Úvodník:
Milé čtenářky, milí čtenáři,
číslo o klimatické a environmentální krizi vás možná příliš neláká. Proč si uprostřed pandemie připomínat ještě další hrozby? Někdo klima ani nepovažuje za reálný problém, někdo to zase cítí naopak a každá zmínka o něm jej stresuje. Navenek jde o vysoce odborné a abstraktní téma, ale ve skutečnosti ho vnímáme spíše na rovině emocionální: cítíme ohrožení či vinu, úzkost, frustraci či rezignaci. Chce se nám prostě přibouchnout dveře a žít jako doposud.
Představte si ale situaci, kdy zjistíte, že umíráte a zbývá vám jen krátký čas. Už nějakou dobu jste se necítili nejlépe, ale nechtělo se vám to řešit, a zdálo se, že lékaři mají vše pod kontrolou. Nelitujete teď, že jste se o sebe málo zajímali a nepřevzali odpovědnost? Že jste nezkusili o své zdraví zabojovat či aspoň trávit více chvil s rodinou a přáteli? Že jste prostě jen dál chodili do práce a dělali, že se nic neděje?
Vědci se bohužel shodují, že lidstvo stojí na prahu právě takové situace. Co se stane, pokud tento fakt přijmeme? Bude to opravdu horší než žít dál v kognitivní disonanci nedozírných rozměrů?
Toto číslo Plavu můžete chápat jako průvodce po různých aspektech života ve stínu blížící se katastrofy. Jak jsme se tam vlastně ocitli, zkoumá rozhovor s Davidem Abramem. A co bude dál? „Řešením klimatu“ se zpravidla myslí opatření typu mitigace (zmírňování změny klimatu) a adaptace (zmírňování jejích dopadů) za účelem zachování statu quo; mnozí ovšem tvrdí, že tohoto cíle už nelze dosáhnout. Tento názor zaznívá ve třech základních podobách: chmurné vyhlídky je třeba přijmout (Catherine Ingramová), ale zároveň využít jako motivaci k aktivitě, ať už pro záchranu civilizace (Rupert Read), nebo jako přípravu na život po jejím kolapsu (Jem Bendell). Chcete-li uzdravovat spíše než bojovat, inspirujte se Čestnou sklizní Robin Kimmererové. A na některé otázky po smyslu a budoucnosti života vám možná lépe odpoví beletrie či poezie, které tematickou část uzavírají.
Rozloučíme se slovy Skeeny Rathorové z hnutí Extinction Rebellion: „Budeme-li upřímní sami k sobě a nahlédneme-li až do nitra svého srdce, zjistíme, že nejde o záchranu lidstva, ale o naši odvahu milovat tak jako nikdy předtím. Žijme nyní na ostří své odvahy milovat.“
Obsah:
Kraťasy:
Marta Lopatková, Barbora Nováková
Rozhovor k tématu:
David Abram / Kryštof Herold: Ekologie vnímání
Esej k tématu:
Catherine Ingramová / Silvie Mitlenerová: Tváří v tvář vyhynutí
Téma:
Rupert Read / Pavel Sláma: Tahle civilizace skončila
Jem Bendell / Pavel Sláma: Překážky dialogu o hluboké adaptaci
Robin Wall Kimmererová / Tereza Šmejkalová: Splétání sladké trávy
Jeff VanderMeer / Pavel Bakič: Mrtví astronauti
Ursula K. Le Guinová / Tereza Šmejkalová: Za archeologií budoucnosti
D. Abram, E. Nilsenová, M. Hudson, U. K. Le Guinová, M. Oliverová / Vratislav
Kadlec: Poezie ke konci světa
Bibliografie k tématu:
Tereza Šmejkalová: Čtení do katastrofy
Rozhovor se zahraničním bohemistou:
Kyuchin Kim: Originály v češtině studenti někdy musí „protrpět“
Soutěž Jiřího Levého:
Bernardine Evaristová / Anežka Dudková: Dívka, žena, jiné
Recenze;
Martin Šplíchal: Autenticky neautentický Jacob Horner (John Barth: Na konci
cesty)
Ondřej Vinš: Smích bez příčiny, smích krajiny (Alice Thomas Ellisová:
Smích bez příčiny)
