LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Spoiler - obsah / děj knihy

Podrobný obsah knihy dále po jednotlivých kapitolách je doplněn poznámkami v závorkách, které porovnávají dystopické události z knihy s realitou v Československu od komunistického puče v roce 1948 do tzv. sametové revoluce v roce 1989.

Obsah
I.Slavnost vítězství
Příběh začíná po roce 1891 v Berlínu, kdy se v Německu zmocnili vlády sociální demokraté v čele s říšským kancléřem. Vypráví ho tiskařský mistr, který měl manželku, syna Františka, Arnošta, čtyřletou dceru, Bydlel u nich starý tchán, jeho syn František zasnouben s modistkou Anežkou.
II. Nové zákony
Po převratu prchají z Německa bohatí, ale již nejsou bohatí, protože všechny peníze a cenné papíry byly prohlášeny za bezcenné, všechen majetek včetně zlatých šperků byl zabaven státem (viz znárodnění v tehdejším Československu po roce 1948 a útěky do ciziny). Sociální demokracie začíná distribuovat svůj stranický list „Vpřed“ zdarma. Ostatní časopisy a noviny přestaly vycházet (viz Rudé právo v Československu). Politický program sociálních demokratů byl prohlášen za zákon a základní právo lidu (to samé v Československu). Byla ustanovena pracovní povinnost pro všechny občany ve věku 21–65 let (jako v Československu, v něm navíc pod trestem vězení). V soukromém majetku mohly být jen obnošené šaty pracovní a drobnosti. Vojsko a policie byly rozpuštěny, daně zrušeny, neboť co bylo potřeba, si stát vzal přímo z výroby.
III. Nespokojenci
Snoubenka Františka Anežka měla uloženy peníze na svatbu ve spořitelně. Všechny spořitelní vklady byly státem zabaveny (viz měnová reforma v roce 1953), nepokoje potlačili hasiči.
IV. Volba povolání
Všichni občané ve věku 21–65 se měly povinnost se do 3 dnů dostavit na volbu zaměstnání. Děti mají žít a být vychovávány ve státních ústavech. Jídlo bude podáváno ve státních jídelnách (obdobně byly děti vychovávány v Československu a byly pokusy stavět sídliště, kde by byly společné jídelny, viz Koldům v Litvínově). Práce byla 8 hodin denně. Náboženství je zrušeno a chápáno jako záliba pro volný čas. Protože se objevovaly nepokoje, byla zřízena opět policie, pro odlišení od dřívější měla nově hnědou barvu uniformy.
V. Sezení říšského sněmu
Na zasedání byly zrušeny hypotéky, neboť domy přešly do majetku státu (za komunistů se často platily půjčky bance dál, i když majetek zakoupený na půjčku zabaven). Byly zrušeny zastavárny a zástavy byly lidem vráceny, na vyplacení se použily peníze z vkladů ve spořitelnách. Věřitelé místo peněz dostali státní poukázky, bylo jim sděleno, že svými penězi podporovali kapitalisty a že mají brát zabavení peněz jako trest. Bylo to i v rámci sociální rovnosti, protože pak by chtěli lidé uhradit další zabavený majetek. Protesty byly potlačeny policii s nově zavedenými zabijáky (teleskopickými obušky). O peníze přišel i tchán tiskaře, který počítal s tím, že své úspory odkáže rodině.
VI. Přidělování práce
Syn František byl přidělen do Lipska a byl tak vzdálen od snoubenky. Manželství se stalo soukromou věcí, úředníci tak nevěděli, kdo je s kým oddán. Manželství mohlo být manžely kdykoliv snadno zrušeno. Tiskařský mistr se stal pomocným tiskařem, neboť po zrušení novin nebylo tolik tiskařů potřeba. Známý tiskaři doporučil se ucházet o místo dozorce v práci. Manželka tiskaře se stala ošetřovatelkou dětí v ústavu, ale ošetřovatelky musely být jinde, než jejich děti, aby nedocházelo k různému zvýhodňování vlastních dětí (za komunistů se sloužilo na vojně v jiném okrese, než bylo bydliště vojáka, Slováci sloužili v Čechách, Češi na Slovensku, aby nebyly vazby místní obyvatele). Modistka Anežka se stala krejčovou ložního prádla, módní oblečení bylo zrušeno. Byl problém obsadit těžkou práci. Zájemci nemohli dostat v rámci rovnosti vyšší mzdy, což by byl návrat ke kapitalismu. Místa se nakonec obsazovala losem. Kvůli nepokojům byly opět zřízeny místní vojenské oddíly.
