LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Ad překlad – neskutečně mě iritovalo kopí/oštěp, které je na jedné stránce tak, podruhé onak. Ovšem skutečně nevím, zdali to jde za autorem, překladatelem, nebo redakcí. Z dnešního pohledu je to jasné – kopí je delší, oštěp kratší a – to hlavně – se s ním hází. V historii však pojmy splývaly, silně také pochybuji, že pralidé to nějak řešili. V textu ovšem je (při jednom lovu), že hodili kopí…a pak jim zbyla ještě krátká kopí. Více to řešené není…takže už by tam teoreticky byla vidět nějaká specializace (rozuměj – kopí jako primárně neházecí zbraň se od oštěpu oddělilo pravděpodobně až dlouho po době, v níž se děj knihy odehrává). Pak je zde ale scéna, kdy reálně hrozí konflikt s jinými lidmi…a to zase v rukou drží oštěpy (logičtější by byla ta kopí, jsou-li už specializovaná). Takže čert ví. Další věcí, u které člověk neví, jestli je naschvál, nebo přehlédnutá jsou slova „ústa“ a „nos“ použitá pro zvířata (třeba strana 106). Z našeho pohledu hloupost, avšak pralidé v knize nazírají na zvířata jako na své bratry a sestry…takže zase…je to naschvál? Je to zlidštění zvířete, nebo nepozornost? Na straně 400 se dokonce mluví o vůdci (dominantním samci) zubřího stáda jako o „náčelníkovi“ (a ano, opět má ústa). Dalším trochu sporným momentem může být vaření. Sem tam padne fráze: „uvařili nad ohněm“. Bráno obecně – budiž. Na druhou stranu bych asi preferoval, kdyby maso nad ohněm opékali (když už ho třeba jinde udí). Další nepozornost (nebo možná personifikace zvířat?) je na straně 85, kdy při lovu narazí na „lví tlupu“ (v druhém odstavci už je to správně smečka). Na obranu redakce je však nutné říct, že v knize je i skutečná Lví tlupa (neboť jednotlivé tlupy se jmenují po zvířatech). Onen jediný překlep jsem našel na straně 397, kde je věta „Levou nohou měl poněkud zatuhlou…“ tj. „levou nohu“. Na straně 29 jsou také medvědi samci, když o nich Potáplík na straně 69 (hehe) vypráví, jsou to samice…avšak tady si nejsem jist, jestli nelže schválně… To, že pračlověk zakleje: „mama mia“ beru jako velice povedený autorův vtípek. Stejně jako počítání ve dvacítkách (dvacetdvacet), které, pokud je mi známo, se v moderní francouzštině užívá dodnes…

Škoda, že v knize není zmíněno, z čeho autor čerpal. Takže kdo chce vidět Potáplíkovo a Trnovo dílo, navštíví Chauvetovu jeskyni (https://archeologie.culture.fr/chauvet/en).