LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Dan Simmons

Endymionův vzestup

série: Zpěvy Hyperionu
díl v sérii: 4

Tento svazek obsahuje díla vydaná samostatně: Vzestup Endymionu 1, Vzestup Endymionu 2

Kategorie: sci-fi

originální název: The Rise of Endymion
originál vyšel: 09/1997

vydání: Argo (web), Triton (web) 2021

Komentáře:

Dilvermoon  | **** 27.03.2021 23:31

Na závěr série to není taková cestovatelská odysea po planetách jako ve velké části Endymionu, ale o to více se třeba v případě buddhistického Ťan – šanu autor soustředil na popis planety z hlediska společenského, náboženského i přírodního. Možná tohle někoho moc nebavilo, u mě to bylo naopak. Horší dojmy už jsem měl ze samotného vztahu Raula s Aeneou. Jasně, jedná se o stěžejní téma, o tom to je, ale ta jeho zamilovanost byla místy až protivná a Aeneino věčné utajování faktů taky. Nicméně ukončení celé série to bylo důstojné a i logické a objevili se i další účastnící dávné pouti k Hrobkám času. Pokračování není a řekl bych, že ani nebude a to je dobře. Celkově bych řekl, že Hyperion je nedostižný, Pád Hyperionu velmi dobře uzavřel dvojromán a Endymion + Vzestup už postrádají genialitu prvního dílu, ovšem v rámci uzavření celé historie svou úlohu splnili a myslím, že někdy ve vzdálenější budoucnosti si to celé zopakuji.

jirikk  | ****1/2 29.03.2021 13:16

Bohužel, Hyperion je jen jeden, třetí a ani tento o něco lepší čtvrtý díl Zpěvů prostě kvalit svého geniálního předchůdce nedosahují. Nicméně stále jde o hodně nadprůměrnou SF, je třeba si ale odpustit nimrání se v časových paradoxech. Právě o skocích v čase to nakonec celé je a prostě si nemyslím, že by Simmonsův postup snesl nějaký pečlivý rozbor. Kdo je ale, podobně jako já, schopen se nad toto povznést, užije si pěkné vyvrcholení celé ságy. Ale – Hyperion je jen jeden…

Gaarq  | *** 05.04.2022 11:47

příliš spejsová operka. kdyby se to sesekalo tak na třetinu o všechny ty kecy, kterými jsou vyvatované části s aeneou a endymionem, tak by to šlo. asi nejhorší, hned po YA romantice mezi hlavními protagonisty, byla ta pseudofilozofie, ve které autor patlá americký buddhizmus, kvantovku a jinou patafyziku do hrozivého koktejlu, po němž následuje buď hysterický záchvat smíchu nebo docela obyčejné zklamání z vyústění příběhu. žel tak časté u velkých děl, u kterých autor netuší kam směřují a tak se vymýšlí obezličky, jak z toho. části s paxem a jádrem jsou aspoň svižné a zábavné. celkově průměr, pár zajímavých nápadů, spisovatelské řemeslo na vysoké úrovni, ale obsahově mě to nudilo podstatně víc než hyperion a i více než endymion.

často mě napadala otázka, věděl-li autor, pro jakého čtenáře knihu píše. někdy je ta směs žánrů jako stokrát dobrý dort pejska a kočičky.

čteno z nového překladu.