kniha » Orákulum
chce si přečíst 1 | má v knihovně 24
hodnotilo: 15
74%
Koupit knihu:
Minotaur
Orákulum

Mike Resnick

Orákulum

série: Orákulum
díl v sérii: 2

Kategorie: sci-fi

originální název: Oracle
originál vyšel: 10/1992

vydání: Brokilon (web) 1999

odkazy: 1x [recenze]



Komentáře:
shpina  | **** 23.04.2007 08:42

Druhý díl si co do čtivosti s prvním rozhodně nazadá. Řekl bych, že postavy jsou ještě zajímavější (obzvlášť Indián je fakt „cool“ :)), dialogy pádnější a děj lépe logicky vystavěn. V čem má jednička navrch je lepší psychologie hlavní postavy – Penelopa se pomaličku z křehké dívenky stává přírodní silou. Ve dvojce už je její vývoj zastaven a tak jsme svědky „jen“ pokusu o likvidaci nejnebezpečnějšího tvora ve vesmíru.

honajz  | ** 13.10.2011 13:58

Skutečně o hodně slabší než první díl. Stále je to čtivé, ale nudných a dokonce opakujících se pasáží je docela hodně, zmizela i určitá nejednoznačnost a řekněme psychologie první knihy, zvraty nejsou v podstatě ani nijak překvapivé. Dokonce tajemný šéf 32 se chová jako pako, a ne nejlepší agent Demokracie. A taky tak nějak nevěřím, že by budoucnost ve vesmíru ovlivnilo, jak a kam si kdo stoupne v uzavřené cele.

Madam Brbla  | *** 02.06.2017 15:40

Přestože jsem „Orákulum“ četla v době vydání, po 18-ti letech ve mně nezůstala žádná vzpomínka a v uplynulém týdnu pro mě četba byla jako poprvé. Snad jen s vlažnějšími dojmy.
Resnick zůstal věrný svému stylu, kterému dominuje množství dialogů – důvod, proč se autorovy knihy louskají snadno a rychle. Popisnějším se stal ohledně prostředí i akčních pasáží, ovšem jako už tolikrát předtím selhává po stránce budoucích technologií. Příběh je zasazen do velmi vzdálené budoucnosti, mezihvězdné cestování je záležitostí hodin až dnů, ale lidé například nemají k dispozici oblek, co by je ochránil před pouštními teplotami. Musí spoléhat na své obyčejné oči a ve tmě si svítit, ani profesionální zabijáci nemají implantáty nebo brýle s různými režimy vidění. Komunikace s počítačem připomíná špatný vtip (podobně si ji mohli SF spisovatelé představovat už v 50. letech) a takto by se dalo ještě chvíli pokračovat, Resnick zkrátka postrádá byť špetku technického vizionářství. U některých jeho románů to nevadí, jejich síla je ve schopnosti přimět člověka přemýšlet na určené téma.
Nicméně „Orákulum“ je spíše akční vycpávka, klade stejnou otázku jako první díl, akorát s nižší intenzitou: lze využít člověka s neskutečnou mocí, nebo je lepší předejít problémům a raději zkusit dotyčného zlikvidovat? Hlavní (anti)hrdinové v tomto smyslu dumají a planě teoretizují o rozsahu schopností Orákula od začátku do konce knihy, kdy se konečně objeví i Ona, někdejší pronásledované dítě, nyní dospělá Penelopa Baileyová. Stále mi absolutně nesedí způsob, jakým manipuluje s událostmi, to už není o efektu motýlích křídel, nýbrž zcela z říše kouzel.
Jako oddechovka to ušlo, přesto jsem od Resnicka čekala větší hloubku, tak budu v hodnocení malinko přísnější. 64%



WebArchiv - archiv českého webu