Vladimír Papoušek
Zpívám elektrickému tělu
Biotronická imaginace Vladimíra Raffela
Kategorie: literární teorie
Autor se v knize zabývá dílem Vladimíra Raffela, spisovatele-lékaře,
který dal nakonec před literaturou definitivně přednost lékařskému
povolání. Jeho dílo je ohraničeno lety 1927 a 1930 (nepočítáme-li
povídkové a fejetonové texty v časopisech a drobný spisek Ideál
harmonického člověka, vydaný pod pseudonymem Karel Nešeda), jež
nepředstavují období nijak rozsáhlé. V literárních dějinách přesto
Raffel zanechal nesmazatelnou stopu.
Autor této knihy se rozhodl soustředit právě na tuto stopu literární, na
analýzu a interpretaci konvolutu Raffelových děl, jež zahrnuje jak knižně
vydané povídkové soubory, román i zmíněný úvahový spisek, tak
časopisecky uveřejněné povídky, básně, překlady, fejetony-eseje
i recenze, jimiž Raffel přispíval do různých periodik až do roku 1936, a
rovněž rukopisné texty z autorovy pozůstalosti. Pozornost je dále
věnována také dobovým i současným reflexím Raffelovy tvorby, z nichž
vyvstávají obecnější otázky týkající se vztahu specifických
řečových aktů autora a dobového diskurzu, jakéhosi střetávání se
dobové řeči.
Literární dějiny Vladimíra Raffela nehodnotí nijak nepříznivě,
všímají si ho však jen velmi zřídka. Přestože se spisovatel bezpochyby
dotýkal témat aktuálních pro československou modernu 20. let, zbylo pro
něho místo zajímavého, leč poněkud podivínského solitéra,
přinejlepším jakéhosi modernistického zjevu. Předkládaná kniha snad
čtenáři ukáže, že intelektuální a umělecký vesmír tohoto spisovatele
byl mnohem bohatší.