Hanna Jameson
Jsme poslední
Kategorie: sci-fi - postkatastrofická
originální název: The Last
originál vyšel: 2019
odkazy: 1x [info]
- Komentáře:
-
jirikk | **1/2 15.07.2020 15:53
Kniha od Hanny Jameson mě lákala svým tématem, detektivní vyšetřování kombinované se světem jaderné války se zdálo být nadějnou volbou. Odrazovala však mě neznámá autorka, nebyl jsem si jistý kvalitou jejího psaní. Nakonec jsem o knihu zakopl v nějaké slevě a pořídil si ji – bohužel se obavy spíš potvrdily. Prostředí odříznutého hotelu a jeho obyvatel je sice zajímavé, ale to je tak vše. Celá zápletka hodně kulhá, jednotlivé postavy jsou tak nevýrazně popsané, až někdy splývají a člověk se marně hledá motivaci jejich často zvláštního jednání, což je u takového románu, který by právě na postavách měl stát, dost napováženou. Jako detektivka kniha už vůbec neobstojí, i když mám podezření, že ambice tohoto rázu Jameson během psaní ztratila a tajemná vražda mladého děvčátka jen nevýrazně rámuje celý příběh, aby přinesla křečovité zakončení. Hlavní hrdina Jon je navíc dost neslaný a nemastný, ani on přílišné sympatie nevyvolává. Kniha ve mně zkrátka nedovedla vzbudit nějaké hlubší emoce, na druhou stranu jsem ji přečetl poměrně rychle a v rámci možností nakonec snad i bez utrpení. Tematicky nejspíš srovnatelná série příběhů o Posledním policajtovi (Winters) ovšem stojí o několik pater výše, toto bylo dost slabé kakao…
trudoš | *1/2 10.09.2022 18:49„Ani jsem si neuvědomil, jak neužitečný všichni budeme po konci světa, dokud jsem nezkusil rozdělat oheň bez zapalovače.“
Britská spisovatelka Hanna Jamesonová přichází hned s několika atraktivními motivy, kloubícími v sobě špetky detektivního, psychologického a postkatastrofického dramatu. Ovšem namísto očekávané katarze bloumá od čerta k ďáblu a celých tři sta osmdesát stran není schopná šlápnout na plyn. Ačkoli čtenáři nemaže med kolem pusy a snaží se postavy vykreslit v tom nejrealističtějším světle, příliš se jí nedaří zaujmout čímkoliv dalším. Z hrdiny se vyklube nerozhodný a neschopný mamlas, přičemž většina dialogů připomíná klábosení středoškolských záškoláků při polední pauze na cigárko. Její vize konce světa tak působí dojmem nedobrovolného tripu s partou lidí z různých koutů zeměkoule, co mají vlastní šrámy na duši a chtějí si o nich povídat. O zápletce se však moc mluvit nedá, nepočítám-li pátrání po vrahovi malé holčičky, jež však končí u spřádání konspiračních teorií.
