LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jakub Mařík

Ve stínu slunce

série: UTSS Salamis
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi - space opera - military

vydání: Mystery Press (web) 2020

odkazy: 3x [recenze], 1x [ukázka]

Komentáře:

trudoš  | **** 29.02.2020 10:26

Jednoduchá kosmická střílečka, napsaná tak, že i za velkou louží by mohli závidět. Ačkoli Jakub Mařík těží ze zaběhnutých modelů žánru, natolik dovedně pracuje s gradací děje a jazykovými prostředky, že se člověk ani nemá čas pozastavovat nad tím, že tohleto či támhleto zná možná odjinud. Prakticky od prvního řádku se ocitáme uprostřed nemilosrdného střetu dvou bitevních křižníků a těch dvě stě osmdesát stran textu se nevěnuje ničemu spletitějšímu, než jak se poražení (lidé) snaží zachránit počestnost před vítězi (korzáři). Pěkně tu přitom funguje vojenský humor i ostrá akce, aniž by to celé sklouzlo do laciné armádní agitky, v níž statečné zelené mozky vítězí nad ukrutánskou přesilou z východu. A i když dílčí zápletka staví na časovém presu, kdy se problém musí vyřešit tady a teď, protože jinak budou ze všech mrtvoly, pořád zbývá prostor na nenásilné rozehrání většího konfliktu v pozadí, jehož skutečný rozměr se projeví až v dalších románech. Snad se na ně nebude čekat příliš dlouho.

Nick512  | **** 07.05.2020 21:13

Jsem překvapen a potěšen.Žádné velké technologické okecávání. Přímá a srozumitelná akce. Detektivní pátrání. Moc se mi to líbilo. Snad si nasazenou laťku udrží i pokračování­.Military mám moc rád a tohle mi prostě káplo do noty.

eviljack  | ***1/2 07.09.2020 08:09

Dějově to není špatné a zápletka vypadá slibně i do budoucna, ale rozsahem je to spíš novela, než román. Nebýt fontu a řádkování ala O letadélku Káněti, tak se knížka smrskne na cca sto stránek.

snop  | ***1/2 01.10.2020 02:05

Prvních pár kapitol je poněkud nečitelných, ale pak se to rozjede celkem dobře a zlepší se to stylisticky i příběhově.

Postavy jsou sympatické, bohužel ke konci člověka začne štvát, jak hloupě se všichni chovají. Způsob infiltrace je člověku víceméně jasný po první pitvě, a přesto to rozvědce trvá … příliš dlouho. A minimálně jeden člověk umře jenom proto, že velitele nenapadne nasadit svým mužum dresy? Stejně tak nesestřelit cokoli, co bylo vypuštěno bez rozkazu… Smutné.

Ale s těmito chybami, vlastně docela dobrá jednohubka.

Madam Brbla  | **** 15.05.2021 08:09

Někteří čeští autoři se v žánru military sci-fi zjevně cítí pohodlně jako v perfektně vyšlápnutých kanadách. Kráčejí svým příběhem svižně, sebejistě, bez nejmenšího uklouznutí a zbytečných odboček přímo za cílem. Jakub Mařík k nim patří, jak soudím z jeho prvotiny, které nemůžu nastřílet absolutní souhvězdí jen ze dvou důvodů: 1) „Ve stínu slunce“ je směsicí osvědčených motivů, vše obsažené už jsme někde četli nebo viděli, případně hráli. 2) Autor je poměrně nelítostný, neváhá členy posádky UTSS Salamis likvidovat všemožnými nepříjemnými způsoby. Což je dobře, ale: bohužel jsem veškeré oběti přešla s klidem, vazba mezi čtenářem a postavami je vlažnější, než vyhovuje mým potřebám. Ráda bych urputně držela palce, hryzala si nehty a hystericky štkala: „Ne, ne, toho mi nezabíjej!“ Třeba příště.
Kam se hrabe většina zahraniční konkurence; chválím Jakuba Maříka před nastoupenou jednotkou a uděluji čtyři nablýskané medaile. Musím od manžela vysondovat, zda koupí i druhý díl, nebo mám (ochotně) vypláznout svoji šrajtofli. 80%

dva mraky  | ***1/2 24.03.2024 23:09

Military z prostředí válečnou lodi, která obstojí při srovnání s čímkoli v tomhle subžánru, ale autor udělal pár chyb, které kazí zažitek ze čtení. Dej bez velké expozice začíná přímo v bitvě a opravdu dokáže chytnout. Loď stojící proti silnějšímu nepříteli která našla dočasné útočiště ve žhavé hvězdě. Opozice jsou tajuplní uchvatitele lidských lodí, kteří bojují se sebevražednou urputností a nikdo neví, jak vypadají. A za téhle situace se na lodi stane vražda která může znamenat že někde na palubě je zrádce nebo infiltrator… Za sebe musím říct, že v téhle kategorii jsem napínavější zahájení nečetl. Styl vyprávění se drží vyšlapaných stezek, takže potkáme typické žánrové postavy, temperamentní stíhací piloty, bojovné mariňáky a jejich majora s až mýtickými schopnostmi, svérázné techniky, sofistikované špiony atd. Charaktery jsou do jisté míry schematické, ač tohle v žánru nevadí, já jsem k nim moc osobní vztah nezískal, je tam prostě moc postav a málo prostoru pro ně. Oblíbeny příběh hry na kočku a myš mezi dvěma křižníky si myslím docela vyšel. Asi největší slabinou je že posádka dělá chyby které bych od posádky takového křižníku nečekal a to dost kazí čtení. Mírné spoilery. Pokud máte kosmický křižník, určitě budete mít i postupy, jak v podstatě instantně někoho vyprostit pokud zůstane trčet v oddílu obklopeném vakuem vakuem. Pokud jako expert hledáte pokročilý implantát a najdete pouzdro s tekutinou budete mít zcela konkrétní podezření, ne že zůstanete paf. Na vojenské lodi, kde řádí infiltrační technologie bude každý kdo byl odříznutý od ostatních delší dobu vrcholně podezřelý z toho že je taky kompromitovány, ne že ho nechají jen tak válet bez dohledu. Pokud jednotka bojuje proti opozici s podobným vybavením pořizuje si dodatečné označení, „invazní“ pruhy, nebo tak. A určitě by se našly i další boty. Potíž těch chyb je že jsou na místech zásadních pro gradaci napětí a hýbou dějem. Když se postavy chovají hloupě a čtenář díky těm chybám vytuší co bude, tak hrozí že to napětí dost opadne.