kniha » Radujme se
chce si přečíst 2 | chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 6
hodnotilo: 9
70%
Radujme se

Steven Erikson

Radujme se

série: První kontakt
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi

originální název: Rejoice
originál vyšel: 2018

vydání: Talpress (web) 2020


Přispívat do diskuze mohou jen registrovaní uživatelé


1

 [11] Ondrej_S 15.09.2023 08:03  

Nemůžu si pomoct, ale tohle je prostě a jednoduše výborné dílo, kde autor promítá svou oblibu ke Star Treku a Ianu Banksovi. Ale samozřejmě by to nebyl Erikson, aby nám to servíroval jednoduše a bez přemýšlení.

 [10] Strýček Biolit 08.03.2020 16:04  

@PMarek[9]: Ono to není ani tak o jediném názoru, jako spíše o tom, že knihu měsíc po vydání nenajdeš v regálu. Je to prachsprostý obchod (nebavíme se o kvalitě knihy). Kamenné prodejny nejsou nafukovací, jejich účelem je vydělat majiteli, takže pokud se kniha moc neprodává, zcela chápu, že je nahrazena něčím, co se prodá (byť to bude kuchařka Ládi Hrušky). Je možné, že to je jen a pouze lokální jev. Samozřejmě předpokládejme, že jsou uvedené informace pravdivé – pokud ne, debata ztrácí smysl.

 [9] PMarek 08.03.2020 09:11  

Tak já knihu doporučit rozhodne mohu a chci. Je mi smutno, když jediný názor dole vede k úvaze čekat, jestli se kniha neobjeví časem v LK… Já být vydavatel a tohle číst, asi bych přemýšlel, jestli má cenu se snažit nebo jít třeba spekulovat na burzu, protože to nebude tak kulervoucí, jako nabízet čtenáři v dobré víře, že to ocení, novou knížku. V příspěvku níže je uvedeno, že by musel být čtenář těžkým odpůrcem Trumpa a asi i komunista, aby to mohl číst bez znechucení. Nejsem ani jedno ani druhé, nicméně stačí se podívat na Trumpa derouciho se na hromadné fotografii státníků do první brázdy, podívat se, jak se při tom tváří, a shledá v knize uvedené úvahy celkem relevantními. Malaz jsem nečetl, neboť preferuji scii-fi, Erikson mě touto knihou velmi potěšil a těším se na další díl. Jen doufám, že se Talpress nenechá ohlasy níže znechutit natolik, že se na nás vybodne. Já bych se tomu až tolik nedivil. Ale mrzelo by mě to. Kniha plná úvah mě velmi zaujala, někdy se s úvahami ztotožňují, někdy méně, někdy vůbec, ale to není měřítko, jestli je kniha dobrá nebo nikoliv. Nutí k zamyšlení, o nás lidech. Takže pro mě dobrá je. Dokonce výborná. Kupte si jí, přečtěte, udělejte si názor. Pak se možná dočkáme pokračování, dá-li Bůh (tedy spíše hlavně čtenář), pak možná i završení příběhu. Příběhu o lidstvu, kterému nastavuje zrcadlo nekompatibilní civilizace.

 [8] Strýček Biolit 28.02.2020 18:36  

@cze.Oi[7]: Neznám. Ale snad to nebude nějaká větší tragedie. Knihu bych si přečetl, nicméně mám nutkání počkat, jestli nebude v LK.

 [7] cze.Oi 23.02.2020 19:11  

@toms[6]: Přeložil to Zdeněk Hofmann. Vyšlo to letos hned nějak zkraje. Zvláštní je, že hned měsíc po vydání, když jsem to přišel koupit, tak jsem to nemohl najít v regále a nemohla to najít ani prodavačka. Nakonec to objevila ve vratkách. Tak nevím. Naskladní knížku a za měsíc ji posílají zpátky? Bylo to zvláštní, ale neptal jsem se.

 [6] toms (editor) 23.02.2020 18:42  

@Strýček Biolit[5]: kmet ještě nejsem, to je můj otec:-) Dechovku neposloucháme ani jeden, to byla vždycky záležitost vesničanů, já poslouchám bigbít a hardrock a táta starou americkou country:-)

 [5] Strýček Biolit 23.02.2020 15:48  

@cze.Oi[1]: Jak je na tom překlad? Je mi podezřelé, že tu nikde není uveden překladatel.

