chronologicky ôsmy ´Pevnosť perly´). V skratke – Michael Moorcock je ukážkovou a dobrou alternatívou k post-tolkienovskej fantasy a jeho epigónom. Prečo?

Moorcock dáva fantasy žánru vlastnosti, ktoré si s ním zriedka spájame – dôvtip a brilantné dialógy. Stojí tak v priamom protiklade k až akademicky suchej vážnosti Tolkiena a spol. Popri tom vynachádza mytológiu pre naše časy a proti všetkým očakávaniam dáva prehovoriť napríklad ideám demokracie a filozofie. Celkovo ide proti očakávaniam, ktoré sa vo fantasy zakorenili po tom, ako ju na dlho -celkom nezámerne- ovládol Tolkien. Vyčítať Moorcockovi jednoduchosť, „drevenosť“, primitívnosť, absenciu elfov a trpaslíkov – je hrubé nepochopenie jeho miesta v literatúre. Moorcock je asi tak „inšpirovaný“ psychedéliou 60. rokov ako sú ňou inšpirované staré grécke mýty. Čuduj sa svete, fantasy žáner nevznikol s Tolkienom, tak ako hororový žáner nevznikol s Drakulom. Mytologická je hádam tá najstaršia zachovaná sústavná literatúra. Práve Tolkien sa svojím lingvisticko-fantastickým cvičením pokúšal o konštrukciu moderného mýtu. Dosiahol výšiny imaginácie, na úkor príbehovosti a živosti, a hlavne straty nadhľadu – fantasy po ňom sa sama berie príliš vážne (pozor, nezamieňať si s filmovým spracovaním, ktoré je celkom inde a Tolkien sám by ho zavrhol ako hrubé sprznenie). Inými slovami – je nudný, čo nie je výčitka, keďže nikdy neašpiroval na to písať zábavnú literatúru. Moorcock je svojou živosťou a vtipom bližšie k pôvodným legendám, mýtom a rozprávkam, v ktorých bohovia a hrdinovia konajú príliš ľudsky, dostávajú sa do rozporov, a nie sú vždy čierno-bielo dobrí, alebo zlí. Elrik 1 je zábavná fantasy, napohľad možno jednoduchá, ale s nezameniteľnými kvalitami. Napríklad, koľkí si všimnú zaujímavosť, že melnibončania sú vlastne historicky tí zlí, spriahnutí s démonmi a nenávisť ostatných národov k nim je na mieste – a Elrik ako ich vládca je vlastne sokraticky dôvtipný rebelant-dobrák, ktorý sa neštíti proti zlosynom použiť svoj intelekt?:)

louza  | nehodnoceno 26.04.2023 10:55

V Elrikově případě je jedna velká potíž. Jeho příběhy totiž nevznikly chronologicky ale na přeskáčku, což se spousta výborů z díla snažilo více či méně úspěšně vyřešit. Vydavateství Deus to asi myslelo upřímně a chtělo zachovat formální vnitřní logiku díla. Problém knihy ovšem je, že pojí dva diametrálně odlišné texty oddělené dvěma dakádami. V první části Elrik z Melniboné ze začátku 70. let jsou čtenáři uvedeni do světa svébytného albína. Autor tu používá svoji strohou vyřídilku známou třeba z trilogie mečů. Hrdinu i jeho pozadí spíše načrtá než vykresluje. A přesto, že většina knihy stojí na úsečných dialozích, všechno krásně funguje a čte se to jedna báseň. Děj švihá, nikde žádné prodlevy, jen plejáda opravdu pěkných nápadů. Ty sice najdete i v následujícím příbehu Pevnost černé perly. Ale těch canců…! Autor se za dvacet let propracoval naprosto neuvěřitelně nudnému popisnému fantasy na hony vzdálenému svěží formě z počátku sedmdesátek. Druhá část zabírá 60% knihy, ale četl jsem jí tak pětkrát déle než úvodní příběh a několikrát jsem vážně uvažoval, že to vzdám. Uff. Tohle fakt nejde hodnotit jako celek. První kniha 90%, druhá 40%.