VII. Zprávy z venkova
Bezzemci na venkově podporovali zestátnění pozemků, ale ztratili o práci na nich zájem (viz znárodnění v Zimbabve) a odcházeli s rodinami do měst a požadovali lepší jídlo, oblečení a ubytování. Byli přinuceni se vrátit na venkov a bylo nařízeno, že se nesmí opustit bydliště bez svolení úřadů. Místní politici nechápali, že mají pouze plnit příkazy centra a nediskutovat o nich. Řešilo se, zda venkovský majetek má být také zestátněn či se má stát součástí místních výrobních společenstev (viz násilné zřizování zemědělských družstev v Československu). Nakonec byl majetek zestátněn, aby nevznikla možná nerovnost v hospodaření společenstev.
VIII. Poslední den v rodině
Rodina tiskaře se dělí, syn odchází do Lipska, děti a tchán do ústavu. Manželka peče poslední rodinnou pečeni, kuchyně se ruší, aby ženy měly více času. Rodiny bez starých a mladých mohou být stejně financované (nejsou potřeba příspěvky na děti ani ošetřovné na staré lidi). Strážníci zabavují rodinný nábytek, zrcadla, židle, nábytek je ho potřeba pro zřizované ústavy a nemocnice. V bytech nebudou postele či židle ani pro rodinné návštěvy.
IX. Nové peníze
Všichni občané byli vyfoceni, fotografie byly dány na poukázky zavedené místo peněz (obdoba přídělových lístků, v Rusku používaných na máslo ještě v roce 1981). Pokud poukázky někdo nevyčerpal, menší část se převedla do dalšího měsíce, zbytek propadl státu. Zabránilo se tak hromadění (kapitalizaci) poukázek. Přesčasy byly zakázány, aby se nenarušila rovnost příjmů.
X. Nová domácnost
Každého roku se budou losovat pokoje v domech, losoval občan, ne rodina, která pro úřady neexistovala. Lidé si mou byty měnit, aby aspoň částečně členové rodiny mohli bydlet blízko sebe. Tiskař nemá doma děti a tchána, nevaří, tedy dostal nově 1 vlhkou místnost s kumbálem (po roce 1948 se u nás majitelé větších bytů a domů museli uskromnit, stát část jejich místností přidělil dalším nájemníkům, kuchyň, koupelnu a záchod měli společnou, v Rusku se tehdy budovaly komunální domy, kde byly společné kuchyně – tradiční hrnce se zámkem – a společné záchody, koupelny tam nebyly). V Německu vzrostla potřeba bytů pro státní účel, pro ústavy aj. a tím na obyvatele zbylo méně bytů a místností. Tiskařovi se podařilo vyměnit vylosovaný pokoj tak, že sousedil s pokojem jeho manželky. Lidem se do nových místností často nevešly všechny věci, tak je museli darovat státu.
XI. Nové státní kuchyně
Nové kuchyně byly jednoduché, každý byl zařazen do určité kuchyně a měl přidělenou dobu, kterou mohl v jídelně strávit. Ve všech jídelnách se vařilo vždy stejné 1 jídlo. Tím se nestalo, že by nějaké jídlo někdo nechtěl, výběr nebyl. Porce byly stejné pro muže i ženy. Jídelníček byl na 8 dní dopředu. Kvalita jídla byla špatná, lidé si stěžovali.
XII. Mrzutá událost
Lidé pomlouvají říšského kancléře a napadli ho blátem a odpadky.
