LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Robert Fabian

Valkýry

Tento svazek obsahuje díla vydaná samostatně: Den skoro jako každý jiný, Černé slunce

Kategorie: sci-fi - akční - postkatastrofická - omnibus

vydání: Straky na vrbě (web) 2018

odkazy: 1x [recenze]

Komentáře:

Fox  | **** 28.10.2018 16:57

Dvě novely, jedna kratší, druhá delší. Obě novely nemají nijak originální zápletky, v prvním příběhu jde o klasickou revenge akci a v druhém příběhu......jde vlastně o to samé :-) Charaktery v obou příbězích, ať už hlavní, či vedlejší, jsou hodně šablonovité, jejich jednání předvídatelné a pokud máte načtenou podobnou literaturu, víte už dopředu co vás bude asi tak v další scéně čekat. Scenáristické „wow“ efekty zde taky nečekejte. Tak jak do toho Robert Fabian uhodí na začátku, tak také příběh pokračuje. A že na to pan spisovatel dupe hodně zostra a neustále. Vlastně jde o adrenalinovou akční jízdu od začátku až do konce. Dobře, někde se trochu zpomalí, ale jen na tak dlouho aby se stihl hlavní hrdina, potažmo spisovatel, nadechnout a hned se pokračuje zběsile dále. Fabian se zde představuje ve skvělé formě, skvěle se čte, ví kdy dupnout na plyn, kdy ubrat, občas i mě ( skalního fanouška ) překvapí, kam až ve svých eskapádách dokáže s hlavním hrdinou zajít a co mu dovolí udělat ( ano mám namysli tu starou paní od vedle s tím roztomilým pejsánkem :-)

Jako fanoušek spisovatele jsem s knihou spokojen, ale nemohu se ubránit určitému druhu zklamání. Dle anotace jsem čekal něco originálnějšího, temnějšího...­..možná tajemnějšího.

eviljack  | ****1/2 26.11.2018 08:25

Den skoro jako každý jiný se odehrává v zajímavém světě, dokázal bych si představit i nějaký román z mezidobí. Odsýpá to slušně, hrdina se s tím moc nemaže, ostatně ani nemá proč. Něco mi tam ale přece jenom chybělo, takže za 85%.

Černé slunce – to je šílená jízda ještě šílenějšího maniaka, nebudete věřit, čeho všeho je v honbě za svým cílem schopen (babku vem čert, to, co přijde potom, je totální zhovadilost). Skoro bych řekl, že se Fabianovi podařilo redefinovat pojem antihrdina :). I za to, že jsem měl chvílemi chuť toho magora odpravit sám, prostě musím dát 100%.

trudoš  | **** 16.09.2019 16:31

Dva akční příběhy formou rozdílné, ale žánrově podobné. Oboje depresivní až na půdu a v některých momentech až monotematicky násilné, což tak úplně nekoresponduje s předchozí autorovou tvorbou. Hlavně v tom smyslu, že tentokrát si Robert Fabian nebere servítky a po vzoru Františka Kotlety prolévá krev v hektolitrech. Jenže mu schází jakýkoliv náznak nadsázky, neberu-li v potaz těch několik cynických poznámek.
Den skoro jako každý jiný je jednoduchá střílečka v postapokalyp­tickém světě, Černé slunce zas povedená řezničina v duchu komiksového Sin City. Kvalitativně u mě zvítězila druhá novela, ovšem svoje mouchy mají obě. Hlavně mi vadily ty momenty, kdy už šlo vyprávění maličko přes čáru, jen aby ukázalo, kam až je ochotno zajít – přitom to nemělo žádný vliv na zápletku; ať už mluvíme o zbytečném vraždění nebo bezděčném znásilňování. K čemuž je potřeba připočíst množství hospodsko-chlapáckých poznámek o světové politice či migrační krizi, které klidně mohly zůstat ve spisovatelově mys­li.

cvok  | ***** 18.01.2020 14:28

První povídka nic moc zato ta druhá je ujeta že kdybych mohl dám deset hvězd z pěti konečně se Fabian po té slátanině Dies Irae probral a napsal něco lepšího :-) teď by mohl napsat preqvel o jednotce černého slunce ideálně ve stylu Mariňáku :-)

Sirius  | *** 08.11.2020 18:04

Valkýry – po delší době jsem zkusil zase Fabiána a moje dojmy jsou rozpačitý. Text Den jako každý jiný (stejně jako Černý slunce) stojí na motivu pomsty – ale z mýho pohledu tu nefunguje absolutně nic. Ať už motiv chlapa, co hledá vrahy ženský, se kterou měl občasný pletky, ani prostředí, postavy a ani příběh. Svým způsobem to pro mě bylo vlastně velmi nudné. Je tu jeden anonymní hrdina, spousta zbraní a spousta nudy. Ale Černé slunce je opačná strana mince a je o dost lepší. Ani v tomhle příběhu se nezpronevěřil vojenskýmu prostředí, popisu zbraní, rychlý akci a blízký budoucnosti. Černý slunce je svojí akčností a noirovou poetikou a detektivní zápletkou někde mezi knížkama Františka Kotlety, Mariňákama, Hvězdou a Blade Runnerem. A tady tu akčnost teda dotáhl do vrcholu – je to vlastně mix všeho zmíněnýho + Punishera. Jo, jsou to akční jatka a obrovský řešeto. A přitom to celý začíná úplně obyčejně. Jedna troska závislá na drogách balancuje nad propastí bytí a nebytí. Dokud mu v metru nepodá pomocnou ruku tajemná kráska. Který se pak něco stane. Nebo nestane. Kdoví. Každopádně v našem hrdinovi to odstartuje starý reflexy pohřbený pod závažím závislosti, který se hodně rychle zbaví. A pak to vypukne. Napřed detektivní jízda ve městě plnýho smogu a deště a pak obrovská akce, za kterou by se nemusel stydět kvalitní akční film. Jediný s čím jsem měl trochu problém, bylo autorovo vidění světa, který navazuje na některý události současnosti a dotahuje je do extrémů. Jasně tvůrci jako třeba John Millius ukazovali taky svůj názor v dílech najevo, ale tenhle příběh je místy jako názorová salva voliče SPD (těžko říct, jak je na tom autor s politikou) Nemluvě o tvrďáckých řečech a připomínkách hlavního hrdiny, kterej na to ze svý situace neměl prakticky nárok. Kdyby celá knížka stála na týhle novele a byla osekaná o bolestivou politickou rétorikou, bylo by to dokonalý. Takhle je to jenom fajn čtivo s akčním nábojem. Škoda. Fabián umí rozhodně líp.