Ray Bradbury
O půlnoci tancoval drak
Kategorie: sci-fi - povídková sbírka
originální název: One More for the Road
originál vyšel: 2002
odkazy: 2x [recenze]
- Komentáře:
-
jasonix | *** 03.12.2022 14:28
V kontextu tvorby R.B. jde o pozdní směsku průměrných textů, kde jen občas něco vyčnívá směrem nahoru, občas i dolů. Drtivě převažuje beletrie nefantastická. Z 25 krátkých povídek jsou jen dvě časovky, jedna se odehrává ve vesmíru, ve dvou či třech je jakési magicko-realistické fantaskno. Ve všech jde ale vlastně o něco úplně jiného a SF rekvizity zůstávají jen rekvizitami. Tedy nic pro ortodoxní scifisty. Na sklonku života se Bradbury ještě častěji než dříve zamýšlí nad vztahy: mezi rodiči a dětmi, bývalými kamarády, partnery, milenci. Svou charakteristickou melancholii akcentuje až k melodramatičnosti; při všem tom sladkobolném soucítění ale zůstává autentický. Zručně komponuje vyhrocené situace – tu s výraznějšími, tu spíš s otevřenými pointami vyžadujícími domýšlení. Četl se mi příjemně, přesto mám smíšené pocity. Je to trochu jiný Brabdury, než ten, co psal Temný karneval či Marťanskou kroniku. Pro mě byl vždy nedostižný kombinací slušného beletristického stylu s poezií a (především!) fantastikou či hororem. Tady mi většinou něco z těchto pilířů chybí a jeho poloha je spíš někde mezi Rothem, Updikem a Kunderou. Nejvíc mi starého dobrého Raye připomínala strašidelná Bestie a absurdní Laurel a Hardy. Líbila se mi taky poetická balada Diane de Foret nebo nad časem se zamýšlející Podzimní odpoledne. Dojaly mě In memoriam a Devatenáctá jamka. Ještě bych rád zmínil doslov nazvaný METAFORY, SNÍDANĚ MISTRŮ, kde stárnoucí autor nechává nahlédnout pod pokličku svých inspirací: lásku k filmům – Laurelovi a Hardymu, Fantomovi, Ztracenému světu apod. Naznačuje vztah k otci, dcerám. Pomáhá ucelit obraz velmi lidského autora. Mého z nejoblíbenějších. Hodnocení jsem mohl dát vyšší, ale musím být přísný. Když on ostatní tvorbou nastavil laťku tak vysoko! :-)