XIII. Ministerská krize
Kancléř navrhl, že by byla porušena rovnost, že o své věci (např. boty, domácnost) se má každý starat sám, potřeboval by služebnictvo. V současné době kancléř již porušuje nařízení, že přesčasy jsou zakázány, musí pracovat déle. Řešením by byli další 2 kancléři. Pokud se ale přidělí služebnictvo kancléři, ozvou se další úředníci se stejným požadavkem.
XIV. Stěhování se ze země
Osoby, které povinně pracují, se nesmí vystěhovat (po roce 1948 se u nás ohraničil stát ostnatým drátem ze stejných důvodů). Vystěhovat se mohou pouze staří či neschopní práce. Vystěhováním kapitalistů (stříhajících dividendy) a umělců stát o nic nepřišel. Problém nastal pouze v tom, že sociální demokraté nemohli vystavovat sochy svých velikánů, nebyl nikdo, kdo by je zhotovil. Z Německa utíkají inženýři, architekti, lékaři, učitelé, správcové. Ale počítá se s tím, že je nahradí mládež vychovávána v ústavech, která nesmí odejíti ze země. Hranice musí hlídat vojsko a má povoleno na uprchlíky střílet (viz stav na československých hranicích 1948–1989).
XV. Říšský kancléř odstoupil
Kancléř nezvládal vládu a domácí práce a odstoupil a nahradil ho jeho zástupce. Marně mu bylo nabízeno, že domácí práce budou vykonávány stroji, tedy až se vymyslí a vyrobí.
XVI. Ve státních dílnách
Tiskař dělá kontrolora práce a kritizuje, kolik materiálů a nástrojů se zmaří, jeho kritice se dělníci posmívají. Mistry, dílovedoucí a ředitelé jsou dělníky voleni, pokud dělníkům nevyhovují, jsou sesazování. Mladí nepracují dobře, není pro ně trest přeřazení na jinou práci, požadují stejné podmínky na novém pracovišti.
XVII. Starosti rodinné
Rodina tiskaře navštívila dceru Aničku v ústavu, Anička byla nějak bledá, námitky byly vychovatelkou odmítnuty. Navštíví je tchán. A synovi Arnoštovi se nelíbí studium, chce být řemeslníkem.
XVIII. Lidové zábavy
V divadlech se hraní jednotvárné hry, které odpovídají současné vládní politice (viz obdobná kultura v Československu v letech 1948–1989). Při tanečních zábavách žádalo se o tanec střídavě, muži a ženy. Po stížnostech žen na nedostatek mužů na tanečních zábavách bylo nařízeno, že na taneční zábavě musí být přítomno tolik mužů, aby všechny ženy mohly tancovat. Vdavekchtivé ženy chtěly i pro muže povinnost sňatků, výběr partnerů by se řešil opět losem. V obchodech byly jako zbytečné zrušeny výlohy a lidé byli předělováni k určitým výdejním skladům. Lidé si stěžovali na chování prodavačů (viz známé „kyselé“ obličeje československých prodavačů v letech 1948–1989).
XIX. Smutné zkušenosti
Prodavači se chovali k zákazníkům opravdu špatně, obtěžoval je skoro každý zákazník, než by s ním ve skladu někam došli, raději popřeli existenci zboží. Oblečení lidem často nesedělo a nikdo to neřešil. Soudnictví a právo bylo zdarma, advokáti nyní jednání co nejvíce zkracovali. Počty soudních případů se vysoce zvyšovaly, bylo potřeba stále více advokátů a soudců, hlavně šlo o kvalitu zboží. Zboží se často vydávalo bez odtržení kuponu, stavy zboží na skaldech se falšovalo. Certifikáty na výdej zboží se kradou a falšují se na nich fotografie.
