
Larry Correia
Syn černého meče
série: Sága zapomenutého válečníka
díl v sérii: 1
Kategorie: fantasy
originální název: Son of the Black Sword
originál vyšel: 2015
vydání: Fantom Print (web) 2022
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
snop | ***1/2 31.08.2023 10:49
Ke všem čtyřem dosud napsaným dílům (poslední díl čten v angličtině):
Larry Correia vytváří zajímavý fantasy svět. Světem se před tisíci lety prohnala magická apokalypsa ve formě invaze démonů, tu zastavil božský bojovník s pomocí magie a Černé oceli a démony vyhnal do moře. V době, ve které se odehrává vyprávěný příběh, tedy vládne křehká rovnováha: démoni vládnou mořím, souši vládne pseudofeudální oligokracie Zákona zastupovaná plénem Soudců s podporou Inkvizice a rytířského řádu Ochránců.
Z řádu Ochránců vychází i hlavní hrdina, Ochránce Ashok. Ten je Nositelem Černé čepele, která mu dovoluje účinně bojovat s těmi nemnoha démony, kteří přestoupí Zákon a vylezou na souš. A vůbec se všemi přestupci Zákona. Ashok je totiž až nesnesitelně Spravedlivým rytířem, který v sobě jen těžko nachází milosrdenství a odpuštění.
Tedy až do chvíle, kdy se mu převrátí celý svět a on zjistí, že největším přestupcem Zákona je… on sám! Tím se začíná jeho cesta k lidství… a pochopitelně jen tak mimochodem i k záchraně celého světa. Neboť samozřejmě existuje proroctví, že jednou křehká rovnováha mezi démony a lidmi zmizí a lidi může zachránit jen někdo takový, jako je Ashok.
Sága tedy pozoruje především Ashoka a jeho postupnou a překvapivě trnitou cestu k sobě samému. Krom toho je ale čtenář vystaven i politickému dění a zejména v dalších dílech i machinacím temné strany síly a rozrůstající se rebélie nejnižší bezprávné kasty. I pouhé putování za macguffinem má tedy vždy tyto tři aspekty – sebepoznávací, politický a Osudový.
A popravdě, ve všech autor poněkud selhává. Ačkoli autor přesvědčivě vysvětlí, proč tomu tak je, Ashok prostě není reálná osobnost, se kterou by se dalo ztotožnit. Jeho psychika je natolik šablonovitá, že i veškeré jeho posuny k lidskosti vypadají nevěrohodně a jsou vyžádané spíše scénářem než vnitropříběhovými okolnostmi. To ostatně platí i pro další postavy, nicméně u nich to tolik nevadí, protože u nich se žádný velký posun nekoná a pro zastávání svých archetypálních rolí zas tak bohatou psychiku nepotřebují.
Totéž platí o politických a osudových machinacích. Hlavní zloduch je přiměřeně démonický a sympaticky civilní, jeho motivace je i vcelku pochopitelná, byť asi činům nepřiměřená. Jen ale bohužel o to víc vynikne, jak je celý popisovaný politický systém nesmyslný a zjevně postrádá jakékoli pojistky proti tomu, co se v příběhu děje. Nechce se věřit, že by se něco podobného nestalo už dávno. A to samé s démony. Démoni zachovávají křehkou rovnováhu, protože… proč? Protože se bojí, že by mohl přijít někdo jako Ashok. Ovšem ten je první svého druhu po X set letech. A jako na potvoru samozřejmě démoni začínají zvedat hlavu přesně nyní, když je to pro ně konečně nebezpečné. Proroctví!
Takže ano, bavil jsem se a příslušně fandil i zatajoval dech, autorova schopnost zajímavě psát je nepopiratelná. Ale ta pachuť, že se to celé děje tak nějak nepřirozeně a na sílu, zůstává. Tomu pocitu vůbec nepomáhá, že se dočkáme několikeré přímé intervence božských sil alá „cesta do Damašku“ (ve čtvrtém dílu).
Celkově silnějších 70 %.
Mimochodem, kdyby znalcům historie či divákům Barbenheimera příšel titul třetího dílu nějak povědomý, není to náhoda. Náznaky se vyskytovaly už dříve, ale ve třetím díle si holt už bohužel Larry Correia neodpustil otevřené tvrzení, že jeho fantasy svět je vlastně ten náš. A to přesto, že to pro děj nemá žádný význam, leda snad možná pro to, jak moc se pohybujeme v žánru fantasy a jak moc v žánru science-fantasy, a jaké tedy zvolíme čtenářské interpretace některých fenoménů a entit.