@toms[4]: Už jsem měl napsaný příspěvěk o dědkovské generaci a jisté dechovkářské TV stanici, ale z úcty jsem jej, kmete, smazal. :D

 [4] toms (editor) 23.02.2020 13:12  

@cze.Oi[3]: Děkuji za autokorekci textu, tentokrát jsem to pochopil i já, nechápavý blbec. Asi jsi se urazil, takže se omlouvám, ale dikce příspěvku a určité podivné slovní obraty ve mě vzbudily podezření, zda-li to nesepsal kdosi z postsovětského bloku za účelem provokace. Neznám cikánskou věštkyni Jolandu, moje dědkovská generace nezná ani EZO TV, byť píšeš, že se staly kultovními. Pro mě jsou zase kultovními hlášky Cimrmanů či Šimka s Grossmannem, ale to jen na okraj…

 [3] cze.Oi 23.02.2020 10:48  

@toms[2]: Nemusel bych se ti vůbec ospravedlňovat, protože kvůli pár překlepům, které mi udělala autokorekce na telefonu, se příspěvek rozhodně nestal nesmysluplným a věty dávaly za použití mozku smysl i přes ně. Nicméně jsem byl vychován jako slušný člověk, leč bílým mužem, kterým i sám jsem, takže reagovat budu.

K tomu, jestli jsem Čech, se vyjadřovat nebudu, neb tvůj záměr je jasný.

To, že nerozumíš určitým slovním spojením, obratům nebo větným konstrukcím, nedělá blbce ze mě. Mimochodem „velký špatný“ nebo třeba „hodně budeš někde“ jsou oblíbené větičky, které používala cikánská věštkyně Jolanda na EZO TV, a které se staly již kultovními.

Jelikož „Radujme se“ je kniha již přeložená a vydaná v České republice, je nadmíru jasné, že se věta o překladu vztahuje k větě předchozí, tedy logicky k dílům ze světa Malazu…

Co se týče citací, samozřejmě se jedná o parafráze. Nehodlám hledat přesný přepis vět. Jestli mi nevěřís, je mi to jednak úplně jedno, druhak se můžeš podívat na reakce ze světa a vsadím se, že se objeví více podobných názorů, jako je ten můj. Já knihu kvůli polemice taky nečetl. Nicméně za mě je kniha jasným politickým výkřikem, se kterým nesouhlasím. Můžu říct, že Mein Kampf je supr knížka i přes to, že je plná nenávisti a pokřivených myšlenek? Ne. Stejný problém mám s Radujme se, akorát ta je z druhého názorového břehu.

Pro ty, kdo by mě chtěli lynčovat za srovnání Eriksona s Hitlerem – jedná se o přirovnání a hyperbolu. Původní příspěvek jsem poupravil, tak se snad stal již smysluplným. ;) Dokonce jsem tam měl gramatickou chybu v koncovce přídavného jména. Ach já heretik.

Zkrátka a dobře jsem se po Spratkovi těšil na tenktokráte vážnější scifi, jenže na 450 stránkách knihy se téměř nic nestalo a některé odstavce byly natolik myšlenkově nasycené a obtížné k pochopenní, že jsem ani nedokázal rozšifrovat, co se tím konkrétní osoba snaží říct.

 [2] toms (editor) 23.02.2020 06:20  

@cze.Oi[1]: Přiznávám se, že jsem měl místy problém pochopit, co jsi chtěl říci. Některé věty působí, jako když je cizinec přeložil pomocí translátoru (velký špatný, Trumpu, větvičky-větičky,úřaduje se svým svědomím atd). Pokud jsi Čech, pak Tě poprosím o korekturu nejasných pojmů (např. mužit)… Nepochopil jsem také, proč jsi napsal poslední větu Pokud to u nás vůbec někdy bude přeloženo – vztahuje se to k této knize, nebo k novým dílům série Malaz? Doufám, že citace z knihy nejsou autentické, větu: bojím se jít v noci tmavou uličkou kvůli maskulinní nadřazenosti a agresivitě mužů by snad nevyplodila ani absolventka pětitřídky z Horní Dolní…

Obecně s tím příspěvkem nemám problém, je to nakonec Tvůj názor a já kvůli polemice tu knihu číst nehodlám. :-)

 [1] cze.Oi 23.02.2020 00:15  

Nemůžu psát komentáře, takže hodím příspěvek sem.