XX. Útěk
Syn tiskaře František emigroval se snoubenkou Anežkou do USA. V té již byly hranice hlídány, po utečencích se střílelo, po zadržení byli vězněni (úplně stejné jako Československu 1948–1989). K emigraci obou přispělo, že Anežka měla problémy v práci. Ředitelé dílen chápali své podřízené jako otrokyně, pracovní i sexuální, pokud zasáhli jejich partneři, docházelo i k vraždám. Emigrantům pomáhali obyvatelé lázní Sassnitz na Rujáně. kteří přišli s novým režimem o výdělky z lázeňství. Lázeňství bylo omezeno a léčbu v lázních musela schválit lékařská komisi.
XXI. Opětná změna v kancléřství říšském
Když stát zakázal venkovanům stěhování do měst, venkované se v rámci rovnosti dožadovali také divadel a zábavy, požadovali také plynofikaci, elektrizaci a topení teplým vzduchem. Bylo rozhodnuto, že o nedělích se 100 tisíc Berlíňanů pošle na venkov a stejné množství venkovanů na zábavu do měst. Ovšem počasí tyto výměny často narušovalo.
XXII. Zahraniční zápletky
Bylo znovu vyzbrojeno loďstvo, byla zřízena znovu velká armáda. Amerika a Angličané odmítají cokoliv mít s německými sociálními demokraty. Navíc se tyto státy dožadují náhrad za zrušené dlužní úpisy cenné papíry (obdobně v Československu po roce 1948, stát tehdy něco odškodnil). Německo zrušilo i cenné zahraniční papíry, ruské, rakouské, italské, které mělo v držení, ve víře, že zrušení provedou i další státy. Ty to ale neprovedly. Němci musí platiti za zboží a suroviny zlatem a tím dochází zestátněný majetek (obdobně v Československu časem došlo v 50. letech k vyčerpání zestátněných peněz a zlata). Německo přestalo kupovat dražší zboží, postupně nemělo čím platit. Náklady na výrobu rostou, ale vyrábí se stále méně kvalitní zboží, kterém Anglie a Amerika přestávají kupovat. Okolí země navrhuji, aby Německo platilo dluhy podstoupením svého území (v době krize po roce 2008 se Řecku navrhovalo, aby prodalo ostrovy). Navíc cizí země zabavují německé zboží na úhradu škod za zestátněný majetek (obdobně Česku hrozilo zabavení majetku v zahraničí při kause Diag Human, soudy začaly 1996). Místo světového míru se rýsuje válečný konflikt.
XXIII. Volební ruch
Chystají se volby. Lidé žádají po politicích větší porce masa, normální kávu, větší byty, lepší topení, čistější prádlo. Jedna strana jde do voleb s tím, že ženy mají mít právo na sňatek s mužem. Dalším požadavkem je čtyřhodinová pracovní doba. A všichni dělníci žádají o návrat do půdního stavu před začátkem vlády sociálních demokratů. Lidé chtějí mít opět právo na výchovu svých dětí, chtějí zrušení jídelen, právo se stěhovat, vyšší mzdu za těžkou práci. Chtějí obnovení svobody tisku, vláda vlastní všechny tiskárny. Je zákaz použít certifikáty na volební propagaci. Lidé chtějí svobodu shromažďování. Nepokoje na venkově jsou potlačovány vojskem.
XXIV. Zdrcující zpráva
Tiskařova dcera Anežka zemřela v útulku na nachlazení, její matka se zhroutila a byla odvezena do ústavu
XXV. Výsledek voleb
Volby opět vyhrála vládní sociálně demokratická strana.
XXVI. Velký schodek
Německo žije na čím dále větší dluh, ve skladech přestává být zboží. Ceny dováženého zboží prudce stouply. Do 150 g masa denní dávky se začaly počítat i odřezky. Kvalita jídla v jídelnách klesá, lidé mají z jídla zdravotní problémy. Stavebnictví stagnuje, opravy domů se neprovádí (opět známe z Česka z let 1948–1989). Ve skladech je mnoho nekvalitního zboží, o které nikdo nestojí, německé zboží v cizině nikdo nekupuje. Nedostává se surovin, cizí země požaduji platbu ihned či předem. Výroba klesla na třetinu
XXVII. Zprávy rodinné
Tiskař se chtěl poradit se svým lékařem o manželce, ale byl odmítnut, lékař byl již několikrát potrestán za práci po pracovní době. Lékař mu řekl o velkém počtu sebevražd z důvodů jednotvárného života. Syn František se uchytil v Americe a navrhuje, aby jeho bratr také emigroval do Ameriky. Mladí Němci žijí v ústavu a neučí se, neboť to považují za zbytečné, až začnou pracovat, dostanou stejnou porci jídla bez ohledu na znalosti a schopnosti.
