LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Dan Simmons

Zimní přízrak

série: Elm Haven
díl v sérii: 2

Kategorie: horor - fantasy

originální název: A Winter Haunting
originál vyšel: 2002

vydání: Fobos (web) 2019

odkazy: 1x [recenze]

Komentáře:

jirikk  | ****1/2 16.10.2019 22:11

Simmonsův návrat do Elm Havenu po nějakých 40 letech (románového času, ve skutečnosti to bylo o dost méně). Dale Stewart, spisovatel a profesor s osobním životem v troskách, se vrací na starou farmu Duana McBridea. Simmons naštěstí nepostupuje podle tradičního schématu většiny pokračování a nenechá svého hrdinu svolávat starou partu, jelikož poražené zlo se opět vrátilo. Místo toho servíruje klasický duchařský příběh strašidelného domu, Dale o samotě čelí nejrůznějším přízrakům. Jak je pro špičková díla tohoto subžánru typické, představuje Dale pořádně nespolehlivého vypravěče a odlišit realitu od přeludů je těžké až nemožné, právě kolem Daleova duševního zdraví se točí prakticky celá, vcelku komorní zápletka. Ve výsledku jde o velmi volné pokračování Temného léta, které s prvním dílem propojuje pouze pár odkazů (Dale si konečně na události onoho léta pamatuje jen matně a přestože se své vzpomínky snaží vzkřísit pokusem napsat o této době román, není příliš úspěšný). Žánrově zcela jiná kniha než předchůdce, velice povedená.

trudoš  | **** 08.07.2020 09:26

Zatímco Temné léto bylo podobné tvorbě Stephena Kinga, v Zimním přízraku ve mě nostalgicky rezonovala díla mistrů jako Henry James nebo Ambrose Bierce. Ostatně i stavbou jsou oba romány velmi rozdílné – zatímco v Létu jde autor po čtenářově pudovém strachu, v Zimě mu jde spíš o jeho rozum. Přičemž smyslem příběhu není ani tak děsit, jako se především vyzpovídat. A tohle Dan Simmons prostě umí.
Pravdou je, že životní odysea dospělého Dalea Stewarta hrůzou příliš neoplývá. Obehrané motivy jen občas vyvolají mrazení v zádech a to spíše z důvodu leknutí, než plíživého děsu. Jakmile však dojde na závěrečná odhalení, člověk začne trochu chápat, že tohle nemá být pokračování Temného léta, ale zcela samostatný román, který si pouze vypůjčil postavy a prostředí. Neříkám, že to není chvílemi trochu moc upovídané, hlavně milenecké flashbacky mě poměrně nudily, ale ve finále do sebe všechny odbočky, neobvyklosti i rozpory hezky zapadnou a já se přiznám, že jsem vyprávění opouštěl jen velmi nerad.

Dilvermoon  | ****1/2 17.08.2020 13:51

Sice pokračování Temného léta, ale dost volné a především přes propast několika desítek let. A zatímco Temné léto je pro mě celkem přímočarý román podle povědomého schématu, navíc s koncem, který jsem tak nějak čekal, v Zimním přízraku je to jinak a z jiného soudku. Dale Stewart se v dospělosti vrací na farmu, kde kdysi žil jeden z jeho kamarádů z dětství. Od začátku je jasné, že něco je hodně špatně. Stíny minulosti se vynořují a mísí se současností a o předvídatelnosti nemůže být ani řeči. K tomu přispívá i další vypravěčská linie s Clare, která to celé dále potenciálně komplikuje. A nebyl by to Simmons, kdyby do děje nezasunul několik velmi originálních pasáží, které z hlavy jen tak nedostanu.

Strýček Biolit  | **** 24.11.2022 23:47

I když Zimní přízrak navazuje na Temné léto jen velice (velice) volně, docela lituji, že jsem knihy nečetl v nějakém přijatelném časovém odstupu. Po těch letech si z Temného léta nepamatuji skoro nic, a jsem si takřka jist, že Přízrak bych si užil víc, nemít tak děravou paměť. Nikoli snad kvůli příběhu – kvůli němu skutečně není třeba Temné léto znát…spíše kvůli drobnostem, atmosféře a proměně reálií. Jak už napsali předešlí hodnotitelé: Zimní přízrak je komorní duchařina – moc postav zde není, děj sám o sobě je jednoduchý, čtenář však netuší, co je pravda a co jen blouznění. Autor to zvládl moc hezky a jsou momenty, kdy si vás – aspoň na pár stran – povodí. Simmons psát umí, kniha je hodně čtivá. Abych se přiznal, po přečtení mám pocit, jako bych četl „jen“ delší povídku, nikoli román o cca 330 stranách. A přesto jsem neměl pocit, že bych někde na stránkách knihy četl jen a pouze vatu. Překlad je v pohodě, v textu jen pár chyb/přehlédnutí (jde ovšem za redaktorem, nikoli za překladatelem); jediné, co moc nechápu, je obálka, respektive hora tyčící se za stavením. Má-li být na obálce stará farma…inu…tam hory nejsou. Pokud jde o srub, v němž hlavní hrdina občas přebývá – tak ten hraje v ději jen minoritní úlohu a na obálce by asi být neměl.