„Radujme se“ měla být knihou o prvním kontaktu. Jak jsme u Eriksona zvyklí, rozehrává hned několik dějových linií, díky kterým vidíme zápletku z pohledu různých postav roztroušených po celém světě. Hlavní postavou je potom Samanta, kanadská spisovatelka scifi, kterou si vesmírní návštěvníci zvolí jako svou mluvčí v plánované intervenci vůči Zemi. Problém, který s námi mimozeštané mají, je, že se chováme destruktivně k naší planetě – našemu biomu a tudíž se jejich triumvirát rozhodl plácnout nás přes prsty.

Prvních přibližně sto stran jsem si opravdu užil. Sice vám rychle dojde, že onen zmiňovaný první kontakt asi vlastně vůbec neproběhne, ale to nevadí. Erikson nadhazuje zajímavou myšlenku zákazu násilí a zároveň ji prakticky zpracovává v příběhu. Je zajímavé sledovat různé reakce lidí na to, když si nemohou navzájem ubližovat. Potom ovšem rychle dochází ke zlomu a já si uvědomil, že nečtu scifi o prvním kontaktu, ale Eriksonův osobní politický pamflet, kde se obouvá do všech a všeho, co mu na naší planetě vadí. Problém je, že to dělá zcela očividně a já s jeho názory zásadně nesouhlasím. Ve zkratce by se dala shrnou kniha asi takto: Kapitalismus je špatný, USA jsou špatné, bílý muž je špatný. Když totiž vidíte postavu, která je neskrývaný Putin, jak zpytuje ke konci knihy své svědomí a kaje se, protože vše dělal z lásky k vlasti, sledujete čínského vůdce, který je moc cool týpek v dresu Chicago Bulls a čtete o ženách pronášejících větičky typu „bojím se jít v noci tmavou uličkou kvůli maskulinní nadřazenosti a agresivitě mužů“ (Ano, jedná se o parafrázi, leč tato zvrácená myšlenka je v knize skutečně vyslovena), tak kniha nedává žádný prostor k dialogu, na který jsme u Eriksona zvyklí. Jako ti zlí zde vystupují bílí muži v tisku, prodejci zbraní, lobbisté a politici. Naopak ženy jsou ultra emancipované feministky, kterým dělá radost „jak se muži tváří, když kouřím v budově OSN“. Jakože ženu by to nepobouřilo? Nastínit problém a pak ho řešit z vícero rozdílných úhlů, to zde nečekejte. Tady Erikson působí jako zaslepený fanatik, který potřeboval vykřičet svou pravdu do světa.

Mělo se jednat o knihu o prvním kontaktu. Celkový děj by ale vystačil přibližně na 50 stran. Zbytek knihy je hutné filozofování na téma škodlivosti kapitalismu a emancipace žen (krásná scéna je třeba žena, odmítající radu svého manžela, neboť tím by ukázala slabost a jeho nadřazenost). A co hůře, dialogy mezi postavami jsou tu neskutečně nudné, nikam nevedoucí anebo příliš prvoplánovité.

Nikdy bych nečekal, že něco podobného se mi stane u Eriksona, ale knihu jsem měl velký problém dočíst, neb v některých chvílích mě téměř uráželo, jak se postavy chovají. O to více mě mrzí, že se mi to stalo u tebe, mistře…

Za sebe knížku určitě doporučit nemohu. Pokud jste ovšem člověk oproštěný od výše zmíněných světonázorů a jste frenetický odpůrce Trumpa, knížku si užijete. Od Eriksona velký ústřel a měl by se vrátit k Malazu.

1
Po diskuzní stránkách se můžete pohybovat také pomocí šipek na vaší klávesnici:
stránka starších příspevků = šipka vpravo
stránka novějších příspěvků = šipka vlevo


WebArchiv - archiv českého webu