Více vydání = více obálek.
Jules Verne
Tajemný hrad v Karpatech
Kniha vyšla i pod názvy:
Tajomný zámok v Karpatoch
Hrad v Karpatech
Tajemný hrad v Karpatoch
Tajomný hrad v Karpatoch
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')
Tato kniha je částí i jiných knih: Tajomný hrad v Karpatoch / Dunajský lodivod
Kategorie: sci-fi - podle filmu/zfilmováno
originální název: Le Chateau de Carpathes
originál vyšel: 1892
vydání: Vilímek 1893; Kočí B. 1909; Vilímek 1912; Párička Ján (Ružomberok) 1917; Beaufort 1922; Vilímek 1924; Vilímek 1929; Pallas (Trnava) 1949; SNDK 1955; Mladé letá 1968; Albatros (web) 1979; Návrat (web) 1998; Návrat (web) 2002; Vybíral (web) 2012; Dobrovský (web) 2015
odkazy: 1x [info], 1x [film]
- Komentáře:
-
Dilvermoon | ***1/2 03.11.2012 08:45
Byl jsem zvědav, jestli v knize bude poznat film. Film je komedie a parodie, ale kupodivu se v podstatě drží své předlohy, která je ovšem vážná. Ale nemohl jsem si pomoci a pokaždé, když někdo oslovil hraběte Teleka, tak jsem slyšel: „Pane hrábě“, jak to ve filmu neustále protahuje lesní adjunkt (ovšem v knize jde hrabě do hradu sám bez doprovodu).
Jinak v románu jsou krásné popisy krajiny, přírody i hradu samotného, asi je v něm i romantika a honba za ztracenou láskou, ale vzhledem k tomu, že mi před očima neustále běžel film, tak jsem to četl právě v duchu filmu, tj. ne zcela vážně. Román je to stručný, dramatické situace nechybí, i sem tam vtip se najde.louza | ***1/2 05.02.2016 18:01Známé jméno. Ne však už tolik dílo. Dějový oblouk trochu připomíná Matyáše Sandorfa. Stejně jako v jeho případě jde o příběh lásky a pomsty jen mírně okořeněný technologiemi. Stěžejní je zde atmosféra tajemna, která se rozprostírá celým textem. Na rozdíl od Sandorfa je kniha podstatně hůře literárně zpracována. První půlka se omezuje na celkem nudné představování postav a důsledné popisy prostředí. Pokud čtenáře nefascinuje vesnické prostředí v karpatských horách na přelomu 19. a 20. století, asi si jí moc neužije. V jediné kapitole pak autor téměř heslovitě vybalí na čtenáře podstatnou část zápletky, aby pokračoval v popisné árii ve druhé půli, kterou opět uzavře telegrafickým rozhřešením. Je to škoda, protože příběh samotný by potenciál měl, ale jeho autor při psaní moc ne. I tak je možná po právu zastrčenou, ale pevnou součástí literárních dějin.
