Muž, kterému straka ukradla jméno, tváře mizející v mlze, tajemné tělo za koupelnovou zdí a porouchaný automat na kávu jako příčina námořní katastrofy – ale též neschopnost sdělit svým nejbližším vlastní pocity, dětské křivdy zažrané pod kůží, rozchody visící jako těžký mrak nad letními dny, strach z otevřených dveří a šmátrání po autenticitě protékající mezi prsty. Bukové listí, zvířecí hřbitůvky a hvězdy na konci světa.
Prozaický debut Vratislava Kadlece nabízí sedmnáct povídek, v nichž jako by se potkával Karel Michal a jeho Bubáci pro všední den s texty Jorgeho Luise Borgese. Jednotlivé povídky ohmatávají různé podoby hranic, nejasné prahy v nás i kolem nás a životní mezníky, po jejichž překročení není návratu. Postavy povídek se často ocitají v neveselých situacích, vyprávění však nechybí humor a za slovy tu a tam cítíme poťouchlý úsměšek vypravěče. Humor vyvstává ve chvílích, kdy si uvědomujeme chybu, která nebolí. I práh bolestivosti je ovšem velmi nejasné a proměnlivé povahy.
Obsah: [1] Přece ji nebudete jíst, když byla taková. [2] O zlatohlávkovi co špatně spal. [3] Setkání po letech. [4] Šprýmař. [5] Rubikon a hovězí. [6] Liborovo autentické sobotní odpoledne. [7] Zkáza parníku Marion, a co jí předcházelo. [8] Vedlejší příznaky. [9] Květina. [10] Želva. [11] Moravský nokturno. [12] Smrt na Délu. [13] Připečený. [14] Nos. [15] Hranice lesa. [16] Takové ticho. [17] Rosný bod.
Jiné ocenění :
2020 – Magnesia Litera – DILIA Litera pro objev roku – vítěz