XXVIII. Bouřlivé zasedání říšského sněmu
Na sněmu se řeší pokles výroby o 2/3. Hledají se viníci, nepřátelé státu (viz politické procesy v 50. letech v Československu). Aby se zabránilo útěku lidí do ciziny, zvyšují se počty policistů. Další příčinou poklesu má být snížení úroků zahraničních cenin. A snížení odbytu německého zboží v cizině. Pro zvýšení produktivity práce se navrhuje, aby se pracovní povinnost rozšířila na věk 14–75 let. V rámci úspor je nutné snížit náklady na výživu, porce mají být sníženy na třetinu. Ve skladech bude jen zboží, o které bude zájem a bude se vyrábět jen jeden typ zboží a ještě v menším počtu. Zestátní se nábytek v bytech a bude součástí bytu, tím bude stěhování jednoduší. Pro každý okres bude určeno jiné oblečení pro snazší identifikaci občanů. Sníží se množství kuponů na spotřební zboží. Pracovní doba se zvýší na 12 hodin. Budou zavedeny tresty vězení a tělesné tresty za špatnou práci, tělesný trest bude omezen na 30 ran. Počet narozených dětí bude regulován. Kritika namítá, že počet pracovních hodin není potřeba zvyšovat, před převratem byla menší než 10 hodiny, příčina je v lenošení. Chybí také ředitelé, kteří dohlíželi na kvalitu práce, tedy šlo o důležité pracovníky, ne parazity, jak byli po převratu označeni. Pracovní podmínky jsou nyní horší, než měli dříve vězňové. Kvalita jídla je nyní horší, než byla ve vězeních před převratem, zaváděné tělesné tresty nebyly nutné dříve ani ve vězeních. Z vězení mohl být člověk propuštěn, ze sociálně demokratického státu se dalo osvobodit pouze sebevraždou. Mladí se neučí, společnost žije z minulých dob, nic se netvoří, vše upadá.
XXIX. Stávka hrozí
Strojírenští dělníci chtějí vyšší mzdy, poukazují na náročnou práci.
XXX. Výhružné noty z ciziny
Francie požaduje úhradu dluhů Německa, převzala i pohledávky dluhy Ruska. Německo nemůže hradit dluhy svým nekvalitním zbožím. Francie požaduje úhradu dluhu územím Německa. Německé vojsko požaduje uhlí na provoz vojenských vlaků a potraviny.
XXXI. Hromadné stávky a vypuknutí války zároveň
Strojírenští dělníci zahájili stávku. Vláda nařídila nedávat stávkujícím dělníkům jídlo a neumožňovat odebírat jakékoliv zboží. Vláda všem snížila porce, aby měla potraviny pro vojsko. Francie vstoupila do Německa. Dom obrana není schopna boje, nemá ani boty, ani oblečení.
XXXII. Protirevoluce počíná
Strojírenští dělníci se pokusili zmocnit skladu s chlebem, část jich byla postřílena. Začala střelba mezi dělníky a policií. Policie povolala na pomoc dělostřelectvo. Tiskař navštěvuje i tchána a nachází ho ve špatném stavu.
XXXIII. Neblahé zvěsti
Tiskař navštíví manželku v ústavu a její stav je vážný. Německo kvůli špatné výzbroji prohrává bitvy s Francií. V Berlíně postupuje povstání proti vládě, povstalci požadují, aby byl odstraněn sociálně demokratický řád.
XXXIV. Poslední kapitola
Syn tiskaře František dostává dopis od svého bratra Arnošta, že jejich otec byl při povstání dělníků omylem zastřelen a že on také odchází z Německa.