LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Pavel Renčín

Klub vrahů

Kategorie: horor - detektivní

vydání: Argo (web) 2018

odkazy: 1x [info], 4x [recenze]

Komentáře:

Sirius  | ***** 05.01.2019 20:27

o volným odpoledni jsem asi tak minutu přemýšlel, jestli mám číst Kouzelnou skříňku pro Gwendy anebo Klub vrahů. Nakonec jsem si vybral Klub vrahů, protože od poslední knížky od Pavla Renčína uplynulo už hodně vody a já byl zvědavý, s čím přišel tentokrát. Měl jsem trochu obavy, protože Vězněná je ve mě nějak zakořeněná pořád a název knížky nesliboval absolutně nic příjemnýho… jenže… jenže… název tak trochu kecá ;) Pavel Renčín má totiž jednu úžasnou vlastnost – umí překvapit. A to hodně. Jasně, pořád je tu velká dávka melancholie a z každý stránky je vidět jeho obrovská láska k Praze (to jak se doslova mazlí s každou větou, aby ji popsal je něco úžasnýho). Taky je tu pár brutálních scén, finále je nervy drásající ale jinak je to příběh s velkým srdcem, kterej je tak strašně netypickej… a navíc vyznává lásku knihám. Vsuvky z Malýho prince během epilogu to tak moc umocňujou… příběh Adama a Diany se vám dostane pod kůži… tuhle knížku prostě není úplně snadný škatulkovat. Musí se číst. Díky za ni.

cojone  | ***** 05.01.2020 23:34

Druhá mnou prečtená kniha od Pavla Renčína a znovu zásah do černého (srdce). To mazlení se slovy je prostě neuvěřitelné.

Clarice  | ***** 21.06.2020 22:37

Tak jo, jsem z toho celá neklidná. Příběh je skvěle vystavěný, napsaný a naservírovaný jako kulinářské hody Hannibala Lectera.

Klučina Adam přes telefon prodává různé věci a služby, které nikdo z nás nepotřebuje. Tyhle lidi z duše nenávidím, na druhou stranu je příšerně lituju. Málem jsem v podobné firmě také skončila, brrr. A zkrátka vede takový obyčejný život do chvíle, než v metru potká Dianu. A pak se stanou další věci a on spadne do fičáku bezedného… začne jízda. Zkrátka Adam má nějaké trable, sestru s rodinou, která má rodinné trable, jednoho prima kámoše a tajemství. Ke konci vám všechno dojde, možná trochu dřív, ale stejně do té doby nevíte :), tápete a říkáte si: „Cože, to si jako dělá prdel?“ A nevíte, jestli Adam, nebo autor.

Mám raději knihy než lidi a piju sypané čaje. Jako Adam. Žiju v malém bytě plném knížek. Jako Adam. Nemám ráda pavouky a… no, nikdy jsem se neporvala, ale jednou jsem na jednoho blbce vzala židli. Drželi mě dva, abych ji nepoužila. Dobře, to se nepočítá. Hrdina se rve celkem hodně, jenomže já jsem přeci děvče, žejo. Nemám ráda Vánoce a to, co udělal Adam šéfovi, bych udělala s takovou chutí. A bacha jako, s podobnými lidmi. Ne, vlastně dočista se stejnými lidmi, jako byl Adam, dělám v práci. Fakt tam jsou. A oni… zkrátka dělají úplně to samé, co Adam. Na první pohled je to vtipné, ale normální člověk pozná, že vlastně ani tak moc ne. Ráda bych pokračovala, ale to bych prozradila moc z příběhu, v němž bylo mnoho paralel… Myslím, že každý si svoje najde.

Kdyby existoval takový spolek, zadala bych mu práci na dva, tři měsíce dopředu. Mám pokračovat :)? Raději si to přečtěte. K tomu jedinému vás můžu nabádat.

Zkrátka Adam je takový obyčejný kluk a vy nemáte ani tucha, kolik podobných potkáváte ve městě, na poště, v obchodě, v knihovně… všude možně.